Úvod
Společnost v posledních dvou dekádách prochází proměnou. Z doby informační, kterou definovala tvorba a šíření informací, prožíváme posun k době nové, charakteristické pro své využití dat jako základní jednotku hodnoty, době post-informační. Mohseni Ahooei (2023) uvádí, že se tato proměna začala projevovat s příchodem 21. století, kdy se množství vytvořených dat začalo exponenciálně zvyšovat. To lze ilustrovat na příkladu z roku 2003, který uvádí, že objem vyprodukovaných dat za celou historii lidstva do uvedeného roku se rovná množství produkce za dva dny toho roku (Arnold et al. 2023). Ještě novější publikace „How much data is generated every day?“ společnosti SOAX (2024) uvádí, že v dnešní době lidstvo tvoří dokonce přes 400 milionů terabajtů (TB) dat denně, což za celý rok 2024 vychází na téměř 150 zettabajtů (ZB).
V přiloženém grafu můžeme pozorovat vývoj objemu produkovaných dat od roku 2010 do roku 2024. Zatímco v roce 2010 dosahoval roční objem produkce pouze 2 zettabajty (ZB), v roce 2015 se jednalo téměř o 8násobek, tedy 15,5 zettabajtů (ZB). O dalších 5 let později, v roce 2020, tato hodnota dosahovala už 79 zettabajtů (ZB) a v roce 2024 již zmíněných 147 zettabajtů (ZB). Jedná se o bezprecedentní nárůst, který definuje dnešní dobu.
Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat z SOAX: „How much data is generated every day?“ (2024)
Data formují dobu post-informační. Od informací se liší tím, že postrádají kontext, což umožňuje jejich standardizaci. Dnešní moderní technologie navíc výrazně usnadňují jejich sběr, uchovávání i algoritmické zpracování. Mohseni Ahooei (2023) takto ilustruje tuto změnu na proměně internetu informací (IoI) v internet dat (IoD). Vysvětluje, že hodnotou už není samotná schopnost předávání informací, nýbrž právě možnost strojového zpracování. Tvrzení Mohseni Ahooei (2023) potvrzuje Zalewska (2019), která uvádí, že taková společnost funguje na principech optimalizace, automatizace a predikcepomocí dat. Podle ní člověk v takovém systému ztrácí roli aktivního uživatele a představuje spíše nodální existenci uvnitř autonomních systémů, které samy pomocí algoritmů vyhodnotí, čemu uživatel bude věnovat pozornost. Mohseni Ahooei (2023) uvádí, že postupná změna nastává nejenom u nastavení systému a technologií, nýbrž i u samotného nastavení kognitivních procesů, lidského chování a přemýšlení.
Zatímco dříve bylo informační prostředí relativně stabilní a odpovídalo kognitivním limitům člověka, současná post-informační doba vytváří podmínky pro vznik informačního přetížení (Arnold et al. 2023). Podle Arnold et al. (2023) se tento stav vyznačuje narušením schopnosti třídit, zpracovávat a porozumět informacím v důsledku přetížení kapacity pozornosti a paměti. Takto vzniklé informační přetížení se následně může promítnout do kognitivního přetížení, které se projevuje únavou, zhoršeným rozhodováním a celkovým pocitem přetíženosti.
Tato práce se proto zaměřuje na to, jak současné datově orientované prostředí vytváří podmínky pro informační přetížení a jak tento stav následně přispívá ke vzniku kognitivního přetížení. Pozornost je věnována zejména jeho strukturálním a technologickým příčinám a tomu, jak se kognitivní přetížení projevuje v každodenním fungování jednotlivce. Současně se práce zabývá dopady na lidskou pozornost, která se v rámci ekonomiky pozornosti stává monetizovatelným zdrojem. Cílem je objasnit, proč současné prostředí překračuje přirozené limity lidské kognice, jaké důsledky z toho vyplývají pro pozornost, paměť a rozhodování, a jakou roli může sehrát koncept informační ekologie při zmírňování těchto dopadů.
Mechanismy informačního a kognitivního přetížení
Digitální prostředí a jeho vlastnosti
Abychom porozuměli tomu, proč lidé v post-informační době naráží na limity lidské kognice, je nejprve nutné se zaměřit na samotnou povahu digitálního prostoru, ve kterém se uživatelé pohybují.
Jak již bylo v úvodu zmíněno, dnešní společnost produkuje bezprecedentní množství dat. Podle Saplacan et al. (2020) jsou tato data rozptýlena napříč různými platformami a rozhraními. To je poněkud problematické, jelikož to znamená, že se uživatel musí současně orientovat jak v obsahu samotném, tak i v prostoru, které jej zprostředkovává. Ovšem tím, jak toto prostředí často není strukturované, musí uživatel v procesu vyhledávání a porozumění neustále přepínat mezi různými zdroji, což se ve výsledku odráží do kognitivní fragmentace. Nekoncepčně uložené informace způsobují, že se v mysli ukládají izolovaně a obtížně se spojují do srozumitelných mentálních modelů reality (Saplacan et al. 2020).
Tento efekt je dále umocněn multimodalitoudigitálního obsahu. V digitálním prostředí multimodalita označuje propojení více typů médií (text, obraz, zvuk, video, oznámení, interaktivní prvky) a paralelní využívání různých způsobů interakce (dotyk, hlas, gesta, haptická odezva) (Dewey, 2024) Takové množství roztříštěných a zároveň různých paralelních smyslových podnětů nutí mozek filtrovat, což samo o sobě čerpá kapacitu pracovní paměti a přispívá k zahlcení. Tato tvrzení potvrzují í i Sigolo a Casarin (2024), kteří uvádí, že iniciátorem kognitivního přetížení není jenom kvantita, nýbrž právě i kvalita podnětů.
Podle Byyny (2016) roste s množstvím digitálních podnětů nejen informační šum, ale i míra toho, jak často je uživatel vyrušován samotným uspořádáním digitálního prostředí. Tento trend je patrný i z nejnovějších empirických dat. Studie ConsumerAffairs (2025) ukazuje, že průměrný uživatel ve Spojených státech amerických kontroluje svůj mobilní telefon přibližně 144krát za den, zatímco průzkum Wheelwrighta (2025) vyčísluje tuto hodnotu až na 205 kontrol denně. Ačkoliv se hodnoty liší v metodologii i výběru vzorku, společně naznačují vysokou míru neustálého přerušování pozornosti u moderní společnosti.
V neposlední řadě je současné digitální prostředí typické pro svůj neustálý tok informací. Arnold et al. (2023) upozorňují, že právě tato trvalá dostupnost informací a jejich kontinuální aktualizace překračují kapacitu pracovní paměti lidského mozku a brání obnově mentálních zdrojů. Podle studie Sigolo a Casarin (2021), kombinace rychlosti, variability a simultánního charakteru digitálních obsahu vede k senzorickému přetížení, jelikož mozek není schopen filtrovat podněty v tempu, kterým přicházejí.
Teorie kognitivní zátěže
Popsané rysy digitálního prostředí jako fragmentace, multimodalita a nepřetržitý tok informací mají přímý vliv na pozornost a kapacitu pracovní paměti. Aby bylo možné tyto dopady přesně uchopit, je vhodné je zasadit do rámce teorie kognitivní zátěže, anglicky Cognitive Load Theory (CLT), vysvětlující mechanismy vedoucí ke kognitivnímu přetížení.
CLT vychází z předpokladu, že pracovní paměť je kapacitně omezený systém, který může v daný okamžik zpracovat pouze malé množství informací (Sweller, 1988). Klasická verze teorie Swellera rozlišuje tři typy kognitivní zátěže, intrinsic, extraneous a germane. Intrinsic zátěž je „vnitřní” a je daná složitostí samotného obsahu. Zátěž způsobená formou nebo prezentací informací se nazývá extraneous. Právě sem spadá i problém fragmentace informací a multimodality digitálního obsahu, o kterém píše Saplacan et al. (2020). Germane zátěž je spojená s procesem učení, pod který spadá přemýšlení, třídění informací a propojování konceptů. (Sweller, 1988) K optimálnímu využití kapacity pracovní paměti mozku a docílení efektivity zpracování informací musí být extraneous load minimalizována ve prospěch intrinsických a germane procesů. Tomu však současné nastavení digitálního prostředí není přizpůsobené a zahlcuje uživatele podněty, čímž ho rychle přivádí na hranice kapacity pracovní paměti.
Multitasking a task switching
Jak je uvedeno v kapitole 1.1, „množství dat (…) je navíc rozptýlené napříč různými platformami a rozhraními (…) a neustálým přepínáním mezi nimi se informace v mysli ukládají fragmentovaně a tvoří roztříštěné mentální modely reality.“ Tato charakteristika vytváří podmínky, které nahrávají parazitnímu chování v digitálním prostředí zvanému multitasking. Multitasking je schopnost vykonávat dva nebo více úkonů současně, přičemž všechny z nich vyžadují pozornost a pokročilé kognitivní procesy. (van Schalkwyk, 2011).
Ačkoliv je multitasking často prezentován jako efektivní strategie umožňující zvládnout více úkonů za kratší dobu, ve skutečnosti není lidský mozek schopný paralelního zpracování podnětů. Namísto toho dochází k task switchingu, tedy rychlému a opakovanému přepínání mezi jednotlivými úkoly. Každé takové přepnutí pozornosti s sebou nese takzvaný switching cost, krátkodobou ztrátu mentální kontinuity, která zpomaluje výkon a zvyšuje chybovost. Výjimku představují automatizované procesy, jako jsou chůze, řízení zkušeného řidiče nebo žvýkání žvýkačky, při kterých člověk nepotřebuje vědomého přemýšlení, a tudíž nevyžadují pracovní paměť. (van Schalkwyk, 2011) To v praxi znamená, že při každém přepnutí pozornosti na jiný vědomý úkon musí mozek znovu aktivovat příslušné kognitivní procesy, zatímco procesy spojené s předchozím úkolem jsou dočasně potlačeny. (Byyny 2016)
Multitasking obnáší řadu dlouhodobých i krátkodobých negativních následků. Podle Byyny (2016) se mezi krátkodobé dopady, tedy ty, které nastávají okamžitě nebo v rámci několika hodin, řadí snížená schopnost soustředit se na jeden úkol i horší schopnost filtrovat méně důležité informace od těch relevantních. Práce v takových podmínkách v porovnání s prací sekvenční je méně kvalitní, obsahuje dvojnásobné množství chyb a celé plnění úkolu trvá o 30 % déle (Byyny 2016). Byyny navíc také uvádí, že v situaci přerušení pozornosti, trvá průměrně 25 minut, než se vrátí k plné pozornosti. V nejhorším případě může dojít dokonce k paralýze ze zahlcení(Byyny 2016), stavu, ve kterém dochází ke kompletnímu kolapsu selektivní pozornosti, způsobující neschopnost pokračovat v úkolu navzdory jeho naléhavosti či důležitosti (Arnold et al. 2023). Dopady dlouhodobého multitaskingu jsou rovněž rozsáhlé. Nejen, že dlouhodobě přináší problémy s učením a schopností zapamatovat si informace, zhoršuje pracovní výkon a způsobuje chronické dlouhotrvající přetížení, ale dokonce snižuje emoční a inteligenční kvocient. Byyny (2016) tvrdí, že ve výzkumu bylo pozorováno snížení IQ až o 15 bodů. Podobné závěry ohledně škodlivosti task switchingu a multitaskingu přináší i Arnold et al. (2023). Ti zařazují fenomén multitaskingu mezi hlavní negativní dopady nadměrného využívání digitálních technologií a kvitují tvrzení Bynny (2016), že právě multitasking patří mezi velmi časté spouštěče informačního a kognitivního přetížení, dlouhodobě narušující schopnost soustředění.
Dopady na klíčové kognitivní funkce
Pozornost
Jak již bylo několikrát naznačeno, v současném post-informačním světě trpí zejména lidská pozornost. Aby bylo možné porozumět tomu, proč je pro ni digitální ekosystém tak náročný, je nutné vymezit, co přesně pojem pozornost znamená. Pozornost se řadí mezi základní kognitivní funkce umožňující selekci a věnování omezených mentálních zdrojů určitým podnětům na úkor ostatních, které se naopak snaží potlačovat. Díky tomu může mozek zpracovávat informace v určité hloubce a udržet soustředění na jednom úkolu. (Ward 2008) Stav opačný pozornosti je rozptýlení. To nastává tehdy, když je pozornost odkloněna od zamýšleného úkolu k jinému, obvykle nerelevantnímu podnětu. Může vznikat v důsledku vnějších podnětů, čímž je v digitálním prostředí typicky notifikace, vnitřních podnětů vycházejících nitra nebo i při dosažení kapacity pracovní paměti. (Mozolic et al. 2011)
Kromě toho, že je nekontrolované digitální prostředí pro pozornost toxické, stává se pozornost sama o sobě také cenným a monetizovatelným zdrojem, a to zejména v rámci reklamního trhu. (Williams 2018) Jak dodává, byť jsou digitální platformy pro uživatele bezplatné, jejich provoz je financován právě prodejem reklamního prostoru. Čím déle se uživatel na platformě zdrží, tím více reklam mu lze zobrazit a tím více dat o jeho chování mohou platformy shromažďovat. Podle Zuboff (2019) umožňují získaná behaviorální data o interakcích uživatele s obsahem následně přesnější cílení reklamy, které má díky tomu pro inzerenty vyšší hodnotu. Z tohoto důvodu optimalizují platformy své prostředí tak, aby maximalizovaly dobu strávenou uživatelem online, ať už UX/UI designem, ale i algoritmizací. (Rader & Gray, 2015). Dodávají, že právě ta rozhoduje, jaký obsah a v jakém pořadí se zobrazí. Výsledkem je prostředí, které nejen soutěží o pozornost, ale zároveň ji aktivně přetváří. (Williams 2018) Protože je pozornost v takovém prostředí neustále fragmentována, snižuje se schopnost udržet ji u jednoho úkolu delší dobu a zhoršuje se její přirozená stabilita. Byyny (2016) uvádí, že nepřetržité přerušování pozornosti v digitálním prostředí postupně vytváří stav, který se označuje jako attention poverty, tedy chronický nedostatek pozornosti způsobený jejím neustálým tříštěním.
Paměť a učení
To, jak je člověk schopný soustředit se na práci, úzce souvisí s pamětí a výsledkem učení. Jak vyplývá z teorie kognitivní zátěže (viz 1.1), efektivní učení a ukládání informací do dlouhodobé paměti může probíhat pouze tehdy, pokud má pracovní paměť dostatek prostoru pro vykonávání germane a intrinsic procesů. (Paas & van Merriënboer, 2020; Sweller, 1988) Současná post-informační doba ovšem disponuje vlastnostmi, které tuto rovnováhu narušují.
Velkou proměnou prošel i způsob, jakým lidé pracují s pamětí. Jeden z výrazných rysů post-informační doby je, jak ukazují Sparrow et al. (2011), že se dnešní společnost výrazně méně spoléhá na vlastní paměť, místo čehož předpokládá, že potřebnou informaci lze kdykoli dohledat v externím digitálním úložišti. Tento jev je označován jako digitální amnézie. Na první pohled může taková strategie působit jako logická adaptace na současné podmínky, hlavně v kontextu toho jak se dnešní doba i produkce dat zrychluje, a tudíž není reálně možné si vše pamatovat. Problém však nastává ve chvíli, kdy se spoléhání na externí úložiště stane defaultním nastavením, jelikož tento přístup vede to k tomu, že informace není hloubkově zpracována. (Sparrow et al. 2011)
Jedná se takzvaný shallow processing, proces, který nastává, pokud mozek očekává, že uchování informace nebude potřebné. Kvůli tomu se pro ni nevytváří tak stabilní znalostní struktury jako kdyby informace prošla procesem učení. Dlouhodobě tak vzniká méně robustní paměťová stopa a zhoršuje se schopnost informace skutečně uchovat. (Wilmer et al. 2017)
S konceptem digitální amnézie souvisí i pojem i transaktivní paměťový systém (transactive memory system). Ten původně popsal Wegner v roce 1985 jako mechanismus, v němž si sociální skupina tvoří kolektivní paměť. V praxi to vypadá tak, že členové takové skupiny rozdělují odpovědnost za uchování různých informací, přičemž každý zároveň ví, kdo je jejich nositelem. V digitálním prostředí tuto roli přebírají technologie. Místo ukládání samotných informací se jedinci soustředí pouze na to, kde nebo jak ji najít, například prostřednictvím vyhledávače nebo cloudového úložiště. Mozek se tak soustředí na orientaci v informačních zdrojích, nikoli na budování hlubokých znalostních struktur. (Wikipedia contributors, 2025).
Rozhodování
Decision fatigue, tedy únava z rozhodování, představuje stav, kdy pracovní paměť postupně přichází o kapacitu potřebnou pro kvalitní volbu z možností v důsledku kumulace množství drobných, často zdánlivě nevýznamných rozhodnutí. (Lauren 2021) V rámci teorie kognitivní zátěže lze tento jev chápat jako důsledek zvýšené extraneous zátěže, která nevyplývá ze složitosti samotného úkolu, ale z podmínek, v nichž je rozhodování vykonáváno. (Paas & van Merriënboer, 2020; Sweller, 1988) Současné digitální prostředí je těmito podmínkami doslova protkané. Nepřetržitý tok informací staví uživatele před takzvanou syntetickou nekonečnost volby, tedy situaci, v níž je nabídka obsahu zdánlivě neomezená. (Arnold et al. 2023) Tento stav představuje zásadní odklon od prostředí, v němž se většinu evoluce lidský mozek vyvíjel (Byyny, 2016). Zatímco dříve byla rozhodnutí relativně vzácná, jasně definovaná a často determinovaná fyzickým prostředím nebo dostupností možností, současné digitální prostředí proměnilo rozhodování v permanentní kognitivní režim. Člověk v post-informační době nepřetržitě činí tisíce malých rozhodnutí, které sám ani aktivně nevyhledával (Ali, 2025). Tato vlastnost prostředí vede k tomu, že člověk nikdy neví, kdy má přestat, jelikož vždy existuje další možnost, varianta nebo doporučení.
Toto vede k systematickému přetěžování exekutivních funkcí, které řídí zmíněné stovky až tisíce mikrovoleb. Následkem toho klesá schopnost racionální volby i hloubkového zpracování informací (viz 2.2 shallow processing). Decision fatigue se projevuje zvýšenou impulzivitou a preferencí okamžitých benefitů (present bias), vyhýbáním se nebo odkládání náročnějších rozhodnutí. Podle Aliho (2025) v post-informačním prostředí vzniká chronické přetížení z rozhodování, které posouvá rozhodování od analytických procesů k rychlým heuristikám.
Cesty ke snížení kognitivní zátěže
Dosavadní kapitoly ukázaly, že post-informační doba významně a systematicky překračuje hranice lidské kognice. Důležitou otázkou však není pouze to, co se děje, ale jak lze tyto dopady mírnit nebo jak nim dokonce předcházet. Třetí kapitola proto představuje strategie, které umožňují kognitivní zátěž snižovat.
Individuální strategie
Ačkoliv strategie k snížení kognitivní zátěže na úrovni jedince nebude dostatečná k odstranění jejich systémových příčin, hlavně vzhledem k tomu, že právě uživatel je na prvním místě, kde se tlak digitálního prostředí manifestuje, představuje individuální strategie nejrychleji implementovatelný způsob zmírnění následků. Sice tyto strategie neřeší samotnou architekturu digitálního prostředí, ale umožňují člověku vytvořit si podmínky pro snížení zátěže pracovní paměti a obnovení základní kapacity lidské kognice.
Jak Rathod (2024) i Sigolo a Casarin (2024) uvádí, hlavním zdrojem kognitivního přetížení není jen absolutní množství obsahu, ale i jeho kvalita a fakt, že je přijímán bez filtrace. Strategie adresující tento problém se nazývá informační dieta. Spočívá v omezení konzumace obsahu ve třech krocích:
- Redukce vstupních kanálů (Jaký obsah uživatel konzumuje?) Výběr menšího množství informačních zdrojů, které jsou ovšem na kvalitní a ověřované, pomůže snížit informační šum, který zahlcuje pracovní paměť.
- Časové dávkování (Kdy uživatel konzumuje obsah?) Spočívá ve stanovení omezených časových bloků, ve kterých se uživatel věnuje konzumaci nových informací. Tento přístup napomáhá k minimalizaci fragmentace pozornosti.
- Snížení spotřeby obsahu (Kolik obsahu konzumuje uživatel?) Jak Rathod (2024) uvádí, hluboké zpracování je možné pouze tehdy, kdy je obsah čten pomalu a bez rozptýlení, proto součástí této strategie je preference méně ovšem propracovanějších textů před obsáhlou konzumací moderních médií.
Na koncept informační diety navazuje single-tasking, strategie vypořádávající se s negativními následky multitaskingu. Spočívá v práci v sekvencích, čehož lze docílit vymezením časových bloků na jednotlivé úkoly a eliminací rušivých paralelních podnětů jako jsou například notifikace. Efektivitu tohoto postupu potvrzuje i Rathod (2024), který zmiňuje studii Harvard Business Review, která tvrdí, že pracovníci, kteří zavedli single-tasking byli až o 500 % produktivnější než kolegové multitaskeři. Alternativní cesta je také stanovení digitálních hranic (digital boundaries), které lze nastolit buď časově nebo prostorově. Časové hranice zahrnují stanovení období, kdy je uživatel online a kdy se naopak věnuje záležitostem mimo digitální prostor. Prostorové hranice obdobně zamezují využívání obrazovek na místech odpočinku. (Rathod 2024)
Organizační strategie
Jak uvádí Rathod (2024), podle studie McKinsey & Company tráví průměrný kancelářský zaměstnanec 13 hodin týdně emailovou komunikací. 23 % z uvedeného času je vyhodnoceno jako zbytečné, ať už z důvodu redundance, irelevantnosti či duplicitních informací. V rámci zájmu organizací by mělo být podobně strávený čas eliminovat a nastavit efektivní strategie, které napomáhají podobnou zátěž na kognitivní schopnosti snižovat. Jde totiž o to, že soustavné kognitivní přetížení se projevuje i systémově, zpomaluje rozhodovací procesy, zvyšuje chybovost a snižuje schopnost organizace reagovat na komplexní úkoly. (Arnold et al. 2023) V organizacích jsou přístupy k snížení informačního přetížení podobné těm individuálním, ovšem plošně nastavené pro všechny účastníky, tedy omezení rozptýlení, stanovení deepwork režimů a plánování práce do časových oken.
Technologická a systémová řešení
Jedním z klíčových kroků ke snížení kognitivního přetížení je zavádění principů etického designu digitálního prostoru. Tato opatření zahrnují například implementaci prvků calm technology. Jedná se o přístup respektující lidskou pozornost a vnímání. Omezuje nadbytečný vizuální i zvukový hluk rozhraní, pomocí čistějšího design, režimů soustředění, dávkování notifikací, vizuální místo zvukových upozornění a podobně. (Williams, 2018; Rader & Gray, 2015; Skulmowski & Xu, 2021)
Závěr
Exponenciální růst objemu dat, jejich standardizace a možnost masivního strojového zpracování definují dnešní dobu, dobu post-informační. To, co mělo být prostředkem ke zjednodušení života, se stalo prostředím, které důsledně testuje limity lidské kognice. Budoucnost proto nebude definována tím, kolik dat dokážeme ještě vytvořit, ale tím, nakolik dokážeme chránit vlastní mysl před jejich zahlcením. Úvod vymezil tento posun od informační k post-informační době a pojmenoval základní problém: informační prostředí přestává odpovídat přirozeným limitům lidské kognice a vytváří podmínky pro informační a kognitivní přetížení.
První kapitola rozebrala vlastnosti digitálního prostředí, které mají negativní vliv na kognitivní zátěž: roztříštění obsahu napříč platformami, multimodalitu obsahu i nepřetržitý tok informací. Dále představuje fenomén multitaskingu, katalyzátor těchto procesů, který dlouhodobě inhibituje schopnost soustředěné práce. V rámci teorie kognitivní zátěže jsou tyto mechanismy zasazeny jako zdroje plýtvání kapacitou pracovní paměti, která by jinak mohla být využita procesy vedoucí k pro porozumění a učení.
Druhá kapitola se zaměřila na dopady na klíčové kognitivní funkce: pozornost, paměť a rozhodování. V oblasti pozornosti popisuje vznik attention poverty a monetizování pozornosti. Posun k digitální amnézii a spoléhání na transaktivní paměťový systém, kde technologie přebírají roli nositelů informací a člověk si pamatuje hlavně “kde něco najít”, jsou oblasti týkající se paměti. Fenomén decision fatigue a jeho vztah k syntetické nekonečnosti volby se vyskytuje zase v oblasti rozhodování.
Ovšem cílem této práce nebylo post-informační dobu démonizovat. Data, algoritmy i digitální platformy mohou člověku výrazně pomáhat, hlavně pokud jsou navržené v souladu s limity lidské kognice. Změna může začít i u jednotlivce, u jeho informačních návyků a způsobu práce s digitálními nástroji. Nestačí to však. Bez vyšší míry regulace, profesionálních standardů a odpovědného designu technologií bude tlak na klíčové kognitivní funkce dál růst a postupně se ocitneme v prostředí, kde sice máme přístup k téměř neomezenému množství informací, ale stále menší kapacitu dělat skutečně informovaná rozhodnutí.
Použitá literatura
Ali, S. M. S. (2025). Cognitive biases in digital decision making: How consumers navigate information overload (Consumer behavior). Advances in Consumer Research, 2(1), 168–177. https://acr-journal.com/article/cognitive-biases-in-digital-decision-making-how-consumers-navigate-information-overload-consumer-behavior–889/
Arnold, M., Goldschmitt, M., & Rigotti, T. (2023). Dealing with information overload: A comprehensive review. Frontiers in Psychology, 14, 1122200. https://doi.org/10.3389/fpsyg.2023.1122200
Byyny, R. L. (2016). Information and cognitive overload: How much is too much? The Pharos of Alpha Omega Alpha Honor Medical Society, 79(4), 2–7. https://www.alphaomegaalpha.org/wp-content/uploads/2021/07/2016-4-Byyny.pdf
ConsumerAffairs. (2025, March 20). Cell phone statistics 2025. https://www.consumeraffairs.com/cell_phones/cell-phone-statistics.html
Dewey, J. (2024). Multimodality. In EBSCO Research Starters. https://www.ebsco.com/research-starters/social-sciences-and-humanities/multimodality
Lauren, B. (2021). Decision fatigue. The Decision Lab. https://thedecisionlab.com/biases/decision-fatigue
Mohseni Ahooei, E. (2023). The end of Information Age Society 5.0 and the L[e]ast Man. Journal of Cyberspace Studies, 7(1), 45–66. https://doi.org/10.22059/jcss.2022.346205.1078
Mozolic, J. L., Long, A. B., Morgan, A. R., Rawley-Payne, M., & Laurienti, P. J. (2011). A cognitive training intervention improves modality-specific attention in a randomized controlled trial of healthy older adults. Neurobiology of Aging, 32(4), 655–668. https://doi.org/10.1016/j.neurobiolaging.2009.04.013
Paas, F., & van Merriënboer, J. J. G. (2020). Cognitive-load theory: Methods to manage working memory load in the learning of complex tasks. Current Directions in Psychological Science, 29(4), 394–398. https://doi.org/10.1177/0963721420922183
Rader, E., & Gray, R. (2015). Understanding user beliefs about algorithmic curation in the Facebook News Feed. In Proceedings of the 33rd Annual ACM Conference on Human Factors in Computing Systems (pp. 173–182). ACM. https://doi.org/10.1145/2702123.2702174
Rathod, M. S. G. (2024). Information diet: Understanding its role in a digital age with statistical insights. International Journal of Research in Library Science, 10(4), 67–77. https://doi.org/10.26761/IJRLS.10.4.2024.1797
Saplacan, D., Herstad, J., & Pajalic, Z. (2020). Use of digital learning environments: A study about fragmented information awareness. Interaction Design and Architecture(s), 43, 86–109. https://doi.org/10.55612/s-5002-043-005
Sigolo, B. de O. O., & Casarin, H. de C. S. (2024). Contributions of cognitive load theory to understanding information overload: A literature review. Revista Digital de Biblioteconomia e Ciência da Informação, 22, e02200033. https://doi.org/10.20396/rdbci.v22i00.8677359
Skulmowski, A., & Xu, K. M. (2021). Understanding cognitive load in digital and online learning: A new perspective on extraneous cognitive load. Educational Psychology Review, 33, 1713–1738. https://doi.org/10.1007/s10648-021-09624-7
SOAX. (2024). How much data is generated every day? https://soax.com/research/data-generated-per-day
Sparrow, B., Liu, J., & Wegner, D. M. (2011). Google effects on memory: Cognitive consequences of having information at our fingertips. Science, 333(6043), 776–778. https://doi.org/10.1126/science.1207745
Sweller, J. (1988). Cognitive load during problem solving: Effects on learning. Cognitive Science, 12(2), 257–285. https://doi.org/10.1207/s15516709cog1202_4
van Schalkwyk, G. J. (2011). Multitasking. In J. S. Kreutzer, J. DeLuca, & B. Caplan (Eds.), Encyclopedia of clinical neuropsychology. Springer. https://doi.org/10.1007/978-0-387-79948-3_1466
Ward, L. M. (2008). Attention. Scholarpedia, 3(10), 1538. https://doi.org/10.4249/scholarpedia.1538
Wheelwright, T. (2025). Cell phone usage stats 2025: Americans check their phones 205 times a day. Reviews.org. https://www.reviews.org/mobile/cell-phone-addiction/
Wikipedia contributors. (2025). Transactive memory. In Wikipedia, The Free Encyclopedia. Retrieved December 3, 2025, from https://en.wikipedia.org/wiki/Transactive_memory
Williams, J. (2018). Stand out of our light: Freedom and resistance in the attention economy. Cambridge University Press. https://doi.org/10.1017/9781108453004
Wilmer, H. H., Sherman, L. E., & Chein, J. M. (2017). Smartphones and cognition: A review of research exploring the links between mobile technology habits and cognitive functioning. Frontiers in Psychology, 8, 605. https://doi.org/10.3389/fpsyg.2017.00605
Zalewska, D. (2019). The Specificity of the Post-Information Age. International Scientific Journal “Science. Business. Society”, 4(1), 5–11. ISSN 2367-8380 (print), 2534-8485 (online).
Zuboff, S. (2019). The age of surveillance capitalism: The fight for a human future at the new frontier of power. PublicAffairs.
