Úvod
Ruská invaze na Ukrajinu v únoru 2022 radikálně změnila vztahy mezi válkou, technologií a standardy dokazování v mezinárodním trestním soudnictví. Tento konflikt je považován za nejvíce zdokumentovanou válku v historii a zanechal za sebou velké množství digitálních stop, jako například videa natočená na smartphony, snímky z dronů, záběry z osobních kamer vojáků, satelitní snímky a miliony příspěvků na sociálních sítích (Ricci & Crawford, 2024). Tyto digitální stopy sbírají ukrajinská vláda, mezinárodní organizace a nezávislé skupiny pro lidská práva, aby mohly dokumentovat a dokazovat válečné zločiny, které byly spáchány během války. Tohle změnilo tradiční metody dokazování válečných zločinů, které se spoléhaly na svědectví přeživších, fyzické důkazy a oficiální dokumenty.
Hlavní otázkou této práce je, jakou roli hraje OSINT dnes při dokumentování válečných zločinů na Ukrajině a jak tyto důkazy ovlivňují mezinárodní trestní soudnictví. V teoretické části práce se zaměříme na konceptuální a právní rámec pro digitální otevřené zdrojové důkazy se zaměřením na Berkeleyho protokol pro digitální otevřené zdrojové vyšetřování a Leidenské pokyny pro používání digitálně získaných důkazů. V rámci praktické části této práce se podíváme na tři případy válečných zločinů, kde OSINT hrál jednu z klíčových rolí v rekonstrukci těchto incidentů a identifikaci podezřelých. Tyto případy zahrnují masové vraždění civilistů v Buči a bombardování dramatického divadla v Mariupolu, kde se schovávali civilisté se svými dětmi.
Digitální důkazy z otevřených zdrojů a mezinárodní trestní právo
Koncepce a rozsah digitálních informací z otevřených zdrojů
Nejprve je důležité definovat, co jsou digitální informace z otevřených zdrojů. OSINT je soubor dat a informací, které jsou získávány z veřejně dostupných zdrojů a jsou shromažďovány, využívány a včas šířeny mezi příslušné příjemce za účelem splnění konkrétních požadavků na zpravodajské informace (Williams & Blum, 2018). Tyto zdroje mohou zahrnovat příspěvky na sociálních sítích, videa a fotografie z mobilních zařízení, záznamy z kamer a další data, která jsou veřejně dostupná na internetu. Poté, co jsou tyto informace shromážděny a ověřeny z hlediska jejich autenticity a spolehlivosti, mohou být použity v trestních řízeních jako digitální “open source” důkazy.
Gillett a Fan (Gillett & Fan, 2023) zdůrazňují, že tato forma důkazů čím dál více získává na významu a důležitosti v Mezinárodním trestním soudu (ICC) a dalších soudních institucích, které aplikují mezinárodní trestní právo. Zároveň upozorňují na určité výzvy a omezení spojená s používáním OSINT důkazů. Data z otevřených zdrojů jsou dynamická, kumulativní a často neúplná. To znamená, že je potřeba mít jasné metodologie pro sběr, analýzu a ověřování těchto dat, aby byla zajištěna jejich spolehlivost a autenticita v soudních řízeních (Gillett & Fan, 2023). Autoři také uvádějí, že soudní instituce musí zavést systematické postupy pro hodnocení a přijímání digitálních otevřených zdrojových důkazů na základě expertních znalostí a že do procesu sběru a analýzy takových důkazů by měli být zapojeni specializovaní experti.
Berkeleyho protokol pro digitální otevřené zdrojové vyšetřování
Berkeleyho protokol pro digitální otevřené zdrojové vyšetřování (Berkeley Protocol for Digital Open Source Investigations) je zatím nejkomplexnějším a nejpodrobnějším pokusem o vytvoření standardizovaného rámce pro tento druh vyšetřování. Tento protokol byl vyvinut v roce 2022 kanceláří Vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR) spolu s Human Rights Center na University of California, Berkeley School of Law (Office of the United Nations High Commissioner for Human Rights (OHCHR) & Human Rights Center, 2022). Protokol poskytuje praktické pokyny k provádění online vyšetřování porušení mezinárodního trestního, lidských práv a humanitárního práva pomocí OSINT metodologií.
Tento dokument upozorňuje na důležitost dokumentace vyšetřovacích postupů, zachování původních dat a ochrany bezpečnosti a soukromí všech zúčastněných osob a stran, které se objevují v digitálních materiálech. Protokol také klade důraz na princip „neškodit“, který zavazuje vyšetřovatele, aby počítali s možnými riziky a důsledky, které by jejich vyšetřování mohlo mít na oběti, svědky a další zúčastněné strany (Office of the United Nations High Commissioner for Human Rights (OHCHR) & Human Rights Center, 2022).
Leidenské pokyny pro používání digitálně získaných důkazů
Leidenské pokyny pro používání digitálně získaných důkazů (Leiden Guidelines on the Use of Digitally Obtained Evidence) shrnují, jak mezinárodní soudy dosud využívaly digitální důkazy. Tyto pokyny nemění aktuální právní předpisy, ale poskytují odborníkům podrobné pokyny k otázkám relevance, přijatelnosti a práva na spravedlivý proces v souvislosti s digitálně získanými důkazy. Leidenské pokyny zdůrazňují, že fotografie, videa a jiné digitální materiály mohou být připuštěny k soudnímu řízení, pokud jsou relevantní, spolehlivé a mají důkazní hodnotu a pokud jejich připuštění neporušuje práva obviněného (Aalto-Setälä et al., 2022).
V kontextu Ukrajiny Ricci a Crawford uvádějí, jak se tento rámec aplikuje na sběr a používání digitálních důkazů o válečných zločinech spáchaných během ruské invaze. Podle jejich článku mají ukrajinské a mezinárodní organizace miliony potenciálně užitečných digitálních důkazů, ale jen malá část těchto důkazů může být analyzována a předložena soudu pro další řízení (Ricci & Crawford, 2024). Tohle otevírá diskusi o výběru, stanovení priorit a metodické přísnosti pro budoucí využití digitálních důkazů z otevřených zdrojů.
Případové studie využití OSINT při dokumentování válečných
zločinů na Ukrajině
Masové vraždění civilistů v Buči
Buča je malé město ležící severozápadně od Kyjeva které bylo na začátku března 2022 okupováno ruskými vojenskými silami a na konci téhož měsíce osvobozeno ukrajinskou armádou. Po odchodu ruské armády novináři a vyšetřovatelé zaznamenali množství mrtvých civilních obyvatel ležících na ulicích, ve dvorech a sklepech, z nichž většina měla svázané ruce a jasné známky mučení. Organizace Human Rights Watch provedla výzkum na území Buči a v přilehlých oblastech. Organizace uskutečnila rozhovory s obyvateli, prozkoumala věcné důkazy a analyzovala fotografie a videozáznamy. Byla zdokumentována řada případů zjevných masových vražd, násilných unesení a nezákonného zadržování, kterých se během okupace města dopustily ruské silové jednotky, a dospěla k závěru, že tyto činy lze považovat za válečné zločiny. (Institut pro střední Evropu)
Ruské představitele v reakci na to tvrdily, že mrtvá těla byla na ulice vyhozena až po odchodu ruských vojáků a že videozáznamy z Buči jsou zfalšované. Ministerstvo zahraničních věcí a provládní média tvrdily, že všechny ruské jednotky opustily Buču do 30. března a že snímky mrtvých občanů se poprvé objevily 3. dubna, poté, co do města vstoupily ukrajinské ozbrojené síly a bezpečnostní jednotky.
Bellingcat systematicky ověřoval tato tvrzení na základě veřejně dostupných zdrojů. Higgins zrekonstruoval chronologii jednotlivých událostí na základě oficiálních vyjádření ruských představitelů, zpráv ukrajinských místních médií a videí zveřejněných na sociálních sítích. Z výsledků inspekce bylo zjištěno, že ruské státní média sama informovala o operacích ruských vojsk v oblasti Buči 1. dubna, což je v rozporu s tvrzením, že všechna ruská vojska opustila tuto oblast do 30. března (Higgins, 2022).
Současně s tím videa natočená z projíždějícího auta na Jablunske ulici a nahraná na Telegram a Twitter 1. dubna již ukazovala několik těl ležících na ulici. Stejná těla a zničené automobily se objevily i na dalších videích natočených 2. dubna z různých stran. Bellingcat prokázal, že tato videa zachycovala stejné úseky ulice Jablunska a že poloha těl a trosek byla na různých záznamech stejná (Higgins, 2022).
Proruské komentátory se pokoušely tyto záběry diskreditovat tvrzením, že jedno z těl pohybovalo rukou a druhé se zvedlo. Bellingcat a další analytici z otevřených zdrojů podrobně prozkoumali příslušné záběry a ukázali, že údajný pohyb v zpětném zrcátku byl optickým efektem způsobeným zakřivením skla a že to, co bylo prezentováno jako pohybující se ruka, byla ve skutečnosti kapka deště nebo špína na čelním skle.
Tato analýza neposkytla odpovědi na všechny otázky týkající se Buči, ale zpochybnila hlavní dezinformační teorii, že uvedené záběry byly zinscenované po odchodu ruských vojsk.
Analytici z Center for Information Resilience (CIR) v rámci projektu “Eyes on Russia” použili satelitní snímky k rekonstrukci událostí. Shromáždili videa a fotografie s geolokací z ulice Jablunska a porovnali je s satelitními snímky ve vysokém rozlišení pořízenými společností Maxar Technologies 19. března a snímky Planet Labs z 21. března.
Podle jejich reportu byly protáhlé objekty, které byly vidět po stranách ulice Jablunska na satelitních snímcích, na stejných místech jako těla, která byla později vidět na videu pořízeném na místě. CIR použil standardní geoprostorové technologie k potvrzení, že satelitní snímky odpovídají zaznamenané poloze, a pomocí simulace polohy slunce ověřil, že směr a délka stínů odpovídají časovým záznamům v metadatech (Centre for Information Resilience, 2022).
Proruské médium WarOnFakes a některé oficiální zdroje tvrdily, že satelitní snímky z Buči z 19. března neexistují a že stíny na dostupných snímcích neodpovídají uvedenému času. CIR tyto tvrzení popřel a poukázal na to, že vycházely ze selektivního filtrování satelitních archivů a nekorektního převodu místního času na světový koordinovaný čas (Centre for Information Resilience, 2022).
Po úpravě parametrů vyhledávání a ověření času pořízení snímků u různých dodavatelů CIR potvrdil, že snímky ulice Jablunske z 19. března od společnosti Maxar existují a že tvar stínů na nich odpovídá očekávané poloze slunce.
V důsledku těchto veřejných vyšetřování se podařilo odstranit časový a prostorový rozpor, na kterém bylo založeno popírání. Prokázalo se, že těla se na ulici Jablunské nacházela již 19. března, byla nadále viditelná na satelitních snímcích pořízených 21. března a objevila se ve videozáznamech natočených 1. a 2. dubna, v době, kdy ruské vojenské jednotky stále byly v této oblasti, nebo alespoň předtím, než ukrajinské ozbrojené síly mohly tuto situaci zinscenovat (Centre for Information Resilience, 2022; Higgins, 2022).
Tyto závěry jsou v souladu s výsledky Nezávislé mezinárodní komise pro vyšetření událostí na Ukrajině, která zjistila, že ruská vojska spáchala nezákonné vraždy civilního obyvatelstva v Buči, a také s širším rámcem dokumentovaným organizací Human Rights Watch a dalšími organizacemi.
Případ v Buči se tak stal typickým příkladem toho, jak mohou otevřené zdroje informací čelit popírání a dezinformacím o zvěrstvech. Chronologická rekonstrukce, geospatiální porovnání satelitních a terénních snímků a transparentní vyvrácení nepravdivých tvrzení ilustrují, jak lze digitální fragmenty proměnit v souvislý řetězec důkazů. Zároveň tento případ zdůrazňuje, že taková práce doplňuje, ale nenahrazuje soudní expertizu a svědecké výpovědi získané na místě.
Bombardování dramatického divadla v Mariupolu
Útok na Doněcké regionální akademické divadlo v Mariupolu dne 16. března 2022 je jedním z nejvíce šokujících incidentů ruské invaze na Ukrajinu. Z pohledu OSINT je tento případ zajímavý tím, že není možnost dostat se fyzicky na místo činu kvůli ruské okupaci města. Proto se vyšetřovatelé z Amnesty International a Center for Spatial Technologies (CST) museli při rekonstrukci událostí spoléhat na kombinaci různých metod dálkového průzkumu a na analýzu fotografií a videí z otevřených zdrojů. Dalším klíčovým prvkem bylo využití satelitních snímků, na kterých bylo možné vidět škody na budově divadla a to, že nápis “DĚTI”, který byl namalován na chodníku před budovou a sloužil jako varování pro ruské vojáky, byl dobře viditelný ještě před útokem (Amnesty International, 2022). Navzdory tomu však 16. března 2022 kolem 10. hodiny ráno velký výbuch zničil budovu a zabil mnoho lidí. Podle různých zdrojů zahynulo v divadle 300 až 600 lidí.
Na základě těchto důkazů Amnesty International dospěla k závěru, že charakter výbuchů spíše odpovídá jedné nebo dvěma leteckým bombám shozeným z ruského letadla a že se v žádném případě nemohlo jednat o vnitřní výbuch nebo následek menší rakety.
Satelitní snímky pořízené pomocí Maxaru ukázaly zřícení střechy divadla nad hlavním sálem a velké hromady trosek v severní a jižní části budovy. Svědci, kteří tento útok přežili, také tvrdí, že těsně před výbuchem slyšeli zvuky letadel a někteří svědci tvrdí, že viděli samotné letící bomby. Verze proruských médií, že příčinou tragédie byli ukrajinští vojáci, kteří údajně vyhodili divadlo do vzduchu zevnitř, nebyla potvrzena žádnými spolehlivými důkazy (Amnesty International, 2022).
Souběžně s tímto výzkumem vypracovalo v Kyjevě Centrum pro prostorové technologie ve spolupráci s Forensis a Forensic Architecture detailní trojrozměrný model divadla na základě jeho fotografií a architektonických plánů. Tento model byl následně použit k analýze poškození budovy a k rekonstrukci trajektorie leteckých bomb. Vyšetřovatelé také provedli rozhovory s přeživšími, kteří se mohli pohybovat po tomto modelu a vyprávěli výzkumníkům, kde se během útoku nacházeli a jak se jim podařilo přežít (Center for Spatial Technologies (CST) & European Center for Constitutional and Human Rights (ECCHR), 2024). Inženýr-pyrotechnik, přizvaný organizací CST a Evropským centrem pro ústavní práva a lidská práva (ECCHR), dospěl k závěru, že alespoň jedna velká letecká bomba prorazila slabou střechu nad pódiem a explodovala nad hlavním sálem. Výzkum ukazuje, že jako zbraň byla s největší pravděpodobností použita řízená letecká bomba KAB-500, i když nevylučuje použití běžné neřízené bomby. V jakémkoli případě však je jasné, že pro útok na divadlo byly použity ruské vojenské letecké síly, což odpovídá svědectvím přeživších o častých náletech ruských letadel na Mariupol a dalšími veřejnými záznamy o prolétajících ruských letadlech v polovině března 2022 (Center for Spatial Technologies (CST) & European Center for Constitutional and Human Rights (ECCHR), 2024).
Na základě těchto závěrů provedl ECCHR právní posouzení. Tvrdil, že divadlo bylo civilním objektem a že neexistují žádné důkazy o jeho využití pro vojenské účely. Vzhledem k zjevné přítomnosti velkého počtu civilistů a absenci jakýchkoli konkrétních vojenských cílů byl útok buď záměrně namířen proti civilistům a civilnímu objektu, nebo přinejmenším vedl ke smrti civilistů, což zjevně převyšovalo jakékoli možné vojenské výhody. V obou scénářích jsou přítomny prvky válečného zločinu podle Římského statutu. Zpráva také zkoumá tento útok v širším kontextu útoků na civilní obyvatelstvo v Mariupolu a vyslovuje domněnku, že bombardování divadla může být součástí zločinu proti lidskosti, přičemž poznamenává, že pro konečné rozhodnutí jsou zapotřebí další důkazy.
Závěr
Cílem této práce bylo ukázat, jakou roli hraje OSINT při dokumentování a vyšetřování válečných zločinů na Ukrajině a jak tyto digitální důkazy zapadají do rámce mezinárodního trestního práva. Teoretická část ukázala, že Berkeleyho protokol a Leidenské pokyny nabízejí metodologický a právní základ pro práci s tímto typem důkazů. Tyto dokumenty však také kladou důraz na nutnost standardizace transparentních procesů a ověřování, jakož i na nutnost dodržování základního práva na spravedlivý soudní proces.
Případové studie Buči a mariupolského divadla ukazují, že OSINT může být velmi užitečný a efektivní pro vyšetřování a rekonstrukci podobných incidentů během aktivní fáze války. V Buči digitální důkazy pomohly vyvrátit ruské popírání a dokázat zabití civilistů v době ruské okupace. V Mariupolu kombinace satelitních snímků, trojrozměrného modelu a výpovědí přeživších umožnila zrekonstruovat letecký útok na objekt, který byl zjevně civilní.
Zároveň je vidět, že OSINT nemůže v plném míře nahradit tradiční metody dokazování jako například forenzní expertizy na místě činu nebo svědecké výpovědi a vyvolává nové otázky v oblasti etiky, dezinformací a spolehlivosti. Ale i tak můžeme říct, že bez OSINTu by snaha o vyšetření a dokumentaci válečných zločinů v prostředí moderní války byla mnohem slabší a méně přesná.
Photo by Julia Rekamie
Použitá literatura
Aalto-Setälä, S., Caroli, L., Rewald, S. K., Freytag, J., Jaramillo Gomez, M. F., & Lim, J. (2022).
Leiden Guidelines on the Use of Digitally Derived Evidence in International Criminal Courts and Tribunals. Kalshoven-Gieskes Forum, Leiden University.
https://leiden-guidelines.com/assets/Leiden%20Guidelines%20on%20the%20Use%20of%20DDE%20in%20ICCTs_20220404.pdf
Amnesty International. (2022, June). “Children”: The Attack on the Donetsk Regional Academic Drama Theatre in Mariupol, Ukraine (tech. rep. No. EUR 50/5713/2022). Amnesty International.
https://www.amnesty.org/en/wp-content/uploads/2022/06/EUR5057132022ENGLISH.pdf
Center for Spatial Technologies (CST) & European Center for Constitutional and Human Rights (ECCHR). (2024, January). The Attack on the Mariupol Drama Theater: A Legal Assessment (tech. rep.). CST / ECCHR.
https://theater.spatialtech.info/reports/CST-ECCHR%20Mariupol%20Theater.pdf
Centre for Information Resilience. (2022, April). Disinformation and Denial: Russia’s attempts to discredit open source evidence of Bucha.
https://www.info-res.org/eyes-on-russia/reports/disinformation-denial-russias-attempts-to-discredit-open-source-evidence-of-bucha/
Gillett, M., & Fan, W. (2023). Expert Evidence and Digital Open Source Information: Bringing Online Evidence to the Courtroom. Journal of International Criminal Justice, 21(4), 661–693.
https://doi.org/10.1093/jicj/mqad050
Higgins, E. (2022, April). Russia’s Bucha “Facts” Versus the Evidence.
https://www.bellingcat.com/news/2022/04/04/russias-bucha-facts-versus-the-evidence/
Office of the United Nations High Commissioner for Human Rights (OHCHR) & Human Rights Center, B. S. o. L., University of California. (2022). Berkeley Protocol on Digital Open Source Investigations: A Practical Guide on the Effective Use of Digital Open Source Information in Investigating Violations of International Criminal, Human Rights and Humanitarian Law. United Nations.
https://www.ohchr.org/sites/default/files/2024-01/OHCHR_BerkeleyProtocol.pdf
Ricci, A., & Crawford, J. (2024). Puzzling Pieces: OSINT and War Crime Accountability in Ukraine [Long Read]. RUSI Commentary.
https://www.rusi.org/explore-our-research/publications/commentary/puzzling-pieces-osint-and-war-crime-accountability-ukraine
Williams, H. J., & Blum, I. (2018). Defining Second Generation Open Source Intelligence (OSINT) for the Defense Enterprise. RAND Corporation.
https://doi.org/10.7249/RR1964
