Ekonomika a zločin: Jak kriminalita ovlivňuje naše finance a společnost?

Úvod

Kriminalita jako jeden z fenoménů současné doby neovlivňuje jen jednotlivce a komunity, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale především celé ekonomiky a firmy. Existují jak přímo měřitelné ekonomické náklady na pokrytí kriminality typu bezpečnostních opatření nebo pojištění, tak i takové, které se přímo změřit nedají a těžko se kvantifikují – ztráta důvěry nebo třeba omezení podnikatelských aktivit v oblastech s vysokou kriminalitou. Kriminalita se obecně objevuje v nepřeberném množství podob od majetkových trestných činů přes násilné zločiny až po kyberkriminalitu, která v průběhu současného tisíciletí nabírá na intenzitě. Každý z typů zločinu představuje specifickou výzvu jak pro bezpečnostní složky, tak i pro firmy, které čelí finančním ztrátám a zvýšeným nákladům na ochranu svého majetku a reputace ve spojitosti s kriminalitou.

Veřejné i soukromé instituce tedy věnují značnou pozornost analýze a prevenci kriminality nejen kvůli ochraně a bezpečnosti občanů, ale i pro zachování ekonomické stability a k podpoře dlouhodobého růstu. V kontextu Competitive Intelligence pak přichází možnosti ulehčení sledování kriminálních trendů a jejich vlivu na ekonomiku skrze analytické nástroje s možností predikce rizik a tvorby efektivních bezpečnostních strategií. Cílem této práce je prozkoumat jakým způsobem ovlivňují nebo jsou ovlivňovány kriminální trendy různými ekonomickými faktory ve smyslu korelací, nikoliv kauzalit.

Metodika

Pro účely této studie používá autorka v první řadě systematickou rešerši, na kterou navazuje kvantitativní analýza dat získaných z veřejně dostupných zdrojů. Opírá se především o statistické přehledy kriminality publikované na webových stránkách policie ČR a na makroekonomické ukazatele dostupné na portálu Českého statistického úřadu. Hlavním cílem je provést analýzu časových řad specifických druhů kriminality a pokusit se prokázat korelaci s vybranými ekonomickými faktory v České republice za rok 2023.

Výběr ekonomických faktorů k analýze se odvíjel především od dostupnosti internetových zdrojů. Konkrétní druhy kriminality, které by měly mít vliv na daný ekonomický faktor, byly vybrány za pomoci umělé inteligence (konkrétně ChatGPT), kterému byly zadány všechny trestné činy dostupné v tabulkách Policie ČR a následně filtrované promptem „Který z těchto činů by mohl souviset s [ekonomickým faktorem]?

Systematická rešerše zahrnuje vyhledání relevantní literatury a datových zdrojů zaměřených na kriminalitu a její ekonomické dopady. Nejprve byla autorkou vyhledána měsíční data s údaji o kriminalitě veřejně dostupné na oficiálních stránkách Policie ČR, konkrétně ve Statistickém přehledu kriminality za rok 2023 (Policie České republiky, 2023). Pro ekonomické údaje byly použity publikace z Českého statistického úřadu (Český statistický úřad, 2023). Data o nezaměstnanosti byla vyhledána pod klíčovými pojmy „Míry zaměstnanosti, nezaměstnanosti a ekonomické aktivity – [měsíc] 2023“, data o hrubém domácím produktu jako „Čtvrtletní odhady HDP“ a data o inflaci byla vyhledávána pod slovy „Indexy spotřebitelských cen – inflace – [měsíc] 2023“.

Kriminalita

Za kriminalitu, též zločinnost, lze označit trestné chování neboli chování kriminální, vyjádřené souhrnem trestných činů páchaných ve společnosti. Pojem pochází z latinského slova criminalis (zločinný) a je vymezen platným trestním právem, které stanovuje, jaké protispolečenské chování se vzhledem ke své nebezpečnosti považuje za trestné činy, případně za další kategorie deliktů stíhaných soudními orgány (Karabec, 2018).

Druhy kriminality

Informace o stavu a vývoji kriminality poskytuje kriminální statistika, která vychází z dat shromažďovaných institucemi zabývajícími se trestnou činností – tyto statistiky zachycují především stav kriminality v daném časovém období a jsou založeny na evidenci zjevné, tedy registrované kriminality – tedy kriminality, která byla odhalena a oficiálně zaznamenána v oficiálních statistikách (Karabec, 2018).

Kriminální statistiky však neodrážejí skutečný rozsah kriminality, neboť část trestné činnosti zůstává skryta. Tato část se označuje jako latentní kriminalita a zahrnuje veškeré protiprávní jednání, které nebylo bezpečnostními složkami nebo justicí odhaleno a nebylo tak zahrnuto do oficiálních statistik. Latentní kriminalita tedy představuje rozdíl mezi skutečnou a registrovanou kriminalitou (Karabec, 2018).

Latentní kriminalitu lze dále rozdělit na tři kategorie:

• Černé číslo kriminality, které představuje zločiny, o kterých se orgány činné v trestním řízení nikdy nedozvěděly.
• Šedé číslo kriminality, tedy trestné činy, které byly sice odhaleny, ale nepodařilo se identifikovat pachatele.
• Umělá latence, která zahrnuje trestné činy, o kterých se orgány dozvěděly, ale nebyly zahrnuty do oficiální statistiky (Bejbl, 2009).

Rozsah latentní kriminality se u jednotlivých trestných činů liší – zpravidla platí, že čím je čin společensky nebezpečnější, tím nižší je latence. Například násilné činy, jako vraždy, mají obvykle nižší latentnost než trestné činy majetkového charakteru, jako jsou kapesní krádeže. Významným faktorem je také společenská citlivost na různé druhy kriminality. Tato citlivost ovlivňuje, do jaké míry občané a instituce oznámí určité protispolečenské jednání orgánům činným v trestním řízení (Bejbl, 2009).

Studium latentní kriminality, ač se tak nemusí na první pohled zdát, má zásadní význam v doplňování informací o celkovém rozsahu a struktuře kriminality v celé společnosti. Mezi její metody patří například

• výzkumpachatelů, při kterém jsou respondenti dotazováni prostřednictvím dotazníků nebo anket na trestnou činnost, které se sami dopustili,
• viktimizační výzkum, který si dává za cíl zjistit počet osob, které byly oběťmi trestného činu; zjištěné údaje jsou nadále srovnávány s daty z policejních statistik,
• odhady na základě objektivních zdrojů (lékařské záznamy, ekonomické analýzy),
• výzkum informátorů, při kterém jsou sbírány svědectví od osob, které se o trestných činech dozvěděly nebo byly jejich svědky,
• zúčastněné pozorování, při němž výzkumník vstupuje do určitého prostředí a sleduje trestné chování přímo,
• experiment, jehož prostřednictvím se zkoumá, kolikrát bude konkrétní delikventní chování odhaleno (Bejbl, 2009).

Zkoumání obou zmíněných druhů kriminality dokáže přiblížit vhled do skutečné kriminality ve společnosti tvorbou mnohem komplexnějšího obrazu, než dovede pouhá oficiální statistika. Vzhledem k povaze dat bude v této práci zkoumána pouze kriminalita zjevná.

Druhy trestných činů

Policie České republiky rozlišuje na svém oficiálním portálu rozlišuje poměrně velké množství trestných činů, z nichž byl sestaven pro lepší čitelnost dat následující přehled:

• Násilná kriminalita (vraždy, zabití, úmyslné ublížení na zdraví, loupeže, braní rukojmí, násilí proti skupině obyvatel nebo jednotlivci, nebezpečné vyhrožování a pronásledování, zavlečení osoby),
• majetková kriminalita (krádeže, podvody, zpronevěry, neoprávněné užívání cizí věci, poškození cizí věci, zatajení věci),
• finanční kriminalita (legalizace výnosů z trestné činnosti, zkrácení daně, úvěrové a dotační podvody, manipulace s investičními nástroji, lichva, porušení povinnosti při správě cizího majetku, padělání a pozměnění peněz),
• drogy a toxikomanie (nedovolená výroba, držení a distribuce omamných a psychotropních látek, šíření toxikomanie, nedovolené pěstování rostlin obsahujících omamné látky),
• sexuální kriminalita (znásilnění, sexuální nátlak, pohlavní zneužití, šíření pornografie, navazování nedovolených kontaktů s dítětem),
• kybernetická kriminalita (neoprávněné nakládání s osobními údaji, poškození záznamů v počítačových systémech, porušení autorských práv, útoky na digitální infrastrukturu),
• trestné činy proti veřejnému pořádku a státním institucím (výtržnictví, ohrožení veřejného pořádku, zneužití pravomoci úřední osoby, násilí a vyhrožování proti úředním osobám, sabotáž, maření spravedlnosti),
• trestné činy proti životnímu prostředí (ohrožení nebo poškození životního prostředí, týrání a zanedbání péče o zvířata, nedovolené nakládání s nebezpečnými látkami),
• trestné činy proti rodině a mládeži (opuštění dítěte nebo svěřené osoby, ohrožování výchovy dítěte, podávání alkoholu dítěti, prostituce ohrožující mravní vývoj dětí),
• trestné činy proti bezpečnosti (nedovolené ozbrojování, obecné ohrožení, dopravní nehody, korupce, přijetí úplatku, podplácení, nepřímé úplatkářství),
• trestné činy proti státu (vlastizrada, rozvracení republiky, teroristické útoky a podpora terorismu, porušení mezinárodních sankcí) (Policie České republiky, 2023).

Ekonomické faktory ovlivňující kriminalitu

Ekonomický přístup k chápání kriminality dokazuje, že rozhodování jednotlivců o zapojení do kriminálního jednání může být ovlivněno vícero socioekonomickými faktory, kterými jsou dle Švecové nezaměstnanost, nerovnost příjmů, hospodářský růst, míra inflace a vzdělání, velikost policejního sektoru a překvapivě i podíl mužů ve věku 18–30 let na populaci. Uvedené faktory mají tedy obecně vliv na rozhodovací proces jednotlivců při volbě mezi legálními a nelegálními způsoby obživy (Švecová, 2013).

Nezaměstnanost

Jedním z nejčastěji diskutovaných faktorů, je nezaměstnanost – nezaměstnaní lidé se často nacházejí v nejisté finanční situaci, která se ukazuje jako jasná motivace k zapojení se do nelegálních aktivit jako prostředku k získání dostatečných prostředků. Nezaměstnanost zároveň snižuje náklady spojené s rizikem ztráty zaměstnání v případě dopadení pachatele, činíce tak kriminální činnost o to atraktivnější alternativou. U specifických typů trestné činnosti (loupeže, krádeže) se pak nabízí jejich vyšší výskyt v oblastech s vysokou nezaměstnaností (Švecová, 2013).

Nerovnost příjmů

Výrazné rozdíly v příjmech jsou druhým faktorem, který může hrát poměrně významnou roli při vzniku kriminality. Pocit nespravedlnosti či nespokojenosti může přivést jednotlivce z nižších socioekonomických vrstev k majetkové trestné činnosti, která je v tomto případě vnímána jako způsob získání prostředků na pokrytí životních nákladů. Oblasti s vyššími rozdíly mezi příjmy obyvatel mohou vykazovat i vyšší míry kriminality; zejména násilné činy mají často společenské a psychologické pozadí spojené s vnímáním nespravedlivého postavení ve společnosti. (Švecová, 2013) Nejčastějším ukazatelem nerovnosti příjmů ve společnosti je Giniho koeficient, statistický ukazatel, který měří nerovnost v distribuci příjmů nebo bohatství v rámci určité populace – vyjadřuje vztah mezi kumulativním podílem počtu osob a kumulativním podílem jejich příjmů. Čím vyšší koeficient, tím vyšší nerovnost v příjmech (Český statistický úřad, 2006).

Hrubý domácí produkt

V dobách ekonomického poklesu, při kterých dochází k prokázanému nárůstu nezaměstnanosti a poklesu příjmů, mohou někteří občané považovat zapojení se do nelegálních činností za snadný způsob, jak překlenout finanční tíseň. Naopak v obdobích růstu může ekonomická aktivita přitahovat více kriminálních aktivit v oblastech s vyšším hrubým domácím produktem, protože zde mohou pachatelé vnímat více příležitostí k zisku (Švecová, 2013).

Inflace

Inflace, snižující kupní sílu příjmů, je dalším faktorem, který může působit jako spouštěč kriminálních aktivit, zejména mezi nízkopříjmovými skupinami. Rostoucí ceny zpravidla vedou ke zhoršení životní úrovně na což lidé reagují potřebou hledání alternativních, často nelegálních způsobů zajištění finančních prostředků. Vliv inflace je patrný především v oblasti majetkové kriminality (Švecová, 2013).

Vzdělání

Vzdělanější lidé mají vcelku lepší možnosti uplatnění na trhu práce a často tedy i méně důvodů k páchání trestné činnosti. Vzdělání zvyšuje schopnost uplatnit se legálně a tím jasně převyšuje motivaci k legálním způsobům obživy. Sociální vazby tvořené během vzdělávacího procesu mohou rovněž sloužit jako prevence rizikového chování (Švecová, 2013).

Velikost policejního sektoru

Počet policistů a jejich rozpočet přímo ovlivňuje stav kriminality v zemi – větší policejní přítomnost vede ke snižování míry kriminality díky lepšímu prosazování práva a díky prevenci.  Zvyšování policejních zdrojů a zlepšování policejních strategií je proto jedním z efektivních způsobů, jak omezit růst kriminálních aktivit, a to zejména v oblastech s vysokou mírou násilných trestných činů (Švecová, 2013).

Podíl mužů ve věku 18–30 let na populaci

Demografické faktory, jakým je podíl mladých mužů v populaci, také korelují s mírou kriminality. Kriminální aktivity obvykle dosahují vrcholu v období adolescence a rané dospělosti a s dále narůstajícím věkem klesají. V oblastech s vysokým podílem mladých mužů je tedy pravděpodobnější vyšší míra trestné činnosti (Švecová, 2013).

Analýza korelace mezi kriminálními trendy a ekonomickými faktory v ČR za rok 2023

Kriminální aktivity a ekonomické faktory jsou v moderní společnosti často propojeny složitými vztahy. Tato kapitola se zaměřuje na analýzu korelace mezi měsíčními trendy kriminality za rok 2023 a vybranými ekonomickými ukazateli. Cílem této analýzy není zjišťovat kauzalitu, nýbrž poskytnout náhled na to, jak mohou být ekonomické faktory statisticky propojeny s kolísáním počtu trestných činů.

Korelace nezaměstnanosti a kriminality

Pro tuto analýzu byly vyfiltrovány tyto kriminální činy:

1. Krádeže prosté (§ 205) – Osoby, které ztratily zaměstnání a mají finanční potíže, mohou být více motivovány k drobným krádežím jako způsobu, jak si obstarat finanční prostředky.
2. Podvod (§ 209) – Nezaměstnaní lidé nebo lidé s nízkými příjmy mohou být náchylnější k páchání podvodů s cílem získat neoprávněné finanční výhody.
3. Zpronevěra (§ 206) – Zaměstnanci, kteří čelí nejistotě na trhu práce, mohou být náchylnější k využití firemních prostředků pro vlastní potřebu, zvláště pokud mají pocit, že jiné finanční příležitosti nejsou k dispozici.
4. Loupež (§ 173) – Vysoká míra nezaměstnanosti může vést k nárůstu násilných činů, jako jsou loupeže, kdy se pachatelé uchylují k nelegálním metodám obstarání peněz.
5. Výtržnictví (§ 358) – Sociální frustrace spojená s dlouhodobou nezaměstnaností může vést ke zvýšenému počtu výtržnictví a násilných projevů na veřejnosti.
6. Legalizace výnosů z trestné činnosti (§ 216, 217) – Vyšší míra nezaměstnanosti může vést ke snaze využívat nelegálně získané prostředky, například z drobných krádeží, k obživě, což souvisí s praním špinavých peněz.
7. Neoprávněné užívání cizí věci (§ 207) – Osoby bez příjmu mohou nelegálně využívat majetek druhých, zejména pokud jde o vozidla nebo jiné věci, které mohou sloužit k přežití nebo k získání příjmů (OpenAI, 2024).

Konkrétní kriminální činy byly porovnávány s dostupnými měsíčními daty z Českého statistického úřadu.

Z grafu lze na první pohled vyčíst, že údaje prakticky nekorelují. Po detailnější analýze vyšla hodnota korelačního koeficientu -0,23185, neprokazujíce silnou závislost těchto dvou proměnných. Velmi slabá negativní korelace ukazuje, že se zvýšením nezaměstnanosti dochází k mírnému poklesu kriminality, avšak tato závislost není dostatečně silná k tomu, aby bylo možné jednoznačně tvrdit, že vyšší nezaměstnanost vede ke snížení kriminality a vice versa. Výsledek napovídá, že vztah mezi nezaměstnaností a kriminalitou je pravděpodobně složitější a nelze ho jednoduše popsat přímou korelací.

4.2 Korelace hrubého domácího produktu a kriminality

Hrubý domácí produkt jako klíčový ukazatel ekonomické aktivity odráží celkovou hodnotu zboží a služeb vyprodukovaných v dané zemi za určité časové období. Je obecně vzato považován za hlavní indikátor hospodářského zdraví státu a zároveň důležitý faktor ovlivňující různé aspekty společnosti, včetně kriminality. Rostoucí hrubý domácí produkt je spojován s lepšími ekonomickými podmínkami v zemi, a to, díky větším příležitostem na trhu práce, může vést ke snížení kriminality, díky atraktivnějším a rozsáhlejším příležitostem na trhu práce. Naopak pokles, který jde často ruku v ruce s ekonomickou krizí, zvyšuje finanční tlak na domácnosti a podporuje tak nárůst některých forem trestné činnosti – především majetkové kriminality. Tento vztah je nicméně, dá se říct, složitější než zbytek zkoumaných.

Pro tuto dílčí analýzu byly vybrány následující druhy trestných činů:

1. Krádeže prosté (§ 205) – Drobná kriminalita, která přímo ovlivňuje majetek jednotlivců a podniků. Výše ztrát může ovlivnit podnikatelské prostředí a spotřebu.

2. Loupež (§ 173) – Loupeže zaměřené na finanční instituce nebo firmy mohou mít dopad na jejich fungování a zaměstnanost.

3. Podvod (§ 209) – Podvody, zejména finanční, mohou destabilizovat firmy, veřejné finance nebo důvěru investorů.

4. Zpronevěra (§ 206) – Zneužití firemních prostředků může negativně ovlivnit chod firem a podniků.

5. Legalizace výnosů z trestné činnosti (tzv. praní špinavých peněz, § 216, 217) – Nelegálně získané prostředky se často dostávají do ekonomiky, což narušuje legální finanční systémy a investice.

6. Manipulace s kurzem investičních nástrojů (§ 250) – Má přímý dopad na finanční trhy a investice, což ovlivňuje HDP.

7. Poškozování spotřebitele (§ 253) – Může ovlivnit důvěru spotřebitelů, což má dopad na spotřebu, která je klíčovou složkou HDP.

8. Neoprávněné podnikání (§ 251) – Ovlivňuje konkurenceschopnost a legální ekonomickou aktivitu.

9. Porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže (§ 248) – Negativně ovlivňuje tržní prostředí a ekonomický růst.

10. Zkrácení daně (§ 240) – Snižuje příjmy státního rozpočtu, což může mít vliv na veřejné výdaje a ekonomiku.

11. Úvěrový podvod (§ 211) – Ovlivňuje finanční instituce a může mít důsledky pro úvěrovou dostupnost v ekonomice.

12. Dotační podvod (§ 212) – Snižuje efektivnost veřejných výdajů, které jsou často financovány z HDP.

13. Porušení povinnosti při správě cizího majetku (§ 220) – Může ovlivnit investice a chod firem.

14. Padělání a pozměnění peněz (§ 233) – Narušuje důvěru v měnu a finanční stabilitu.

15. Nedovolené ozbrojování (§ 279) – Zvýšená kriminalita spojená s ozbrojováním může odrazovat investice a destabilizovat ekonomiku.

16. Ohrožení nebo poškození životního prostředí (§ 293, 294) – Ekonomické dopady environmentální kriminality, zejména na zemědělství, průmysl a zdravotnictví.

17. Týrání zvířat a zanedbání péče o zvíře (§ 302, 302a, 303) – Negativní dopad na zemědělský sektor a mezinárodní obchod (např. s potravinami).

18. Neoprávněné nakládání s osobními údaji (§ 180) – Kybernetické útoky a zneužití dat mohou negativně ovlivnit podnikání a důvěru.

19. Porušení autorského práva (§ 270) – Má vliv na tvůrčí průmysly, což je klíčová složka ekonomiky v některých sektorech.

20. Provozování nepoctivých her a sázek (§ 213) – Nelegální hazard může ovlivnit příjmy státního rozpočtu a spotřebitelské chování.

21. Nesplnění oznamovací povinnosti v daňovém řízení (§ 243) – Přispívá k daňovým únikům, což oslabuje veřejné finance.

22. Lichva (§ 218) – Ekonomický dopad na nízkopříjmové skupiny obyvatel, což může ovlivnit spotřebu a produktivitu (OpenAI, 2024).

Data byla, na rozdíl od předchozí analýzy, srovnávána pouze čtvrtletně kvůli povaze dat o hrubém domácím produktu z portálu Českého statistického úřadu.

Na první pohled se dle čtvrtletního srovnání kriminality a hrubého domácího produktu žádná korelace nekoná. Korelační koeficient 0,275218 k této skutečnosti přispívá, nicméně teoreticky může naznačovat, ač nepravděpodobně, že s nárůstem hrubého domácího produktu může docházet i k růstu některých forem kriminality vlivem například větší ekonomické aktivity v zemi nebo většího počtu transakcí a investic.

Korelace inflace a kriminality

Zatímco ekonomické teorie říkají, že inflace podporuje nárůst majetkové kriminality či podvodů, je třeba zohlednit, že některé formy kriminality mohou být inflací přímo ovlivněny jen okrajově. V této kapitole je zkoumána možná korelace mezi inflací a vybranými druhy trestné činnosti v České republice za rok 2023.

1. Krádeže prosté (§ 205) – Inflace zvyšuje ceny zboží a služeb, což může vést k vyššímu počtu drobných krádeží, protože lidé mají problém financovat své základní potřeby.

2. Loupeže (§ 173) – Růst cen může zvýšit finanční tlak na jednotlivce, což může vést k nárůstu násilných činů zaměřených na okamžité získání peněz nebo cenností.

3. Podvody (§ 209) – Zvyšující se inflace může motivovat k finančním podvodům, například manipulaci cen, podvodným půjčkám nebo nelegálním obchodům.

4. Zpronevěra (§ 206) – Vysoké ceny mohou vést k zneužití prostředků v rámci firem nebo organizací, například k vyrovnání osobních dluhů či zvýšení životního standardu.

5. Poškození spotřebitele (§ 253) – Zvýšené ceny mohou podněcovat k prodeji zboží nižší kvality nebo k podvodům v maloobchodě.

6. Lichva (§ 218) – Inflace snižuje kupní sílu peněz, což může vést k růstu lichvy, protože lidé v nouzi mohou být náchylnější k nevýhodným půjčkám.

7. Padělání a pozměnění peněz (§ 233) – Vyšší inflace může snížit důvěru ve stabilitu měny a vést k nárůstu padělání peněz jako nástroje k obcházení ekonomických problémů.

8. Neoprávněné užívání cizí věci (§ 207) – S růstem cen se lidé mohou uchylovat k nelegálnímu využívání cizího majetku (např. aut) z ekonomické nouze.

9. Zkrácení daně (§ 240) – Firmy i jednotlivci se mohou více snažit vyhnout daním, protože inflace zvyšuje náklady podnikání i životní náklady.

10. Neoprávněné podnikání (§ 251) – Vyšší inflace může motivovat k nelegálním formám podnikání nebo obcházení regulačních nařízení.

11. Porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže (§ 248) – Inflace může zvýšit snahu firem manipulovat s cenami nebo omezovat konkurenci, aby udržely své zisky.

12. Manipulace s kurzem investičních nástrojů (§ 250) – Zvýšená ekonomická nestabilita může motivovat k nelegálním aktivitám na finančních trzích, například k manipulaci s cenami akcií nebo komodit.

13. Trestné činy spojené s životním prostředím (§ 293, 294) – Inflace může zvýšit tlak na levnější a nelegální způsoby produkce, což může vést k vyššímu počtu environmentálních trestných činů (OpenAI, 2024).

Data byla opět analyzována na měsíční bázi a poskytla hodnotu korelačního koeficientu 0,4686, který značí střední pozitivní korelaci mezi inflací a kriminalitou. Z uvedeného grafu je patrné, že s klesající inflací v průběhu roku nedochází k výraznému poklesu kriminality, ba naopak – kriminalita se v některých měsících chová očividně nezávisle na trendech inflace, takže vztah mezi těmito dvěma proměnnými není zcela jednoznačný.  

Závěr

Tato práce se věnovala analýze vztahů ekonomickými faktory a kriminalitou v České republice za rok 2023. Nejprve byla popsána kriminalita jako celek, následně byly rozebrány druhy ekonomických faktorů, které mohou ovlivňovat kriminalitu v zemi, a nakonec byla provedena analýza korelace mezi vybranými druhy ekonomických faktorů a trestnými činy specifickými pro konkrétní ekonomický faktor. Cílem bylo zhodnotit, zda a jakým způsobem mohou tyto faktory ovlivňovat kriminální trendy.

Analýza prokázala, že vztahy mezi ekonomickými faktory a kriminalitou jsou složité, a ne vždy lineární. U nezaměstnanosti byla nalezena slabá negativní korelace s kriminalitou říkající, že vyšší nezaměstnanost nemusí nutně vést k růstu trestné činnosti, jak by se teoreticky očekávalo. Tento výsledek může být ovlivněn silným sociálním zabezpečením v České republice nebo jinými podpůrnými mechanismy, jež zmírňují finanční tlak na jednotlivce. Korelace mezi hrubým domácím produktem a kriminalitou ukázala rovněž slabou závislost. Přestože vyšší hrubý domácí produkt může znamenat větší ekonomické příležitosti, a tedy i větší příležitosti k páchání určitých druhů trestné činnosti, výsledky analýzy tuto teorii nepodpořily úplně jednoznačně. Nejsilnější vztah byl identifikován mezi inflací a kriminalitou, kde korelační koeficient 0,4686 prokazuje střední pozitivní korelaci. Tento výsledek podporuje ekonomické teorie, které spojují rostoucí inflaci s nárůstem majetkové kriminality.

Jedním z hlavních nedostatků této práce je zaměření pouze na korelace, nikoliv kauzality. Ačkoliv provedená korelační analýza dává pohled na vztahy mezi kriminalitou a ekonomické faktory, neumožňuje zjistit příčinné souvislosti; u multifaktoriálního fenoménu, jako je kriminalita, je toto v hlubší analýze jistě třeba. Do budoucna by bylo přinejmenším užitečné zaměřit se na detailnější analýzu jednotlivých druhů kriminality, případně zohlednit další faktory. Rozšíření o kvalitativní výzkum by mohlo přispět k detailnějšímu porozumění motivací a důsledků kriminálního jednání.

Použitá literatura

Bejbl, M. (2009). Struktura a vývoj kriminality v České republice [Univerzita Karlova v Praze]. https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/24082/DPTX_2008_2_11220_HS9999_36508_0_70608.pdf?sequence=1&isAllowed=y

Český statistický úřad. (2006). Obyvatelstvo a rodiny a domácnosti. Produkty. https://csu.gov.cz/produkty/1413-06-2006-1____obyvatelstvo_a_rodiny_a_domacnosti

Český statistický úřad. (2023). Inflace. Rychlé informace. https://csu.gov.cz/rychle-informace/domov

Karabec, Z. (2018). Kriminalita. In Sociologická encyklopedie (Roč. 2018). https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Kriminalita

OpenAI. (2024). Který z těchto činů by mohl souviset s [ekonomickým faktorem]? ChatGPT. https://chatgpt.com/

Policie České republiky. (2023). Statistické přehledy kriminality za rok 2023—Policie České republiky. https://www.policie.cz/clanek/statisticke-prehledy-kriminality-za-rok-2023.aspx

Švecová, L. (2013). EKONOMICKÉ FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ KRIMINALITU.