Tento článek je pokračování v definování rámce využitelnosti patentových informací – Intellectual Property Audit – základní právní rámec (část I.) a Intellectual Property Audit – základní právní rámec (část II.).

V rámci patentové ochrany jsou uplatňovány dva základní principy pro patentování určitého vynálezu (Přádná a Hošková 2008):

• First-to-invent

Tento způsob je známý především v americkém patentovém právu a jedná se o průkaznost originální tvůrčí činnosti vynálezce, tj. patentovou ochranu získá ten, který má jasné důkazy o své činnosti, nikoli ten, kdo přijde první s vynálezem na patentový úřad.

• First-to-come

Princip uplatňovaný např. i v České republice. Patent se uděluje na základě podané přihlášky, přičemž hlavní kritérium je čas podání. V případě, že je posléze nutné řešit spor o vynálezectví, rozhoduje o něm příslušný soud.

Životní cyklus patentu se dá následně obecně definovat na tyto fáze (ÚPV 2015):

1. Myšlenka, tvůrčí činnost, vznik vynálezu
2. Stanovení rozsahu patentové ochrany
3. Podání přihlášky + zaplacení poplatků
4. Formální průzkum
5. Námitky
6. Průzkum novosti
7. Průzkum patentovatelnosti
8. Vydání patentové listiny / Zamítnutí / Ukončení řízení
9. Odvolání
10. Platba udržovacích poplatků (až do 20. roku ochrany)

Z hlediska prvotní myšlenky je nutné rovněž diskutovat bezpečnost sdílení informací.  Např. ÚPV směřuje pozornost k nutnosti rozlišování ochraně myšlenky proti prozrazení principu vynálezu a ochranu myšlenky proti porušení práv. V prvním případě se jedná o racionalizaci jednání vynálezce, v případě druhém posléze o soubor nástrojů vedoucí nejenom k ochraně vynálezu, ale i podpoře jeho komercionalizace v případě pečlivě dané strategii. Na druhé straně je potřeba zmínit, že získání patentové ochrany samo o sobě nezaručuje tržní uplatnění (ÚPV 2012).

Různé druhy průzkumu

Rozsah patentové ochrany je třeba zvážit zejména právě v souvislosti s tržní (marketingovou) strategií a to samozřejmě i s ohledem na investovanou částku. Čím širší geografickou ochranu vynálezce (přihlašovatel) chce, tím vyšší jsou vstupní a následně udržovací poplatky. Podání přihlášky posléze zajišťuje zvolený patentový zástupce.[1]

Z hlediska struktury přihlašovacího postupu se v mnoha státech uplatňuje přístup tzv. odloženého průzkumu (Přádná a Hošková 2008), tedy zveřejnění přihlášky ještě před vydáním rešeršní zprávy. První implementace tohoto postupu spadá do 60. let minulého století, kdy kvůli obrovskému nárůstu přihlášek a nemožnosti zajištění racionální doby zveřejnění, docházelo ke zpoždění reakce patentových úřadů. Např. v Česku tedy po podání patentové přihlášky úřad zahajuje formální průzkum, který může trvat až 18 měsíců. V rámci formálního průzkumu se kontroluje věcná správnost přihlášky a dodržování náležitostí, nicméně se neposuzuje novost vynálezu. Zároveň v momentě podání vzniká priorita, která je důležitá pro časové určení práva přednosti a vznik patentové rodiny. Datum zápisu priority zároveň slouží jako počáteční datum pro lhůtu dvacetileté ochrany.

Po uplynutí doby, kterou má úřad na provedení formálního průzkumu, podává přihlašovatel žádost o tzv. hloubkový (úplný) průzkum (Přádná a Hošková 2008), při němž se již ověřuje novost.

Hloubkový průzkum se skládá ze dvou přístupů:

• Průzkum novosti
• Průzkum patentovatelnosti

V rámci formálního průzkumu je rovněž otevřené řízení pro předkládání námitek. Řízení končí udělením patentu, zamítnutím, nebo pozastavením řízení.

V momentě, kdy je vydán patent, počítá se dvacetiletá lhůta ochrany od doby podání priority a zároveň je toto podřízeno placením udržovacích poplatků.

Všechny jmenované fáze (právní stavy) jsou zároveň významnými informačními entitami, které se významně využívají v oblasti Competitive Intelligence, a to v ohledu technologických aktivit firem. Pro získání těchto informací se využívají specializované patentové databáze.

Použitá literatura

PŘÁDNÁ, Zdenka a Marta HOŠKOVÁ, 2008. Praktické postupy při přihlašování vynálezů a užitných vzorů do zahraničí. Praha: Metropolitní univerzita Praha. ISBN 978-80-86855-38-7.

ÚPV, 2012. Příručka vynálezce [online]. Dostupné z: http://upv.cz/cs/publikace/prirucka-vynalezce.html

ÚPV, 2015. Část B – vynálezy a dodatková ochranná osvědčení. In: Metodické pokyny – vynálezy [online]. Praha: ÚPV, s. 91. Dostupné z: http://upv.cz/dms/pdf_dokumenty/metodicke_pokyny/2015/B-vynalezy_2015b.pdf

[1] V tomto případě je vlastníkem vynálezu (pokud není určeno jinak smlouvou) firma.