Tuesday, December 2, 2025
Domů Blog Stránka 2

Business and data: What is data-driven company?

0

Abstract

The main purpose of this essay is to examine the varying levels of data-driven practices across different fields and explore the future of decision-making based on data. It discusses how companies use data to drive strategies and addresses the challenges and opportunities ahead.

 

Keywords

Data-driven companies, Business and data, future of decision-making, business intelligence, machine learning, data storages, big data

Introduction

The rise of data-driven decision-making has transformed the way modern businesses think from the ground. Companies that effectively leverage data are increasingly setting themselves apart from competitors—not just by making informed decisions, but by actively shaping market trends. This essay explores what it means to be a truly data-driven company, highlighting the varying levels of adoption across industries and examining future opportunities or challenges that may cross the journey.

Organizations may begin at a Data-Resistant stage, actively avoiding data-driven approaches. As they become more curious, they move to the Data-Aware stage, followed by Data-Guided, where data starts to influence decisions. As the organization’s data practices mature, they become Data-Savvy, with insights driving key processes, ultimately transforming into a fully Data-Driven company, where data is embedded in strategic decision-making at every level. 

From utilizing data to drive strategic initiatives to facing challenges in data security and ethics, the concept of being data-driven is complex and evolving. Studies have shown that data-driven business models can improve competitiveness, productivity, and customer loyalty significantly(An Exploratory Analysis of the Current Status and Potential of Service-Oriented and Data-Driven Business Models within the Sheet Metal Working Sector, n.d.). 

Figure 1 Evolution Data driven

(What Is Data-Driven vs Data-Informed, 2023)

1 Defining a Data-Driven Company

data-driven company is an organization that prioritizes data as a central asset for driving decision-making at all levels—from daily operations to strategic initiatives. Being data-driven means more than just having data; it requires a shift in culture, technology, and operations to actively leverage data in every aspect of business activities. However, achieving this level of maturity is neither straightforward nor attainable for all businesses or sectors. This section explores what it means to be a data-driven company, the stages of development, and the obstacles that make it challenging for some industries to adopt this model.

1.1 Definition of a Data-Driven Company

A data-driven company systematically uses data to inform its business decisions, optimize operations, and understand customer needs. This approach distinguishes itself from traditional models that rely heavily on intuition or past experiences. Data-driven companies are characterized by their data culture, technology infrastructure, data literacy among employees, and an executive commitment to evidence-based decision-making.

Companies such as Netflix and Amazon serve as prime examples of organizations that have integrated data into their core decision-making processes. For instance, Netflix uses extensive data analytics to recommend content, predict trends, and even guide content production, making them a quintessential data-driven business. (van Es, 2023)

1.1.1 More examples of Data-Driven companies

Several companies across different sectors have successfully embraced data-driven decision-making. Here are some notable examples:

  1. Amazon: Amazon uses customer data to personalize shopping experiences, predict demand, and optimize inventory. Data is used in almost every decision-making process, from supply chain management to product recommendations, making Amazon a leader in data-driven retail.
  2. Google: Google uses data-driven decision-making not only in its search engine algorithms but also in marketing and user experience optimization. Every decision, from ad placement to software updates, is tested and validated with data to ensure maximum effectiveness.
  3. Starbucks: Starbucks employs data analytics to understand customer preferences and optimize store locations. The company analyzes purchasing patterns and customer feedback to make informed decisions about product offerings and store design, enhancing the customer experience and profitability.
  4. Uber: Uber uses data to match riders with drivers efficiently, predict areas of high demand, and optimize pricing through its dynamic pricing model. This real-time data-driven approach helps Uber enhance the user experience while optimizing driver allocation and pricing strategies.

These examples illustrate how companies can successfully leverage data to drive decisions that enhance efficiency, customer satisfaction, and overall competitiveness (Sachdeva, 2023).

1.2 The Path to Becoming Data-Driven: Stages of Evolution

The journey to becoming data-driven is gradual and involves multiple stages of transformation. Not all companies begin as data-driven, nor is this transformation feasible for every organization. The Evolution of a Data-Driven Company illustrates a clear progression that a company may undergo:

  1. Data-Resistant: The company actively resists data-driven approaches, often due to a preference for traditional methods or a lack of understanding about data’s value.
    • Approximately 28% of organizations fall into this category, lacking even the fundamental ability to leverage data effectively (Horton, 2022).
  2. Data-Aware: The organization becomes curious about data and begins exploring how data can be beneficial, although adoption is limited.
    • Roughly 32% of companies are “data-aware,” showing some interest in data, but they often struggle with converting data insights into tangible actions. (Horton, 2022)
  3. Data-Guided: The organization starts to use data in production processes but mainly as support rather than a primary decision driver.
    • 22% of companies are in the data-guided phase, using data to inform decisions but without embedding it deeply into their core business strategies (Horton, 2022).
  4. Data-Savvy: The organization uses data in most of its production processes, with data analysis informing insights and decision-making.
    • About 13% of companies have reached the data-savvy level, where data-driven insights are central to key operational processes. (Horton, 2022)
  5. Data-Driven: The company becomes fully data-first, embedding data analytics into all strategic decisions.
    • Only 3% of organizations have achieved full data maturity, making data an integral part of all strategic initiatives and business models. (Horton, 2022)

While these stages reflect a potential pathway to becoming data-driven, not all businesses can or should aim to reach the final stage. Service-oriented and data-driven models are not widely adopted in all industries, particularly in manufacturing sectors, where companies require significant support for implementation (Horton, 2022).

The journey to becoming data-driven is not instantaneous, as discussed in the introduction. Businesses often progress through varying levels of data maturity. Not every business or industry can realistically achieve the highest level of data integration, and for some, it may not be the most beneficial path. The lack of data maturity continues to be a barrier for many companies, impacting their ability to achieve growth and improve efficiency across multiple domains, including sales, innovation, customer experience, and internal operations (Horton, 2022).

1.3 Challenges of Becoming Data-Driven

1.3.1  Technological Barriers

The shift to being data-driven is heavily reliant on the right technological infrastructure. Implementing modern data storage, analysis, and visualization tools can be costly, and not all companies can handle this burden. Many small and medium-sized enterprises (SMEs), particularly those in traditional sectors like manufacturing, face barriers such as a lack of resources and knowledge to properly implement these changes. In the sheet metal working sector, for instance, many companies still struggle with integrating service-oriented and data-driven business models, as they need awareness, value recognition, and an understanding of the change process, perhaps they don’t even know it could benefit their business.

1.3.2 Cultural Shift and Data Literacy

Another challenge is fostering a data-oriented culture. Becoming data-driven requires a shift in mindset—executives and employees alike must be willing to trust and rely on data over instinct, thus the data analysis and the data source must have 100% certainty that it’s correct. However, creating such a culture takes time and requires substantial investments in data literacy training and change management. This transformation is often difficult for established companies with ingrained habits and norms. As highlighted in the introduction, reaching the data-driven stage often means overcoming substantial cultural barriers that are not easily tackled, especially in established organizations.

1.3.3 Industry-Specific Limitations

It is also important to note that not all industries and sectors are poised to benefit equally from becoming data driven. In industries where data collection is costly or complicated—such as agriculture or parts of healthcare—the transition to a data-driven model may not always be cost-effective. Moreover, the relevance of becoming fully data-driven varies depending on how critical rapid, data-informed decisions are for competitiveness. The healthcare industry, for example, benefits immensely from data-driven approaches in research and diagnostics, but smaller healthcare providers may struggle to implement sophisticated data systems without external support.

1.4 Why Not Every Business Can Be Data-Driven

Becoming a data-driven company is not an automatic or universally advantageous goal for every business. The key to understanding whether a company should strive for data-driven maturity is recognizing the value of data within its specific context. Some industries, such as technology, retail, and finance, have natural advantages due to the large amounts of consumer data they generate and can easily analyze. In contrast, sectors where data availability is low or where operations are deeply human driven may find it less beneficial to pursue this transformation. Additionally, achieving true data-driven operations demands resources and ongoing support, which makes it feasible for only some organizations to undertake this journey.

For instance, the manufacturing industry shows that achieving data maturity is challenging without adequate infrastructure and support. Studies have noted that while data-driven approaches can ensure competitiveness and operational efficiency, companies need structured approaches to overcome obstacles like data literacy and maturity. (Gogineni et al., 2020)

2 Technologies and Tools for Data-Driven Decision-Making (DDDM)

2.1 Data Collection and Storage Technologies

Companies must utilize appropriate data collection and storage technologies to become data-driven effectively. These technologies form the foundation upon which all data-driven activities are built, allowing for data accumulation, management, and use in real-time decision-making and strategic planning. (Oseremi Onesi-Ozigagun et al., 2024)

2.1.1 Data Warehouses and Data Lakes

In modern enterprise data storage, data warehouses and data lakes are two fundamental technologies. (Belov et al., 2021; Hanine et al., 2021)A data warehouse is a central repository used to store structured, filtered, and processed data, often from various parts of the organization. Data warehouses are designed to work well with business intelligence (BI) tools. It must have efficient data collection and Online Analytical Processing (OLAP). At the same time, data analysts can view detailed information in reports or conduct complex analysis operations. The use of ETL (Extract, Transform, Load) processes ensures that the data contained in warehouses is clean, consistent, and ready for analysis.

By contrast, in data lakes raw, unstructured, or semi-structured data is stored exactly as it is created. This means that data lakes can accommodate all kinds of data–log files, social media content, and sensor data–without predefined schemas providing enhanced flexibility. Besides, data lakes are just right for data scientists and analysts who need to take exploratory analyses on raw data or apply machine learning models. Whereas with data warehouses, data lakes use ELT processes. This means data can be ingested more quickly without the need for immediate transformation.

The factors that distinguish data warehouses from data lakes are their reason for existing and the kinds of content they hold. Data warehouses are best suited to structured, historical data employed in operational reports–properly structured. On the other hand, data lakes are better equipped for real-time analysis and working with many different types of data. In practice, most organizations use both kinds of technology side by side and then put them together in a hybrid manner to obtain maximum benefits. This hybrid approach can gain all the advantages of both technologies– using data lakes to provide an agile platform for making quick decisions and data warehouses to provide stability and good performance.

2.1.2 Cloud Storage Solutions

The age of cloud storage is now an integral element in modern data strategies. Cloud solutions offer scalable yet affordable storage. American technology behemoths Amazon Web Services (AWS), Google Cloud Platform (GCP), and Microsoft Azure let every company large and small alike get rid of petabytes of data without being hampered by the physical infrastructure or logistical difficulties that accompany askotic architecture.(Comparing AWS, Azure, GCP | DigitalOcean, 2023)

Cloud storage provides several benefits:

  • Scalability is a key advantage of cloud storage. With cloud storage, companies can easily adjust the size of their data repositories, depending on demand. AWS, Azure, and GCP all provide highly flexible storage options that allow companies to quickly scale up their data storage capacities as they grow (Comparing AWS, Azure, GCP | DigitalOcean, 2023). 
  • Cost Efficiency – All three leading cloud providers offer pay-as-you-go pricing models, so enterprises pay only for the resources that they use, with no risk of over-provisioning or unsold inventory once it’s been sunk into an item of capital expenditure (Comparing AWS, Azure, GCP | DigitalOcean, 2023). For instance, AWS has a pricing model that might help enterprises to optimally expend storage by making costs align with actual usage.
  • Security is another critical feature of these platforms is cloud security. Each provider offers advanced features such as encryption, access control, and multi-factor authentication to protect sensitive data from unauthorized access (Comparing AWS, Azure, GCP | DigitalOcean, 2023). These measures are essential for ensuring customer trust and compliance with data privacy regulations in various industries. 
  • Global Accessibility – With cloud storage, one key feature is to make sure data can be accessed anywhere in the world. Teams will work together effectively wherever they are. The primary cloud providers have multiple data centres around the world so there is always a high degree of availability and reliability in their operations (Comparing AWS, Azure, GCP | DigitalOcean, 2023) Business units also share these data centers–another foundation for teamwork in real-time (Comparing AWS, Azure, GCP | DigitalOcean, 2023)

In addition to stand-alone storage solutions, cloud storage services are perfectly integrated with data processing and machine learning services from the same provider to form a single ecosystem for data-driven operations. For example, AWS S3 works in tandem with the company’s AWS Lambda for serverless data processing and with Amazon SageMaker from AWS for machine learning. Similarly, Google Cloud and Azure provide similar services that simplify data analysis and model training sans reliance upon expensive infrastructure investments, letting businesses glean insights quickly and efficiently (Comparing AWS, Azure, GCP | DigitalOcean, 2023)

These cloud platforms not only deliver the storage solutions an enterprise needs today but also allow for complete management of data from beginning to end-making them an essential part of a data-driven organization.

2.1.3 Big Data Technologies

Nowadays, there is more data generated by more businesses—at varying volumes and velocities—than ever before. To gather and process this ocean of information effectively, powerful big-data technologies are required. Technologies like Apache Hadoop, Apache Spark, and various NoSQL Databases are commonly used for this purpose. These tools enable today’s businesses to handle the complexities of extensive information (Top Big Data Technologies You Must Know in 2024, 2024).

Apache Hadoop is an open-source framework for distributed storage and processing. The output from Hadoop systems is sorted into HDFS (Hadoop Distributed File System) for storage, while MapReduce is used for processing large datasets in parallel. Hadoop is highly fault-tolerant and can manage mountains of structured and unstructured data, making it ideal for firms with large-scale data needs. It is one of the most efficient ways to store and process extensive data for organizations of all sizes (Top Big Data Technologies You Must Know in 2024, 2024).Additionally, Hadoop’s strengths lie in empowering smaller companies to analyze a wide variety of data efficiently, with MapReduce being a key aspect of its effectiveness.

Apache Spark is another open-source data processing system that offers distinct advantages over Hadoop. Unlike Hadoop, Spark can bring data into memory, which shortens processing time significantly, making it suitable for real-time data tasks. Spark’s versatility allows it to handle streaming data, machine learning jobs, and interactive analytics, making it an ideal solution for large-scale, real-time analytics (Top 8 Big Data Platforms and Tools in 2024 | Turing, n.d.).Open-source software like Spark is also highly valuable for scholars and individuals learning about computer science at home who may not have access to a research laboratory.

NoSQL Databases such as MongoDB (a document-oriented database), Cassandra, and HBase are designed to store unstructured or semi-structured data. Unlike traditional relational databases, NoSQL databases offer substantial flexibility, as they do not require a rigid schema to manage large volumes of data. This flexibility is crucial in today’s world of big data applications, which demands both qualitative and quantitative attributes as well as scalability (Top Big Data Technologies You Must Know in 2024, 2024)NoSQL databases are particularly well-suited for managing streaming data, machine learning models, and interactive analytics.

The ability to process and analyze big data in real time is critical for decision-makers. For example, Netflix uses big data tools to analyze user behavior, preferences, and streaming patterns to offer personalized recommendations, which not only enhances user experience but also promotes the retention of its subscribers. (Top 8 Big Data Platforms and Tools in 2024 | Turing, n.d.; Top Big Data Technologies You Must Know in 2024, 2024)

2.1.4 Data Integration Tools

To become a data-driven organization, companies need to integrate data from ubiquitous sources like CRM systems, ERP systems, IoT devices, along with information found on social media platforms. Modified data in a uniform format.

Cut high Overhead like transforming the data ETL (Extract, Transform, Load) tools such as Talend, Informatica and Microsoft SSIS play an important role at this stage. They take data from various sources and put it in a consistent usable form: usually this is called transforming ETL processes ensure that the data is of good quality, uniform and consistently available throughout an organization. It is a solid foundation for analytics. For instance, Talend includes its own extensive data quality checks and powerful transformations, which makes it easier for firms to maintain their strict standards throughout long-term operations. (Prevalova, 2024)

Because ELT Tools (Extract, Load, Transform), such as Fivetran or Stitch, promise set-ups that scale better in modern cloud-based data environments. So instead of just extracting, transforming and finally loading data like ETL tools do, ELT tools hand off raw data straight to the storage system. This strategy works well in the cloud environment, taking advantage of its scalability and processing power. Fivetran and Stitch both simplify integration by connecting different types of data sources into cloud-based data warehouses. This significantly decreases manual workloads and increases flexibility when implementing solutions for enterprise process integration needs (Prevalova, 2024)

Data Virtualization tools like Denodo and Red Hat JBoss Data Virtualization on the other hand introduce a new method of integration that does not couple the data subjects. It provides data virtually in real time without having to physically move it or copy it. This lets complexity, time, and cost of data integration come down dramatically

Data Virtualization enables decision makers to immediately access integrated unique data views, independent of their location from the original data source—providing quick perception for both management and operation decisions (Prevalova, 2024).This real-time ability is particularly important for companies that need to remain agile in a rapidly changing environment.

Semantic Data Dictionaries (SDD), as recent research has pointed out, also make a big contribution in data integration processes. SDDs provide rules for formally representing the semantics of data, which makes harmonization much easier in different data sets. Unlike traditional data dictionaries, SDDs are machine-readable, and their structure supports both explicit and implicit data concept annotations. This in turn lets you automatically integrate data and make it work together regardless of the variety of sources it has come from. For instance, SDDs help integrate data through standardized ontological terms, and maintain a detailed code mapping of categorical values. They make it certain that data from different systems can be understood and used effectively without a great deal of manual transformation work. (Rashid et al., 2020)

Data integration is crucial for organizations wanting to leverage insights from data scattered across different departments and systems. Through proper integration, data from many sources can be efficiently used for analysis, reporting, and decision-making. By using a mix of ETL, ELT, Data Virtualization, and Semantic Data Dictionaries, companies can streamline their data integration processes, eliminate duplication, and create a unified picture of their enterprise-wide information which is essential for making informed decisions.

2.1.5 Streaming Data and Real-Time Processing

Increasingly, companies need to become real-time data processors to survive. This is especially true in finance, retail, and transportation industries where decision speed matters most. Not only will businesses that do not possess this ability be left at a great disadvantage compared to their rivals who can carry out data processing in real-time, but the successful ones are also getting even stronger through more rapid utilization of information. Technologies like Apache Kafka and Amazon Kinesis are widely adopted for streaming data processing because they can deal with sudden onslaughts of information in real-time, enabling businesses to act on their discoveries without delay(ByteByteGo, 2024).

Apache Kafka is a distributed streaming platform that provides to its clients a high throughput, unified, low latency data pipeline handling trillions of messages and petabytes every day. It serves the purpose of bringing information from user applications like driver and rider apps into microservices at Uber, giving a performance that exceeds anything we have seen before in this job (ByteByteGo, 2024). Kafka not only ensures that Uber’s data systems are both batch and real-time, making it ideal for large-scale environments that require fault-tolerant service supported by trickle-feed. At Uber, Kafka even has specific features such as Cluster Federation for improved scaling, Dead Letter Queues (DLQ) to handle message failure in a manageable way, and Cross-Cluster Replication through uReplicator for ensuring data availability on a global level–though not from all regions if one fails. These features mean that Kafka is an indispensable part of Uber’s ability to follow user behaviors and manage shows and business affairs together with consistent, real-time pricing across services.

Amazon Kinesis is an AWS real-time data processing service that, among other applications, allows companies to ingest, process, and analyse streaming data in near time. Kinesis is widely used across industries by AWS’s enormous customer base for analysing streaming data, including monitoring an app’s performance, financial transactions, and customer activity data (ByteByteGo, 2024)For companies using the infrastructure of Amazon Web Services (AWS) Kinesis offers integration without affecting a single change because it is practically built in. All except for the most complex setups should simply want to bring their data into Kinesis; then they’ll be able to immediately identify something interesting in the streaming data and act in response without any additional human intervention required at all.

Streaming data technologies help companies react instantly to market feedback. For example, Uber uses real-time data to modify its dynamic pricing model based on current supply and demand, enabling efficient driver allocation and maximizing profits (ByteByteGo, 2024) . For example, to keep it available Uber uses strategies such as Active-Active Kafka Setup that extends across multiple regions; this ensures if one region fails another will be readily available without interruption. This type of application is critical in industries where swift market changes necessitate immediate action by companies to remain competitive.

2.2 Data Processing and Analysis Tools

To fully develop the potential of data-driven decision-making, any company that deals with data needs effective instruments for processing and analyzing data. Since enterprises use these to turn raw data into actionable insights, today organizations must equip themselves with these tools that can lead business strategy and operation. Below we will review several types of data processing and analysis tools, to explain their usage and significance.

2.2.1 Business Intelligence Platforms

Business intelligence (BI) platforms are becoming increasingly important in a world of massive data growth. The global BI market was valued at $20.6 billion in 2019 and was projected to reach $39.35 billion by 2027, making it a compound annual growth rate (CAGR) of 8.5% ((Lees, 2021) with a prediction from 2019). But according to the most recent data from September 2024 (Figure 2), we can clearly see that the prediction was way too optimistic.

Figure 2 BI Market Size sep 2024, (Business Intelligence Software – Global | Market Forecast, 2024)

These platforms are the merging point where an analyst meets with the manager or the decision-maker; it is where data is connected to models and visualized into a comprehensive form. BI platforms, thus, play a critical role in making data insights accessible and actionable for stakeholders throughout the organization.

One of the most notable aspects of the current BI landscape is the market share commanded by major players one of those is Power BI from Microsoft. Power BI leads the market with 36% of the share, followed by Tableau, Qlik, and SAP(Figure 3 (Lees, 2021)).

Figure 3 – Market Share of Top BI Software

(Lees, 2021)

Interestingly, the average business uses 3.8 different BI tools, highlighting a fragmented landscape where organizations are still finding the best mix of tools to meet their needs, perhaps also a reflection of the market of data analysts where there is a lack of good and qualified data analysts. 67% of the global workforce has access to BI tools, but only 27% of those executives say their data projects result in actionable insights, raising the question of what’s the point of spending money on expensive BI systems that are no use for that company. This gap highlights ongoing challenges with data literacy and proper implementations. (Lees, 2021)

The Impact of BI Post-COVID

The COVID-19 pandemic significantly influenced the adoption of BI tools. 50% of teams and customers are more likely to use BI tools now than before the pandemic, and 55% of teams are maintaining or increasing their BI spending (Lees, 2021). This increased adoption is largely due to the necessity for data-driven decision-making during uncertain times, especially remote ones. The ability of BI platforms to offer insights quickly and effectively has made them indispensable for organizations looking to remain agile and competitive.

Despite its benefits, BI adoption is not without challenges. Seventy-four percent work with data, and only thirty-seven percent trust their decisions more when those decisions are based on data (TrustRadius, 2021). There is also the issue of data quality, with thirty-four percent of BI companies citing poor data quality as a major issue for their customers. These statistics suggest that although BI is the correct approach, we are still quite far from achieving the ideal world data quality as employees often learn at school.

2.2.2 Machine Learning Frameworks

By automating certain aspects of data analysis, Machine Learning (ML) frameworks help companies build models that predict results and identify trends. ML is a subset of artificial intelligence, allowing systems to learn from data, detect patterns and make decisions without much human intervention. Machine learning is already used in real-life scenarios such as predicting equipment failures before they occur, recommending individualized content to users, and forecasting prices in dynamic markets (What Is Machine Learning?, n.d.)

Some common ML frameworks are:

  • TensorFlow: Developed by Google, TensorFlow is an open-source machine learning library that makes it simple to create and train machine-learning models.
  • Scikit-Learn: This Python library is especially suitable for beginners because of its simple, easy interface. It provides tools for data mining and data analysis, like classification, regression (linear or logistical), and clustering, even if you’re not familiar enough with the data itself there may be value here.
  • PyTorch: Developed by Facebook, PyTorch is a popular pick among researchers because it can be applied efficiently to deep learning tasks and the value of its flexibility makes up for any drawback somewhat in comparison.

Machine Learning Models, MLM can be categorized generally as supervised or unsupervised learning: 

  • Supervised Learning: This uses labeled data to learn. Common algorithms include:
    • Logistic Regression: Used for binary classification problems like spam mailing categorization.
    • Support Vector Machines: Creates a hyperplane in n-dimensional space to classify data points.
    • Decision Trees: Splits data into branches based on some meaningful criterion to be better able select inputs belonging to different categories.
    • Linear Regression: Just as its name indicates, it predicts the value of a variable based on the relationships with input features.
    • Random Forest: Combine multiple decision trees to improve accuracy and to overcome overfitting.
    • Boosting Algorithms: Using ensemble learning to improve performance by being better than using just a single model to fix errors made by previous ones, e.g., XGboost.
  • Unsupervised Learning: These use unlabeled data to learn. A well-known algorithm is:
    • k-Means Clustering: Groups similar data points together into clusters based on common characteristics.

(What Are Machine Learning Models?, 2022)

Such models allow companies to extract insights, make decisions in a way that can be automated, and save labor across a variety of different tasks.

Conculsion

This paper has explored what it means to be a data-driven company, highlighting the challenges and tools needed to achieve this transformation. The journey from avoiding data-driven methods to fully embracing them is not straightforward or suitable for everyone. 

As discussed, cloud storage, big data frameworks, and machine learning models highlight technology’s critical role in enabling accurate and informed decision-making. However, technology alone is not enough. A data-oriented culture and the knowledge to use data effectively are just as essential. This paper also emphasized the importance of understanding business strategies for real-time data processing and integration. Companies that succeed in these areas are better equipped to respond to fast-changing markets and are more likely to have a growing business.

The future of data-driven businesses is full of potential. New advances in automation, machine learning, and business intelligence platforms are opening doors to exciting possibilities. However, important questions remain: Is it realistic or even beneficial for every sector to aim for a fully data-driven approach? And how can companies already overwhelmed with data transform it into actionable insights? It’s important to recognize that being data-driven may not be equally valuable for every organization. Even so, for those who pursue it, the reward is often greater creativity, innovation, and competitiveness in their fields.

List of references

An Exploratory Analysis of the Current Status and Potential of Service-Oriented and Data-Driven Business Models within the Sheet Metal Working Sector: Insights from Interview-Based Research in Small and Medium-Sized Enterprises – ProQuest. (n.d.). Retrieved November 19, 2024, from https://www.proquest.com/docview/3037599055/5469FEB7BE464226PQ/1?accountid=17203&sourcetype=Scholarly%20Journals

Belov, V., Kosenkov, A. N., & Nikulchev, E. (2021). Experimental Characteristics Study of Data Storage Formats for Data Marts Development within Data Lakes. Applied Sciences, 11(18), Article 18. https://doi.org/10.3390/app11188651

Business Intelligence Software—Global | Market Forecast. (2024, September). Statista. https://www.statista.com/outlook/tmo/software/enterprise-software/business-intelligence-software/worldwide

ByteByteGo. (2024, October 15). How Uber Manages Petabytes of Real-Time Data. https://blog.bytebytego.com/p/how-uber-manages-petabytes-of-real

Comparing AWS, Azure, GCP | DigitalOcean. (2023). https://www.digitalocean.com/resources/articles/comparing-aws-azure-gcp

Gogineni, S., Lindow, K., Nickel, J., & Stark, R. (2020). Applying Contextualization for Data-Driven Transformation in Manufacturing. In B. Lalic, U. Marjanovic, D. Romero, V. Majstorovic, & G. VonCieminski (Eds.), ADVANCES IN PRODUCTION MANAGEMENT SYSTEMS: TOWARDS SMART AND DIGITAL MANUFACTURING, PT II (Vol. 592, pp. 154–161). Springer International Publishing Ag. https://doi.org/10.1007/978-3-030-57997-5_19

Hanine, M., Lachgar, M., Elmahfoudi, S., & Boutkhoum, O. (2021). MDA Approach for Designing and Developing Data Warehouses: A Systematic Review & Proposal. International Journal of Online and Biomedical Engineering (iJOE), 17(10), Article 10. https://doi.org/10.3991/ijoe.v17i10.24667

Horton, C. (2022, December 7). Lack of Data Maturity Thwarting Organizations’ Success. https://www.channelfutures.com/regulation-compliance/lack-of-data-maturity-thwarting-organizations-success

Lees, H. (2021, July 15). 49 Shocking Business Intelligence Statistics for 2021. TrustRadius for Vendors. https://solutions.trustradius.com/vendor-blog/business-intelligence-statistics-and-trends/

Oseremi Onesi-Ozigagun, Yinka James Ololade, Nsisong Louis Eyo-Udo, & Damilola Oluwaseun Ogundipe. (2024). Data-driven decision making: Shaping the future of business efficiency and customer engagement. International Journal of Multidisciplinary Research Updates, 7(2), 019–029. https://doi.org/10.53430/ijmru.2024.7.2.0031

Prevalova, I. (2024, February 8). Top 17 Data Integration Tools in 2024. Adverity. https://www.adverity.com/blog/the-top-data-integration-tools-in-2023

Rashid, S. M., McCusker, J. P., Pinheiro, P., & Bax, M. P. (2020). The Semantic Data Dictionary – An Approach for Describing and Annotating Data [Journal Article]. Ata Intelligence. https://www-proquest-com.zdroje.vse.cz/docview/2890966260/fulltextPDF/F09F4229F2474681PQ/1?accountid=17203&sourcetype=Scholarly%20Journals

Sachdeva, A. (2023, April 18). 5 data-driven decision-making examples. GapScout. https://gapscout.com/blog/5-data-driven-decision-making-examples/

Top 8 Big Data Platforms and Tools in 2024 | Turing. (n.d.). Retrieved November 30, 2024, from https://www.turing.com/resources/best-big-data-platforms

Top Big Data Technologies You Must Know in 2024. (2024, May 29). Simplilearn.Com. https://www.simplilearn.com/big-data-technologies-article

van Es, K. (2023). Netflix & Big Data: The Strategic Ambivalence of an Entertainment Company. TELEVISION & NEW MEDIA, 24(6), 656–672. https://doi.org/10.1177/15274764221125745

What are Machine Learning Models? (2022, January 18). Databricks. https://www.databricks.com/glossary/machine-learning-models

What is Data-Driven vs Data-Informed. (2023, August 17). https://www.devtodev.com/education/articles/en/497/what-is-data-driven-vs-data-informed

What is Machine Learning? Types & Uses. (n.d.). Google Cloud. Retrieved December 2, 2024, from https://cloud.google.com/learn/what-is-machine-learning

Mapotic: Interaktivní mapy pro každého

0
Užitečný systém, který vás varuje, kde nemáte létat.

Úvod

Práce s daty a jejich využívání se staly nedílnou součástí každodenního života v moderním světě. Mezi klíčové oblasti, kde data hrají významnou roli patří geografické informace, které pomáhají lépe pochopit prostředí kolem nás. Geografická data a mapy neslouží pouze jako prostředek pro orientaci, ale díky moderním technologiím se staly dynamickým nástrojem pro analýzu, komunikaci a spolupráci. Jednou z těchto technologií je online platforma Mapotic umožňující uživatelům vytvářet interaktivní mapy, které slouží nejen k zobrazení dat ale i k jejich sdílení a analýze.

Cílem této práce je analyzovat funkce platformy Mapotic a předvést některou z jejich aplikací. Platforma je navržena s důrazem na jednoduchost a univerzálnost což umožňuje její využití širokým okruhem uživatelů. Od jedince který si chce pouze zaznamenávat místa která již navštívil až po světové organizace které chtějí ze světa udělat lepší místo. Druhý zmíněný příklad bude více představen v kapitole o projektu OCEARCH Shark Tracker, který umožňuje sledovat migrační vzorce žraloků a dalších mořských živočichů. Tento projekt ilustruje, jak mohou technologie jako Mapotic podpořit vědecký výzkum i ochranu životního prostředí.

Metody

Při zpracování práce byly použity následující metody:

  • Analýza dostupné literatury a zdrojů –zaměřena na odborné publikace a materiály z oficiálních stránek Mapotic a dalších relevantních zdrojů.
  • Praktické testování vybraných funkcí Mapotic –zaměřeno na vytvoření mapy a zkoumání klíčových vlastností platformy, jako jsou možnosti přizpůsobení a základní práce s daty.
  • Aplikace na konkrétní případ –analýza reálného projektu Shark Tracker, který využívá Mapotic k monitorování migračních vzorců žraloků, s důrazem na praktické přínosy této platformy.

Představení Mapotic

Mapotic je online platforma určená k vytváření a sdílení interaktivních map a usnadňuje tak vizualizaci dat v geografickém kontextu. Tento nástroj umožňuje jednotlivcům, organizacím i komunitám snadno prezentovat informace v podobě map. Lze ho využívat jak pro soukromé účely, tak i pro potřeby široké veřejnosti. Společnost byla založena s cílem zjednodušit proces tvorby map pro široký okruh uživatelů, a to od amatérů až po profesionály v tomto oboru. Filozofie firmy staví na tom, že mapy by neměly být pouze nástrojem pro orientaci ale také prostředkem pro sdílení a analýzu dat v reálném čase. Platforma zároveň podporuje spolupráci v rámci komunit a zapojuje veřejnost například do projektů crowdsourcingu dat. Mezi základní hodnoty Mapotic patří (Maps and Data Simplified, 2024):

  • Odborné znalosti a know-how – kdy zaměstnanci mají prokazatelné zkušenosti s vytvářením úspěšných a škálovatelných produktů souvisejících s geografickými daty a mapováním.
  • Nadšení – důvěra ve skutečnost že data týkající se určité lokace skrývají obrovský nevyužitý potenciál, který může pomoci rozvoji podniků a organizací.
  • Smysluplnost – tým tvořený oddanými mapovými nadšenci, kteří jsou na svou každodenní práci hrdí.

Funkce Mapotic

Mapotic nabízí širokou škálu funkcí přizpůsobených potřebám podniků, komunit i jednotlivců a vyniká především svou flexibilitou kdy si uživatelé mohou mapy přizpůsobit podle svých potřeb ať už se jedná o volbu ikon a barev nebo třeba o přidávání vrstev a kategorizaci informací. Jako interaktivní platforma nabízí něco navíc oproti již známým geografickým informačním systémům. Tato kapitola představuje analýzu funkcí platformy Mapotic, zkoumá jejich technickou složitost a reálné využití (Maps and Data Simplified, 2024).

Přizpůsobitelnost map

Uživatelé mohou v nástroji vytvářet mapy, které vizuálně odpovídají jejich účelu a představám. Funkce jako jsou například přizpůsobitelná barevná schémata, písma, loga a ikony umožňují personalizované návrhy map. Uživatelé tak mohou jasně předat svá sdělení a zároveň zachovat profesionální estetiku (Maps and Data Simplified, 2024).

Vrstvení dat

Jednou z hlavních vlastností Mapotic je jeho schopnost vrstvit data na mapy což umožňuje uživatelům zobrazovat a analyzovat více datových sad současně a vytvářet tak komplexnější vizualizace. Například urbanisté mohou tuto funkci využít k mapování hustoty obyvatelstva spolu s potřebami infrastruktury, zatímco ekologové mohou překrývat typy vegetace s rozšířením druhů. Vrstvené mapy poskytují uživatelům praktické poznatky a pomáhají identifikovat trendy a vzájemné vztahy (Maps and Data Simplified, 2024).

Integrace dat

Platforma podporuje různé datové formáty což usnadňuje uživatelům nahrávání a správu datových sad. Mezi tyto formáty, které jsou kompatibilní patří ty nejvíce využívané jako je například csv díky kterým se zjednodušuje proces hromadného zadávání dat. Uživatelé také mohou využít rozhraní API k propojení Mapotic s dalšími platformami jako například systémy CRM nebo IoT čímž lze zajistit průběžnou aktualizaci map s informacemi v reálném čase (Maps and Data Simplified, 2024).

Multimediální obsah

Mapy vytvořené na Mapoticu mohou obsahovat prvky, které zvyšují jejich poutavost a přehlednost a uživatelé tak mohou ke konkrétním bodům na mapě připojit fotografie, videa a externí odkazy které jim dodají potřebnou hloubku a kontext. Tato funkce může být využita například pro cestovní ruch kde mohou virtuální prohlídky nebo obrázky s vysokým rozlišením představit destinace (Maps and Data Simplified, 2024).

Spolupráce a crowdsourcing

Jak již bylo zmíněno jádrem produktu společnosti Mapotic je spolupráce, která umožňuje více uživatelům přispívat do map ať už vkládáním dat nebo přímou úpravou. Funkce crowdsourcingu umožňuje obohacovat mapy o příspěvky veřejnosti a členové těchto komunit tak mohou například v reálném čase hlásit problémy jako jsou uzavírky silnic (Maps and Data Simplified, 2024).

Geotagging a geofencing

Použití map na platformě rozšiřují funkce zvané geotagging a geofencing. Geotagging neboli přesnost umístění dat je základní technologií pro Mapotic a podobné řešení v tomto odvětví. Tato technologie je založena na přiřazení přesných souřadnic GPS k datovým bodům a zvyšuje tak přesnost a spolehlivost map. Primárně se používá pro navigační a mapové služby, protože umožňuje přesné plánování tras a sledování polohy v reálném čase, ale dá se také aplikovat například v logistice a dodavatelském řetězci kde pomáhá sledovat zboží a optimalizuje trasy dodávek za účelem zvýšení efektivity („What Is Geotagging?”, 2023).

Geofencing jak už z názvu vypovídá doplňuje geotagging tím, že umožňuje uživatelům vytvářet virtuální hranice na mapách. Pro pochopení toho, jak funguje jsou důležité tyto prvky – jako první je bariéra což je předem nastavená a pomocí technologie umístěná oblast aplikovaná na omezenou geografii, což může být malé, velké nebo nepředstavitelně obrovské území. Následně přechod což je okamžik kdy uživatel vstoupí do předem definované zóny a lze to poznat, protože zařízení uživatelů jsou často vybaveny geofencingem a ten funguje především pomocí Bluetooth. Po vstupu do zóny dojde k zaslání zprávy nebo sdělení prostřednictvím textových zpráv, push oznámení nebo digitálních reklam. A nakonec povolení což je nejdůležitější prvek technologie protože aby vše fungovalo musí uživatelé povolit přístup k informacím GPS neboli „zapnout polohu“ (Pigeon, 2019).

Geofencing se v dnešní době využívá v mnoha odvětvích každodenního světa jako je například marketing. Geofencing marketing neboli propagace založená na poloze je často využívanou aplikací kdy podniky mohou cílit na uživatele v okolí a zvýšit návštěvnost svých obchodů. Dalším příkladem využití je zemědělství kde zemědělci mohou kolem různých částí svých polí zřídit geografické ohrady a společně se systémy variabilního zavlažování mohou automaticky upravovat množství vody užité na jednotlivé úseky což zajistí optimální využití vody (Khuta, 2023).

Škálovatelnost

Jako cloudová platforma Mapotic poskytuje škálovatelnost a spolehlivost i pro rozsáhlejší projekty s vysokým uživatelským provozem. Díky tomu je vhodná pro globální iniciativy, jako je například projekt OCEARCH Shark Tracker (Maps and Data Simplified, 2024).

OCEARCH Shark Tracker

OCEARCH je nezisková organizace, která se zaměřuje na usnadňování výzkumu velkých mořských živočichů a specializuje se na sledování žraloků, jejich odchyt pomocí ručního vybavení pro velké jedince a manipulaci se žraloky na částečně ponořené výzkumné platformě. Organizace je klíčová pro ochranu mořských ekosystémů, protože poskytuje vědcům přístup k datům o pohybu a chování velkých mořských živočichů a zejména pak žraloků. Tyto informace jsou zásadní pro pochopení migračních vzorců, reprodukce a vlivu žraloků na ekosystémy (Tracking, 2024).

Během 17 let činnosti OCEARCH uskutečnila 46 expedic a studovala 437 velkých mořských živočichů, včetně bílých žraloků a tygřích žraloků. Tyto výzkumy vedly k více než 90 odborným publikacím, které významně přispěly k porozumění těmto druhům a jejich ekosystémům. Dále OCEARCH zapojuje veřejnost do ochrany přírody prostřednictvím inovativních nástrojů, jako je Shark Tracker, což zvyšuje povědomí o problémech spojených s ochranou oceánů a biodiverzity (Tracking, 2024).

Jedním z klíčových nástrojů organizace OCEARCH je Shark Tracker což je interaktivní mapa, která poskytuje detailní informace o pohybu žraloků a dalších mořských živočichů v reálném čase. Tento projekt vznikl ve spolupráci s platformou Mapotic a toto spojení výrazně přispívá k dalšímu rozvoji vědeckého výzkumu, zvyšování povědomí veřejnosti a podpoře globálních ochranářských iniciativ (Tracking, 2024).

Platforma Mapotic poskytla Shark Trackeru důležité technické inovace, které umožňují nejen vizualizaci komplexních dat, ale také snadnou přístupnost pro široké spektrum uživatelů, kdy se k informacím dostane každý pomocí webového vyhledávače. Shark Tracker nabízí interaktivní mapy kde mohou uživatelé sledovat migrační vzorce jednotlivých žraloků, vyhledávat podle druhů, jmen, nebo geografické oblasti. Tato data jsou aktualizována v reálném čase a umožňují porozumět ekologickým interakcím a chování těchto klíčových druhů (Tracking, 2024).

Mapotic vytvořil pro Shark Tracker intuitivní uživatelské prostředí, které přibližuje komplexní vědecká data veřejnosti. Díky tomu se Shark Tracker stal nástrojem nejen pro vědecký výzkum, ale i pro vzdělávací účely a popularizaci ochrany oceánů (Tracking, 2024).

Proč je to důležité?

Rozšíření povědomosti o sledování žraloků pomocí nástrojů, jako je OCEARCH Shark Tracker, má význam pro ochranu mořských ekosystémů i vědecký výzkum. Tento projekt umožňuje detailní sledování migračních tras a chování žraloků, což přispívá k lepšímu pochopení jejich role v mořských ekosystémech a k formulaci efektivních ochranářských strategií (Tracking, 2024).

Žraloci jsou považováni za indikátorové druhy, které odrážejí zdraví oceánů. Data o jejich pohybu ukazují, jak migrují mezi chráněnými oblastmi, což pomáhá identifikovat potenciální „horká místa“ biodiverzity nebo oblasti ohrožené lidskou činností, například rybolovem. Studie zaměřené na propojení údajů o žralocích a pohybu rybářských lodí ukázaly, že rybolov významně ovlivňuje distribuci a populační dynamiku těchto predátorů. Zároveň odhalují oblasti, kde by mohla být ochrana zesílena nebo upravena pro efektivnější řízení​. Důležitost tohoto přístupu je patrná i v boji proti změnám klimatu a úbytku kyslíku v oceánech, což ovlivňuje distribuci žraloků a jejich zranitelnost vůči rybolovu (Research, 2023)​.

Vytvoření vlastní mapy

V této kapitole budou představeny kroky při procesu tvorby mapy na platformě Mapotic. Před samotným založením mapy je dobré si promyslet čeho se daná mapa bude týkat, jelikož je platforma výborný nástroj pro mapování specializovaných a úzce vymezených témat. Naopak ale může posloužit i pro obecné mapování čehokoli jako například pro plánování cesty, vytvoření záznamu, jaká místa člověk v minulosti navštívili nebo pro rozjetí projektů, které mohou pomoci tisícům lidí (Mapotic Help Portal, 2024).

Obecné informace o mapě

Jako první je důležité mapu správně pojmenovat, jelikož je Mapotic nejlepší na úzce specializované mapy tak čím konkrétnější název bude tím větší je pravděpodobnost že poslouží svému účelu.

Název

Název by měl mít maximálně 30 znaků a mělo by z něj být na první pohled zřejmé k čemu bude mapa sloužit. Není nutné v názvu používat slovo mapa. Tento název se bude zobrazovat v záhlaví stránky, ve výsledcích vyhledávání na Google a také například při sdílení mapy na Facebooku (Mapotic Help Portal, 2024).

Obrázek 1 Název mapy. Zdroj: mapotic.com

Podtitulek

Podtitulek by měl stručně v několika slovech popisovat účel mapy. V některých případech může být shodný s názvem, ale je lepší, pokud na něj navazuje a blíže popisuje zadání. Zobrazuje se na úvodní stránce mapy nad fotkou (Mapotic Help Portal, 2024).

Hlavní fotka mapy

Hlavní obrázek mapy se zobrazuje na úvodní stránce a bude mapu reprezentovat ve výpisech map na Mapotic.com. Zobrazí se také při sdílení mapy přes Facebook a dalších službách. Doporučuje se vybrat dostatečně reprezentativní fotku, která bude dobře a srozumitelně ilustrovat téma mapy. Rozměry fotografie jsou 1300x500px. Pokud člověk nemá vlastní fotografii, může si vybrat z databank volně použitelných snímků (Mapotic Help Portal, 2024).

Popisný text

Jak z názvu vypovídá slouží popisný text k popsání a vysvětlení co je záměrem mapy kdo se o ní stará a jaká místa mohou přidávat. Na tento text budou rovněž reagovat vyhledávače. Doporučuje se tedy věnovat trochu času sestavení atraktivního textu, který návštěvníkům jasně vysvětlí, o čem mapový projekt je a komu a k čemu slouží. Popis se upravuje v levém administračním menu v záložce “Nastavení – Základní” (Mapotic Help Portal, 2024).

Veřejná a soukromá mapa

Mapotic je možné využívat pro veřejné i soukromé mapy. Mapu lze nastavit jako soukromou v Nastavení> Rozšířené a poté si lze zvolit, kteří z registrovaných uživatelů budou mít k mapě přístup (Mapotic Help Portal, 2024).

Atributy

Po nastavení základních informací o mapě přichází na řadu atributy, které si uživatel definuje sám. Jejich nastavení lze nalézt v levém administračním menu v záložce “Atributy”. Atributy jsou vlastnosti míst, které na mapě uživatel zakládá (např. popis, otevírací doba, adresa apod.). Každá mapa a každé místo může mít libovolný počet atributů. Atributů existuje více druhů, jak lze vidět na obrázku 2 a každému může uživatel přiřadit vlastní ikonu.

Obrázek 2 Atributy. zdroj: mapotic.com

Existuje více typů atributů, přičemž každá kategorie může mít přiřazené jiné atributy. Pokud určitý atribut neodpovídá místu v jedné nebo ve více kategoriích, může být snadno zrušen v nastavení (Mapotic Help Portal, 2024).

Kategorie

Kategorie slouží pro základní orientaci v mapě a jsou nastavitelné administrátorem. Měly být maximálně popisné, vysvětlující a navržené tak, aby jedno místo mohlo spadat pouze do jedné kategorie. Pokud si kategorizací konkrétního místa uživatel není zcela jistý lze tak učinit kdykoliv později. Díky kategoriím můžou uživatelé vyhledávat konkrétní body zájmu, respektive filtrovat konkrétní místa na mapě. Samotné kategorie vložených bodů uživatel nalezne na liště v pravé dolní části každé mapy, zatímco nástroje pro jejich správu se nacházejí v levém administračním menu pod záložkou “Kategorie”.

Obrázek 3 Lišta kategorií. Zdroj: mapotic.com

Po založení atributů a kategorií je důležité ještě kategorie zveřejnit. V administračním menu v záložce “Kategorie” je u každé kategorie sloupeček „ZVEŘEJNĚNO“, kliknutím změníte Ano/Ne = Zveřejněno/Nezveřejněno. Nyní je mapa připravena k používání a uživatelé mohou začít přidávat místa, promovat své mapy mezi cílovými skupinami nebo ji sdílet na sociálních sítích (Mapotic Help Portal, 2024).

Nahrání dat

Pro přidání více míst najednou lze využít jednu z funkcí Mapotic pro nahrání dat, který umožňuje hromadně importovat tisíce míst najednou. Jako první si uživatel musí připravit data požadovaný formát dat je XLS, CSV nebo KML. Před nahráním dat do nástroje pro import by se uživatelé měli ujistit, že je tabulka dat správně připravena. Na následujícím obrázku je příklad, jak by měla data vypadat.

Obrázek 4 Příklad dat. zdroj: mapotic.com

Funkce importu je umístěna na postranním panelu na levé straně obrazovky. Pak už stačí jen vytvořit nový import, nahrát svá data a každému datovému sloupci přiřadit datové formáty. Jakmile je soubor nahrán, uživatel je přesměrován na stránku průběhu importu, kde uvidí v souboru několik řádků. Zde je potřeba přiřadit jednotlivé datové sloupce k mapovým podkladům. Kliknutím na tlačítko „Vybrat“ se zobrazí vyskakovací nabídka s možností přiřazení typů dat. Datové typy jsou rozděleny do několika skupin a to konkrétně (Mapotic Help Portal, 2024):

  • Mandatory data – povinná data obsahující jméno a kategorie, které byly popsány v minulých kapitolách.
  • Geolocation data – polohu místa lze určit dvěma způsoby, buď podle GPS souřadnic což je nejpřesnější nebo podle adresy (méně přesné, nebezpečí překlepů a nenalezení správné adresy). Pro úspěšný import musí být dokončen alespoň jeden typ určení polohy.
  • Special data – obsahující hodnocení a unikátní ID, které lze použít k hromadné aktualizaci stávajících míst v budoucnu. Místa lze importovat i bez ID. Hodnocení míst je ve formátu 1-5.
  • Custom data – Zde lze vidět všechny atributy, které jsou založeny na nastavení atributů vytvořené mapy.

Závěr

Analýza platformy Mapotic ukázala její široký potenciál pro využití v různých oblastech, které vyžadují práci s geografickými daty. Mezi hlavní přednosti patří intuitivní uživatelské rozhraní, bohaté možnosti přizpůsobení map a podpora pokročilých funkcí. Tyto vlastnosti umožňují uživatelům snadno vizualizovat složitá data a zpřístupnit je široké veřejnosti.

Praktické využití Mapotic bylo demonstrováno na projektu OCEARCH Shark Tracker, který ukazuje, jak mohou mapové technologie přispět k ochraně přírody a zvýšit povědomí o ekologických problémech. Tento projekt nejenže poskytuje vědcům cenná data o pohybu žraloků, ale zároveň zapojuje veřejnost do ochrany mořských ekosystémů prostřednictvím interaktivních map.

Mapotic přináší nový pohled na práci s geografickými daty tím, že kombinuje technickou propracovanost s uživatelskou přívětivostí. Tato práce potvrdila, že Mapotic představuje inovativní platformu, která podporuje sdílení informací, spolupráci a zvyšuje povědomí o důležitých tématech, a to jak na lokální, tak na globální úrovni.

Použitá literatura

Khuta, K. (2023, duben 24). Geofencing use cases: How to implement geofencing in 2024. Volpis. https://volpis.com/blog/geofencing-use-cases/

Mapotic Help Portal. (2024). Mapotic Help. https://help.mapotic.com/

Maps and data simplified. (2024). Mapotic. https://www.mapotic.com/

Pigeon. (2019, září 30). Geofencing: Applications, Benefits, and Challenges [Geofencing Technology]. Pigeon-Tech. https://pigeon-tech.com/geofencing-applications-benefits-and-challenge/

Research. (2023). Global Shark Movement. https://www.globalsharkmovement.org/research/

Tracking, M.-W. (2024). OCEARCH Shark Tracker. OCEARCH. https://www.ocearch.org/tracker/

What Is Geotagging? (2023, říjen 20). CitizenSide. https://citizenside.com/technology/what-is-geotagging/

Čo zlyhania Nokie a Kodaku znamenajú pre dnešné firmy – Odvrátená strana inovácií

0

Zlyhania Nokie a Kodaku sú príkladom, ako môže ignorovanie trhových trendov viesť k poklesu dominantného postavenia. Ich príbehy sú cennými lekciami o tom, ako sa vyhnúť podobným zlyhaniam v dobe, keď technologické zmeny prebiehajú rýchlejšie ako kedykoľvek predtým.

Nokia

Popis kontextu

  1. Počiatky a vzostup (1980 – 2000)

História Nokie sa datuje od roku 1865, kedy vo Fínsku vznikla pôvodne ako firma zameraná na výrobu papiera. Do 20. storočia sa rozrástla do viacerých priemyslových odvetvé. Išlo o výrobu gumy, káblov a elektrického vybavenia. Výrazná zmena započala spojením s ďaľšími dvomi firmami – Finnish Rubber Works a Finnish Cable Works. Tento krok sa ukázal ako zásadný pre vstup do telekomunikačného priemyslu (Laamanen et al., 2015).

V 90-tych rokoch prešla transformáciou pod vedením Jorma Ollilu, ktorý firmu zameral na mobilné technológie a GSM štandardy(Global System for Mobile Communications). V spoločnosti Nokia začali panovať kľúčové hodnoty – dôvera, lojalita a oddanosť (Alibage & Weber, 2018). Jeden z prvých mobilných telefónov využívajúcich GSM technológiu, bol telefón Nokia 1011. Bol predstavený v roku 1992, kedy Nokia vstúpila na rýchlo rastúci a transformujúci sa trh (Drahozal, 2024). Ollila nasmeroval stratégiu spoločnosti Nokia na interný vývoj produktov, ktorý staval na know-how, odborných schopnostiach zamestnancov a získavaní kľúčových patentov. Prevádzka bola organizovaná tak, aby vychádzala z ucelenej a efektívnej procesnej architektúry, pričom sa kládol dôraz na silnú orientáciu na zákazníka. Táto orientácia sa prejavovala ponukou prepojenou s technickými riešeniami prispôsobenými potrebám spotrebiteľov. Výsledkom aplikovania tejto stratégie bol prechod z fínskeho trhu ku dominancii vrámci globálneho trhu (Alibage & Weber, 2018).

Obrázok č. 1: Počet vyrobených mobilných telefónoch v jednotlivých rokoch
Zdroj: (Bouwman et al., 2014)

  • Dominancia a inovácie (2000 – 2007)

Nokia dominovala trhu s telefónmi, zaviedla svoj prvý smartfón N95 a operačný systém Symbian, pričom v roku 2007 dosiahla 38 % podiel na trhu mobilných telefónov a dokonca 70 % podiel v segmente smartfónov, teda pokročilých mobilných zariadení so schopnosťami ako je operačný systém Symbian a aplikácie.

Firma výrazne investovala do výskumu a vývoja (R&D), pričom vlastnila množstvo patentov a zavádzala technologické inovácie, ako prototypy smartfónov s dotykovým displejom už v roku 2004 (Alibage & Weber, 2018).

Nokia bola lídrom v inováciách, čo dokazuje jej široké portfólio patentov a technologických pokrokov. Počet patentov sa od 90. rokov výrazne zvýšil, pričom vrchol dosiahol v roku 2008 s viac ako 6500 podanými patentmi. Patenty v oblasti mobilných sietí, digitálnych kamier a dotykových displejov ukazujú, že Nokia bola nielen najväčším výrobcom mobilov, ale aj významným inovátorom v ďalších segmentoch. Avšak mnohé produkty predbehli svoj čas, a ich skoré uvedenie na trh limitovalo ich komerčný úspech. Nokia sa vyznačovala technickým zameraním, kde technologická dokonalosť prevažovala nad dizajnom a načasovaním (Bouwman et al., 2014).

  • Pokles a zlyhania (2007 – 2013)

V roku 2007 sa výrazne zmenil trh so smartfónmi, keď Apple predstavil iPhone a Google oznámil vytvorenie Open Handset Alliance, ktorý slúži na vývoj štandardov pre mobilné zariadenia, najmä operačný systém Android. V nasledovnom roku zaznamenala spoločnosť Nokia pokles svojho podielu na globálnom trhu s mobilnými zariadeniami. Nokia nedokázala reagovať dostatočne rýchlo na tento nový trend dotykových displejov a ekosystém aplikácií. V priebehu dvoch rokov sa ziskovosť Nokie výrazne znížila a do roku 2011 sa spoločnosť ocitla v stratovej pozícii.

Investície do zastaraného operačného systému Symbian a problémy s prijatím alternatívnych platforiem (napr. MeeGo) spôsobili stratu trhového podielu.

V roku 2010 prišlo k zmene vedenia, kedy Stephen Elop zaviedol stratégiu partnerstva s Microsoftom a prechod na Windows Phone operačný systém. Predstavou bolo vzájomné využitie odborných znalostí na vytvorenie nového globálneho ekosystému, no v skutočnosti tento krok sa ukázal ako neúspešný a viedol k ďalšiemu poklesu. (Lamberg et al., 2019)

  • Predaj mobilnej divízie a transformácia (2013 – súčasnosť)

V roku 2013 predala Nokia svoju mobilnú divíziu Microsoftu. Po predaji sa firma zamerala na telekomunikačné infraštruktúry a služby.

Nakoniec sa Nokia rozhodla prijať Windows Phone pre svoje smartfóny na minimálne tri roky. Tento prechod znamenal definitívne ukončenie operačného systému Symbian, MeeGo a ďalších projektov. V septembri 2013 Nokia a Microsoft po dvoch rokoch úzkej spolupráce oznámili, že divíziu zariadení a služieb Nokie prevezme Microsoft. Retrospektívne sa však táto akvizícia ukázala skôr ako symbolická, keďže trh už ovládli zariadenia s Androidom a čiastočne aj s iOS od Apple (Lamberg et al., 2019)

Obrázok č. 2: Počet predaných mobilných telefónov globálne na základe ich operačných systémov v miliónoch.
Zdroj: https://www.statista.com/ (získané 15.09.2016)

Zlyhanie CI

Nokia zlyhala v konkurenčnom spravodajstve (CI), keď podcenila význam rastúceho segmentu smartfónov a nástup operačného systému Android. Napriek tomu, že vlastnila technologické kapacity a patenty, zostala príliš dlho viazaná na svoj zastaraný systém Symbian. Spoločnosť ignorovala narastajúcu popularitu dotykových displejov a ekosystému aplikácií, ktoré definovali moderné smartfóny. Súčasne nedokázala predvídať, aký transformačný vplyv budú mať konkurenti ako Apple a Google, čo viedlo k strate trhového podielu a postavenia lídra (Lamberg et al., 2019), (Alibage & Weber, 2018).

Analýza príčin zlyhania Nokie

  1. Kultúra v spoločnosti

Nokia mala rigidnú organizačnú kultúru, ktorá podporovala hierarchiu a vnútornú politiku. Tento prístup brzdil efektívne rozhodovanie a inovácie. Napriek tomu, že vedenie deklarovalo “agilitu”, v praxi dominovala pomalosť a interná konkurencia medzi tímami, čo sťažovalo prijímanie zásadných strategických rozhodnutí (Lamberg et al., 2019), (Alibage & Weber, 2018).

  • Slabá adaptácia na technologické zmeny

Nokia podcenila význam dotykových displejov, používateľskej skúsenosti a otvorených ekosystémov aplikácií, ktoré definovali nový trh smartfónov. Miesto toho naďalej podporovala svoj zastaraný systém Symbian, namiesto aby rýchlo prijala Android alebo vyvinula konkurenčne schopnú alternatívu (Alibage & Weber, 2018). Nokia podcenila rýchlosť a význam, akým smartfóny transformujú trh. Prechod od tradičných mobilných telefónov k smartfónom prebehol oveľa rýchlejšie, než spoločnosť predpokladala, čo spôsobilo, že zaostala za konkurenciou. (Drahozal, 2024).

  • Interná komunikácia

Nedostatky v internej komunikácii medzi oddeleniami a manažmentom spôsobili, že rozhodnutia boli pomalé a neefektívne. Pomalé rozhodovanie sa negatívne preukázalo pri schopnosti rýchleho reagovania na zmeny na trhu (Drahozal, 2024). Rozdielne názory a konflikty medzi technologickými tímami zabránili spoločnosti efektívne reagovať na trhové zmeny. To prispelo k strate súdržnosti a oslabilo schopnosť rýchlej inovácie (Alibage & Weber, 2018).

  • Strata zákazníckej orientácie a inovatívnosti

Zanedbanie preferencií používateľov, napríklad dopytu po intuitívnejšom užívateľskom prostredí a dostupnosti aplikácií (Lamberg et al., 2019). Hoci bola Nokia v 90. rokoch lídrom v mobilných technológiách, začala na začiatku 21. storočia postupne strácať svoju inovačnú výhodu. Spoločnosti ako Apple a Google ju v softvérových inováciách prekonali svojou rýchlosťou a dynamikou (Drahozal, 2024).

Dôsledky zlyhania Nokie

Po nástupe konkurencie, ako boli Apple a Google, začal trhový podiel Nokie dramaticky klesať. Kým v roku 2007 dominovala s podielom 38 %, do roku 2013 stratila vedúce postavenie a stala sa marginálnym hráčom v segmente smartfónov. V roku 2013 Nokia predala svoju divíziu zariadení a služieb spoločnosti Microsoft. Tento krok bol pokusom o záchranu zvyšných aktív, no zároveň symbolizoval koniec éry Nokie ako globálneho lídra v oblasti mobilných zariadení (Lamberg et al., 2019), (Alibage & Weber, 2018).

Tieto dôsledky nielenže znamenali pokles trhovej hodnoty spoločnosti, ale tiež podčiarkli jej neschopnosť konkurovať na rýchlo sa rozvíjajúcom trhu smartfónov.

Tento príbeh ilustruje, ako rýchlo sa môže meniť technologický priemysel a aké dôležité je reagovať na trhové zmeny. Napriek tomu, že Nokia bola kedysi symbolom inovácií a úspechu, nedostatočná adaptácia na smartfóny a slabá softvérová stratégia viedli k jej pádu (Drahozal, 2024).

Kodak

Popis kontextu

Kodak bol počas 20. storočia synonymom fotografie. Firma dominovala globálnemu trhu s analógovými fotoaparátmi a filmami, pričom jej produkty, ako napríklad fotoaparáty Brownie, sa stali cenovo dostupnými a obľúbenými medzi masami. V USA ovládal Kodak 90 % trhu s filmami a 85 % trhu s fotoaparátmi, čím sa stal lídrom v odvetví (Harris, 2014), (Nunan, 2017).

Kodak tiež vytvoril ikonické produkty, ako napríklad farebné filmy Kodachrome, ktoré boli populárne medzi profesionálnymi aj amatérskymi fotografmi​. Okrem toho vyvinul technológie, ktoré formovali celé odvetvie – ako stereoskopická kamera pre Apollo 11 či prvý digitálny fotoaparát už v roku 1975 (Harris, 2014).

Silná trhová pozícia Kodaku bola založená na vertikálne integrovanom obchodnom modeli, kde firma kontrolovala všetky aspekty od vývoja technológií cez výrobu až po predaj​ (Nunan, 2017). Táto stratégia Kodaku zabezpečila neochvejné postavenie na trhu po celé desaťročia.

Zlyhanie CI

Kodak vynašiel prvý digitálny fotoaparát už v roku 1975, čím sa stal priekopníkom digitálnej fotografie. Napriek tomu, že mal technologický náskok a kľúčové patenty, firma sa rozhodla ignorovať tento segment a sústredila sa na svoj lukratívny biznis s analógovými filmami. Vedúci pracovníci Kodaku vnímali digitálnu fotografiu ako hrozbu pre hlavný zdroj príjmov a obávali sa kanibalizácie vlastného trhu (Harris, 2014).

Obrázok č. 3: Počet predajov filmových fotoaparátov a digitálnych fotoaparátov
Zdroj: (Vyplelová, 2018)

Kodak, ktorý bol dlhodobo lídrom vo fotografickom priemysle, čelil výzve digitálnej transformácie, no jeho reakcia na tento prechod bola neefektívna a strategicky nesprávna. Firma zdvojnásobila svoje investície do tradičných filmových produktov namiesto rozvoja digitálnych technológií, čím zmeškala príležitosť prispôsobiť sa novým trendom (Nunan, 2017). Tento prístup bol zjavný napríklad pri kúpe platformy Ofoto v roku 2001, ktorú mohol Kodak transformovať na sociálnu sieť na zdieľanie fotografií. Namiesto toho ju využil len na podporu tlače, čím zmeškal kľúčovú príležitosť (Anthony, 2016).

Okrem toho Kodak podcenil nástup digitálnych fotoaparátov, ktoré masovo vyrábali ázijskí konkurenti, a ich kombináciu s kamerovými telefónmi, čo zásadne zmenilo správanie spotrebiteľov (Chorafas, 2007; Harris, 2014). Tieto zariadenia nielenže ponúkli spotrebiteľom pohodlnejší spôsob fotografovania, ale zároveň úplne eliminovali potrebu tlačených fotografií, čím zanikol tradičný model podnikania Kodaku. Teda, na rozdiel od Kodaku jeho japonský konkurent Fujifilm reagoval na digitálnu revolúciu oveľa dynamickejšie. Diverzifikoval svoje portfólio a rozšíril aktivity aj do oblastí ako zdravotnícke zariadenia a optika, zatiaľ čo Kodak zostal príliš závislý na klesajúcom trhu s filmami (Anthony, 2016). Týmto strategickým prístupom si Fujifilm dokázal udržať konkurencieschopnosť, zatiaľ čo Kodak smeroval k strate trhového podielu a nakoniec k bankrotu.

Analýza príčin zlyhania Kodaku

  1. Strach z kanibalizácie zisku

Kodak bol lídrom na trhu analógovej fotografie a jeho model podnikania bol postavený na predaji filmového materiálu a tlačených fotografií. Digitálna fotografia však tento model priamo ohrozovala. Vedúci predstavitelia Kodaku vnímali digitálne technológie ako hrozbu, ktorá by mohla oslabiť ich hlavný zdroj príjmov, a preto nedostatočne investovali do jej rozvoja (Anthony, 2016).

  • Inovačná paralýza

Firma síce vlastnila technologický náskok a kľúčové patenty, ale namiesto toho, aby plne podporila digitálnu transformáciu, rozhodla sa chrániť existujúci biznis. Tento prístup bránil rozvoju nových produktov a služieb, ktoré by mohli konkurovať digitálnym hráčom na trhu (Nunan, 2017).

  • Nepružné rozhodovanie

Vedenie Kodaku sa vyznačovalo hierarchickou štruktúrou a pomalými procesmi schvaľovania, čo brzdilo adaptáciu na rýchlo sa meniaci trh. Napríklad, keď inžinier Steven Sasson v roku 1975 predstavil prvý digitálny fotoaparát, jeho inovácie neboli vedením podporené, pretože boli považované za ohrozenie pre hlavný produkt firmy (Chorafas, 2007).

  • Fujifilm

Konkurent Fujifilm dokázal agilne reagovať na meniace sa podmienky na trhu. Investoval do vývoja nových technológií a diverzifikoval svoje portfólio, čo mu umožnilo nielen prežiť digitálnu revolúciu, ale aj si zachovať konkurencieschopnosť (Anthony, 2016).

Dôsledky zlyhania Kodaku

Kodak v roku 2012 požiadal o ochranu pred veriteľmi podľa kapitoly 11 amerického konkurzného práva, keďže nedokázal zvládnuť dlhy spôsobené neúspešnou adaptáciou na digitálnu revolúciu (Harris, 2014; Vyplelová, 2018).

V rámci konkurzného procesu predal patenty, ktoré kedysi tvorili významnú časť jeho hodnoty, no získal za ne iba zlomok očakávanej ceny (Harris, 2014). Po ukončení konkurzu v roku 2013 Kodak opustil tradičný biznis s filmami a fotoaparátmi a preorientoval sa na poskytovanie digitálnych a priemyselných tlačových služieb (Nunan, 2017; Anthony, 2016).

Napriek transformácii sa spoločnosť už nikdy nevrátila na vedúcu pozíciu a zostala skôr varovným príkladom potreby adaptácie na trhové zmeny (Anthony, 2016; Vyplelová, 2018).

Výsledky

Spoločné faktory zlyhaní

Oba analyzované prípady – Nokia aj Kodak – odhaľujú podobné vzorce zlyhaní v konkurenčnom spravodajstve. Spoločným faktorom bolo podcenenie trhových zmien a technologických inštancií, ktoré transformovali ich odvetvia. Obidve spoločnosti ignorovali narastajúci dôraz na softvérové inovácie a ekosystémy aplikácií, ktoré sa stali rozhodujúcimi faktormi v ich sektoroch. Navyše trpeli rigidnou organizačnou kultúrou a pomalým rozhodovacím procesom, čo im bránilo flexibilne reagovať na meniace sa podmienky na trhu (Lamberg, 2019; Anthony, 2016).

Rozdiely medzi prípadmi

Nokia zlyhala najmä v oblasti softvéru a ekosystémov, keď nedokázala konkurovať operačným systémom Android a iOS. Na druhej strane Kodak nepochopil potenciál digitálnej fotografie a preferoval tradičný model predaja filmov, čo viedlo k jeho postupnému poklesu. Zatiaľ čo Nokia investovala do partnerstva s Microsoftom, Kodak sa snažil diverzifikovať svoje aktivity a začal s transformáciou až po krachu (Anthony, 2016).

Ponaučenia pre súčasné firmy

Obidva prípady ukazujú, že efektívne konkurenčné spravodajstvo je nevyhnutné pre udržanie si vedúceho postavenia na trhu. Nokia aj Kodak by mohli profitovať z lepšieho sledovania technologických trendov, rýchlejšej adaptácie na meniace sa podmienky a flexibilnejšieho rozhodovania. Zavedenie inovatívnych produktov včas, spolu s otvoreným prístupom k transformácii obchodných modelov, by mohlo zabraň nielen strate trhu, ale aj finančným stratám. Tieto príbehy slúžia ako varovanie pred prehnanou sebadôverou a ignorovaním signálov z trhu (Lamberg, 2019; Anthony, 2016).

Záver

Oba prípady ukázali, že zlyhania v oblasti CI, spojené s nedostatočnou adaptáciou na trhové a technologické zmeny, môžu mať katastrofálne dôsledky. Nokia stratila vedúce postavenie v sektore mobilných zariadení kvôli pomalej reakcii na nástup operačných systémov Android a iOS, zatiaľ čo Kodak podcenil digitálnu revolúciu a držal sa zastaraných obchodných modelov. Obe firmy pritom disponovali technologickými možnosťami na zmenu, ale prehnaná sebadôvera a nepružnosť rozhodovacích procesov im zabránili včas reagovať.

Príbehy Nokie a Kodaku nepredstavujú len izolované zlyhania dvoch firiem, ale slúžia ako dôležité poučenie pre celé spektrum odvetví. Tieto prípady ukazujú, aké zásadné je v dnešnom rýchlo sa meniacom trhovom prostredí včasné prispôsobenie sa inováciám a správne nastavené procesy konkurenčného spravodajstva. Firmy v rôznych sektoroch môžu z týchto skúseností čerpať inšpiráciu na vytváranie robustnejších systémov CI, ktoré integrujú moderné technológie, zlepšujú rozhodovacie procesy a podporujú adaptabilitu na trhové zmeny. Týmto spôsobom môžu predchádzať stratám trhového podielu, zachovať svoju konkurencieschopnosť a posilniť svoju schopnosť inovovať.

AI: Ethical and Legal Implications of Algorithmic Bias in Artificial Intelligence

0

With the growing use and development of artificial intelligence (AI) across many fields of the real-life spectrum, many may think that the concept of human bias is no longer relevant. The idea of having a tool that makes decisions instead of humans, with little to no risk of biased results, is quite appealing, especially in the context of humanity no longer needing to worry about making wrong or, more accurately, subjective (biased) decisions. Artificial intelligence has become deeply incorporated in our daily lives, from personalized recommendations on streaming platforms to sophisticated algorithms guiding financial investments. The ideas of integration into critical sectors like healthcare, transportation, and law enforcement underscores the transformative power of AI technologies. In healthcare, for example, AI systems are already being utilized to assist in medical diagnoses. Topol (2019) highlights how the deep neural networks used in Indian hospitals to interpret key chest X-ray findings have demonstrated accuracy comparable to that of four radiologists.

Many people believe that AI systems, being free from human emotions and bias, provide objective and neutral decisions. This widespread trust in AI’s objectivity arises from the perception that machines operate solely on data and algorithms, completely leaving out human emotions or stereotypes. Many assume that by removing human judgment from decision-making processes, we eliminate space for bias. Even though this looks great on paper, the reality is far more complex. After all, algorithmic systems are created by none other than humans and are trained on datasets which are products of human work. Whether we like it or not, these datasets contain a certain level of bias.

Miceli, Posada, and Yang, as cited in Nah, Luo, & Joo (2024) emphasize that these biases are not accidental but rather originate from power imbalances among the data workers, developers, and corporate stakeholders involved in data creation and production. As a result, AI systems are unable to completely avoid bias and may unintentionally perpetuate or even exacerbate these imbalances.

This phenomenon, known as algorithmic bias, raises important questions in the context of ethics and legal aspects of this field, especially given the fact that AI is already significantly impacting key areas for humanity, such as healthcare, transportation, finance, and many others. (Nićin et al., 2024) Note that the introduction of AI in transportation and logistics has transformed decision-making, leading to improvements in efficiency, safety, and sustainability through applications such as predictive analytics, optimized routing, enhanced security, real-time tracking, and smarter inventory management. However, the presence of bias in AI systems raises ethical concerns, as it can result in unfair treatment, discrimination, and loss of trust in technological systems. Legally, it challenges current anti-discrimination frameworks, necessitating a reassessment of how laws govern autonomous systems..

This paper focuses on the ethical and legal impacts of bias in artificial intelligence. It explores the origins of this bias, its effects on society, and the risks it brings. Starting with an exploration of the origins of algorithmic bias, examining the data and human factors that contribute to this phenomenon. We then analyze ethical and societal consequences, incorporating ethical theories such as utilitarianism and justice. Next, the paper examines  anti-discrimination rules, along with ethical guidelines and legal frameworks, to evaluate their effectiveness in promoting transparency and fairness in AI development. The goal is to ensure that AI contributes positively to society while minimizing potential negative impacts, even though this is a challenging task. By addressing these challenges, we call for efforts to ensure that artificial intelligence becomes a tool that promotes fairness and equality, rather than reinforcing existing inequalities.

Algorithmic bias

Algorithmic bias emerges from various data-related issues that influence the development and functioning of AI systems. Historical data bias, deeply rooted in systemic inequalities, skews training datasets and, consequently, the outcomes of AI decision-making. (Bellamy et al., 2018) argue that bias manifests as a systematic error, where unwanted biases lead to privileged groups receiving undue advantages, while underprivileged groups face systematic disadvantages. For instance, disparities measured by statistical parity difference (which quantifies the gap in favourable outcomes between privileged and unprivileged groups) and disparate impact (the ratio of these outcomes) highlight the extent of such inequalities. In addition, sampling bias exacerbates inaccuracies when datasets fail to represent the diversity of the populations they aim to model, causing decision outcomes to misalign with reality. Furthermore, flaws in data collection and labeling embed these biases more deeply, reinforcing pre-existing inequalities within datasets. Addressing these challenges requires comprehensive tools like the AI Fairness 360 toolkit, which offers metrics and algorithms for detecting, understanding, and mitigating such biases. As (Bellamy et al., 2018) emphasize, this toolkit simplifies the transformation of raw, inconsistent data into structured formats, enabling detailed and standardized analysis. These approaches underscore the critical need for a proactive evaluation of data sources and the implementation of measures to address inherent biases, thereby fostering fairness and inclusivity in AI systems.

Data factors contributing to bias

Factors related to data are very important contributors to bias in AI systems. Starting from representation of the chosen goal to as far as handling the datasets, biases may originate at different levels. In the process of setting the goals, we much more regularly use alternative data instead of direct information if getting precise characteristics is hard. However, this replacement comes with built-in constraints, because replacement attributes (e.g., using zip codes as proxies for race) can encode historical or societal biases. The training data regularly carries problems such as unseen cases, mismatched distributions between training and production data, and manipulated or stale data. These asymmetries may skew model outcomes, because those models that are trained on biased or incomplete data struggle to apply effectively to real-world applications. Historical data, a common foundation for training, inevitably embeds past prejudices, perpetuating existing inequities in model predictions. Ultimately, the inability to detect or address irrelevant correlations within datasets further exacerbates these challenges, highlighting the importance of rigorous data review and monitoring practices in mitigating bias (Roselli et al., 2019).

Historical bias

Historical bias refers to the biases and socio-technical failures before now, written in the world itself, which may cause influences on the process of data generation, no matter how well sampling and feature selection is performed. An example of this is a search in 2018 for images of women CEOs which included too few images of women in the results. At that time, only about 5% of Fortune 500 CEOs were female, so in the results, there were proportionately more males, reflecting a real-world fact. It has been much debated whether search algorithms should mirror such realities. (Mehrabi et al., 2021)

Population bias

Population bias takes place when the peculiarities of a platform’s usage, or its user demographic as a whole, are entirely different from the features of the original intended population. This situation renders the data unrepresentative. A typical example is the more frequent data of a woman visiting some popular websites like Pinterest, Facebook, and Instagram, and the high statistics of a man visiting many popular forums such as Reddit or Twitter. The example illustrates that user demographics shape the data even more, as well as additional examples and statistics regarding variation in social media use along the lines of gender, race, ethnicity, and parental education levels. (Mehrabi et al., 2021)

Self-Selection bias

Self-selection bias is a specific type of sampling or selection bias in which people decide to take part in a study or survey on their own. A typical example might be an opinion poll measuring enthusiasm for a given political candidate, where the most passionate supporters tend to participate more, and results are skewed in favor of their preferences. (Mehrabi et al., 2021)

Social Bias

Social bias develops in situations where people’s judgments have been swayed because they think or act like others consider it. For example, if he intended to rate something low, on seeing overwhelmingly good reviews, he would readjust his score upward, assuming his initial judgment too harsh. (Mehrabi et al., 2021)

Behavioral bias

Behavioral bias stems from variations in user behavior across different platforms, contexts, or datasets. For example, differences in how emojis are represented on various platforms can alter how people interpret and react to messages, sometimes even leading to miscommunication. (Mehrabi et al., 2021)

Temporal bias

Temporal bias is related to changes of user behavior or the population itself over time. For instance, a typical example of this is present on Twitter when users who initially attach a certain hashtag in order to have their topic discussed then proceed to discuss it without the hashtag, thus indicating changes in behavior over time. (Mehrabi et al., 2021)

Content production bias

The biases in content production are mainly guided by structural, lexical, semantic, or syntactic variations in the content created by users. For example, research has shown that language usage varies between both genders and age groups, and among countries and communities alike. Such diversity focuses on the diversity in how content is produced. (Mehrabi et al., 2021)

The outlined subparagraphs provide detailed insights into the various types of biases affecting artificial intelligence systems, using the framework by Mehrabi et al. to explain their nature and impact. Each type of bias—historical, population, self-selection, social, behavioral, temporal, and content production—is clearly defined and supported with examples, illustrating how societal, demographic, or contextual factors can lead to skewed or misrepresented data. This segmentation not only aids in understanding the distinct characteristics of each bias but also highlights the importance of addressing them during AI development. Together, these subparagraphs establish a comprehensive foundation for examining how biases infiltrate different stages of data generation and usage, ultimately distorting AI outputs and carrying significant societal implications.

Human factors contributing to bias

Human factors play a significant role in contributing to algorithmic bias, as personal biases and assumptions from developers influence AI systems. “Understanding each research contribution, how, when, and why to use it is challenging even for experts in algorithmic fairness” (Bellamy et al., 2018). This highlights how developers’ decision-making and their subjective judgments can shape fairness outcomes. Bias in algorithm design is also introduced through design choices that unintentionally create disparities. For example, “there is no one best metric relevant for all contexts. It must be chosen carefully, based on subject matter expertise and worldview” (Bellamy et al., 2018). This indicates that even technical decisions, such as metric selection, can inadvertently perpetuate bias. However, the text does not provide explicit details about the influence of corporate stakeholders or power asymmetries, indicating a gap in the discussion of broader structural factors affecting fairness.

Ethical and societal Implications

Ethical implications

AI algorithms raise ethical questions because of their potential  to be, to a certain level, biased, which have effects going far beyond only technical matters. They come with moral concerns about fairness, justice, and accountability, showing weaknesses in how automated systems handle these values. It is important to define and understand these values in relation to automated systems. Evaluating algorithmic bias from the various ethical perspectives within utilitarianism or justice theories might contribute something into comprehension of wider effects and implications while highlighting the potential effects within society and decision-making processes. These perspectives promote deeper reflection on prioritizing ethics in AI development and use. They also underline the need for active steps to fix these issues. This reflection underscores the necessity of extensive ethical guidelines that align the purposes of AI systems with values and aspirations of us humans.

Utilitarianism Perspective

On the utilitarian scale, the ethics of any AI system must be that which is able to ensure the most happiness and least suffering for everyone involved. Utilitarian ethics is the practice of doing good for the largest number of people and makes it important to apply fairness and inclusion in algorithms. Undoubtedly, biased AI systems cause unfair distribution of resources and opportunities, which lowers overall well-being in society. For example, a biased algorithm used in hiring and training could unfairly favor candidates based on gender or ethnicity. This creates ongoing negative effects for individuals, organizations, and society as a whole. These biases do not just lead to economic problems, they also harm the mental health of people who are unfairly excluded. This further reduces the overall well-being of people, increases unhappiness, and worsens social divides, which are serious ethical problem. With this in mind, the likely solution is deliberate efforts to ensure fairness in AI systems, such as using more diverse datasets and applying methods to reduce bias. These are utilitarian steps that make sure AI improves social well-being (Floridi & Cowls, 2019).

Justice and Fairness Theories

John Rawls emphasizes equal basic liberties in his theory of justice together with structuring social and economic inequalities to the benefit of the least advantaged. The same principle, when contextually applied to AI, requires the designing and implementation of algorithms in ways that produce fairness and equity. Instead, this has been by algorithms that almost always end up not upholding such principles, embedding and amplifying by using existing societal inequalities. For example, AI recruitment tools trained on historical data will usually find their learned pattern proper and even propagate discriminatory treatment of candidates from minority groups. This infringes on the Rawlsian principle of fair equality of opportunity and erodes public trust concerning AI systems. The lack of transparency in many AI decision-making processes, in fact, serves to make it all too easy to further complicate the ethical issues involved. Efforts to bring AI systems into line with the theories of justice and fairness have involved creating and prioritizing regulatory frameworks that attend to equal treatment and moral rights, developing explainable AI systems, and implementing robust accountability measures (Binns, 2018).

Societal Impact

When talking about algorithmic bias in AI, we can not disagree that it affects our society in many ways, it also very much affects the way people view, trust and use artificial intelligence. After taking a closer look at its effects, we see things like unfair treatment, trust in these AI systems themselves or if it makes already existing inequalities and socially constructed differences better or worse, which would definitely affect peoples view of it, to the negative side. And because there is possibility of even it worsening these inequalities, we can debate about the role of those who create and manage AI systems and to make sure they follow their responsibilities by making them fair and inclusive, not otherwise. This also brings up the need to think carefully about how AI systems are designed and tested to avoid unintended harm. If we can name these possible problems, only then can we do something about it and set up the technologies so that they benefit everyone, because if they benefit only a certain group, no matter what, then they are very likely to cause unwanted things to someone else.

Reinforcement of Existing Inequalities

Generative AI has the potential to both exacerbate and mitigate existing socioeconomic inequalities. If not carefully managed, these systems may amplify social divides by perpetuating stereotypes and limiting opportunities for marginalized groups. For instance, automated credit-scoring systems may disadvantage applicants from underserved communities by relying on biased financial histories, further restricting their access to economic resources. In education, AI-driven personalized learning tools could widen the achievement gap if they are less effective for students from diverse backgrounds due to biased training data. These examples illustrate how AI, despite its potential for innovation, can inadvertently reinforce existing inequalities. Addressing these issues requires a proactive approach to designing and deploying AI systems, including rigorous testing for bias, inclusive design practices, and ongoing evaluation of their societal impact (Roy, 2017).

Erosion of Trust in Technology

The distrust of technology, especially among users of AIs, originates from the inherent bias within and the lack of transparency. While AI is supposed to improve the overall decision-making process, it often carries societal “learned” biases from the data it learns from. This worsens the situation because most machine learning systems are “black boxes,” delivering results without a clear explanation of how decisions are made, leaving much ambiguity and doubt in users’ minds about their fairness or reliability. These AI systems are usually built on opaquely operating technologies, often with little coordination and few ethical rules to keep them accountable, which damages their credibility in vital social concerns like healthcare and justice. Designing more fair, transparent, and well-documented AIs is the way to winning back trust. Trustworthy AI minimizes risks, raises public confidence, and lowers these challenges. (Choung et al., 2022)

Evaluating the effectiveness of legal and ethical frameworks

The rapid advancement of artificial intelligence (AI) has led to the integration of AI systems into various aspects of society, raising both opportunities and ethical concerns. As these technologies grow in complexity and influence, establishing legal and ethical frameworks becomes increasingly critical. These frameworks aim to ensure that AI systems operate transparently, fairly, and accountably, safeguarding societal interests while fostering innovation. Among the key components of these frameworks are promoting transparency in AI systems and ensuring fairness in their development and deployment. Each of these areas presents distinct challenges and requires targeted strategies for effective implementation.

Transparency in AI entails making the decision-making processes of these systems understandable and traceable. This is not only an ethical imperative but also a practical necessity for fostering trust among users and stakeholders. Meanwhile, fairness addresses the need to mitigate biases that may inadvertently harm specific groups, ensuring equitable outcomes across diverse applications. By addressing these two core principles, legal and ethical frameworks aim to establish AI as a socially beneficial tool rather than a source of inequality or confusion.

Accountability Mechanisms

The accountability ecosystem brings together diverse stakeholders—corporations, industry players, civil society, and governments—to address the challenges of accountability in AI, particularly concerning algorithmic bias. This framework assigns each group specific mechanisms, such as internal audits and external accreditations, to promote ethical AI use and transparency. Addressing algorithmic bias involves clearly identifying which algorithms to focus on, categorizing biases (e.g., gender bias), and setting appropriate metrics for fairness. A notable example comes from a case study in the gambling industry, where predictive models improved through innovative methods like ensemble modeling, which reduced disparities. This approach underscores the importance of integrating oversight and technical solutions, highlighting how interconnected processes within the accountability ecosystem can strengthen ethical AI practices across various levels. (Percy et al., 2021)

Legal Requirements vs. Practical Implementation

The interplay between legal requirements and practical implementation highlights a significant divergence in addressing algorithmic fairness. Traditional non-discrimination laws, particularly in EU contexts, are structured to address individual cases of discrimination retrospectively, which poses enforcement challenges in identifying and proving algorithmic biases. On the other hand, practical approaches in computer science focus on proactive bias mitigation during the design stage, utilizing fairness metrics and technical solutions. However, these methods face inherent limitations in addressing normative decisions and require clear guidance on selecting suitable fairness criteria for varied social contexts. The AI Act attempts to bridge these gaps by mandating fairness interventions at the model design stage, shifting non-discrimination responsibilities to earlier stages of AI system development. While the Act seeks to operationalize fairness through technical requirements, it necessitates interdisciplinary collaboration to reconcile the broader societal and technical challenges inherent in implementing fairness standards. (Deck et al., 2024)

Mitigation of AI bias

Mitigating bias from artificial intelligence is a way of defining certain problems which arise from the designing, model training, as well as the implementation of the AI system. Potential discrimination or unequal treatment from some inherent biases in the data, algorithms, or even decision making frameworks will be reduced. Mindful of the different phases where bias creeps into the design of a fairer AI, systematic evaluation and ongoing improvement of such technologies have been the focal point for much of the past work.

Mitigation of algorithmic bias is fundamental in case of achieving fairness and inclusivity when talking about AI systems. Bias is often present in data that AI models are being actively trained on. Those biases reflect societal inequalities and that is what leads to unfair outcomes. A multi-pronged approach is needed to develop better data diversity, refine algorithms during development, and ensure fairer outputs. Other emerging proactive measures include introducing bias awareness during system design and establishing clear accountability mechanisms. Collaboration with affected communities and making the public more familiar with AI technologies are also part of these strategies for achieving fair AI development. All these strategies, in the long run, ensure that AI technologies are applied responsibly and inclusively. (Wang, 2022)

Conclusion

As AI technology progresses into society, it follows that it should address moral and legal challenges brought about by its use. Algorithmic bias, whether via data or human factors, influences inequalities, destroys trust, and causes unfair outcomes. Therefore, clear consideration should be made to ensure that AI systems are built under principles of transparency, fairness, and accountability.

The ethical concerns of fairness and inclusiveness must abide by the standards for developing AI, while laws themselves need to reform to deal with such one-of-a-kind challenges posed by decision-making without human intervention. Various measures, including fairness audits and explainable AIs, can prove worthy in ensuring such trustworthiness and equity in outcomes. For instance, fairness audits can evaluate AI systems to identify harmful biases before deployment, ensuring they do not amplify existing societal inequalities. Explainable AI allows users and stakeholders to understand how decisions are made, fostering trust and accountability.

It is significant to note that AI could help society a great deal, but for any of these to work, it takes some deliberate effort to uncover and correct all existing biases. Without such efforts, the risks of widening inequalities and eroding public trust will only grow. A fair and accountable AI could become a tool, not for perpetuating divisions, but forming equality and trust. If done right, AI could transform not only industries but also the way we approach fairness and justice in society.

List of references

  • Nah, S., Luo, J., & Joo, J. (2024). Mapping scholarship on algorithmic bias: Conceptualization, empirical results, and ethical concerns. International Journal of Communication, 18, 548-569.
  • Topol, E. J. (2019). High-performance medicine: the convergence of human and artificial intelligence. Nature Medicine, 25(1), 44-56. https://doi.org/10.1038/s41591-018-0300-7
  • Nićin, V., Nićin, S., & Mirkov, M. (2024). Impact of AI Technologies on Operations of Small and Medium Transport Businesses. Communications – Scientific Letters of the University of Zilina26(3), E12-24. doi: 10.26552/com.C.2024.038
  • Bellamy, R.K., Dey, K., Hind, M., Hoffman, S.C., Houde, S., Kannan, K., Lohia, P.K., Martino, J., Mehta, S., Mojsilovic, A., Nagar, S., Ramamurthy, K.N., Richards, J.T., Saha, D., Sattigeri, P., Singh, M., Varshney, K.R., & Zhang, Y. (2018). AI Fairness 360: An Extensible Toolkit for Detecting, Understanding, and Mitigating Unwanted Algorithmic Bias. ArXiv, abs/1810.01943.
  • Roselli, D., Matthews, J., & Talagala, N. (2019). Managing bias in AI. Paper presented at the 539-544. https://doi.org/10.1145/3308560.3317590
  • Floridi, L., & Cowls, J. (2019). A Unified Framework of Five Principles for AI in Society. Harvard Data Science Review1(1). https://doi.org/10.1162/99608f92.8cd550d1
  • Binns, R.. (2018). Fairness in Machine Learning: Lessons from Political Philosophy. <i>Proceedings of the 1st Conference on Fairness, Accountability and Transparency</i>, in <i>Proceedings of Machine Learning Research</i> 81:149-159 Available from https://proceedings.mlr.press/v81/binns18a.html.
  • Roy, M. (2017). Cathy O’Neil. Weapons of Math Destruction: How Big Data Increases Inequality and Threatens Democracy. New York: Crown Publishers, 2016. 272p. Hardcover, $26 (ISBN 978-0553418811). College & Research Libraries, 78(3), 403. https://doi.org/10.5860/crl.78.3.403
  •  
  • Mehrabi, N., Morstatter, F., Saxena, N., Lerman, K., & Galstyan, A. (2021). A survey on bias and fairness in machine learning. ACM Computing Surveys, 54(6), 1-35. https://doi.org/10.1145/3457607
  • Wang, K. (2022). Mitigation of Algorithmic Bias to Improve AI Fairness. https://doi.org/10.25776/8ktt-kk62
  • Choung, H., David, P., & Ross, A. (2022). Trust in AI and Its Role in the Acceptance of AI Technologies. International Journal of Human–Computer Interaction39(9), 1727–1739. doi:10.1080/10447318.2022.2050543
  • Percy, C., Dragicevic, S., Sarkar, S., & Garcez, A. S. D. (2021). Accountability in AI: From Principles to Industry-specific Accreditation. arXiv [Cs.CY]. Retrieved from http://arxiv.org/abs/2110.09232

Otevřená data ve farmaceutickém průmyslu

0

Úvod

Otevřená data představují důležitý fenomén v současné digitální společnosti, který ovlivňuje různé sektory, včetně farmaceutického průmyslu. Tato data umožňují volný přístup k informacím, což podporuje inovace, transparentnost a spolupráci mezi veřejnými a soukromými subjekty. Ve farmaceutickém průmyslu nabízejí otevřená data možnosti zefektivnění výzkumu, vývoje nových léčiv i optimalizace zdravotnických procesů. Současně však přinášejí i výzvy, jako jsou otázky ochrany osobních údajů, standardizace a praktická využitelnost těchto dat.

Práce je strukturována do několika kapitol. První kapitola se věnuje teoretickému vymezení otevřených dat, jejich vlastnostem a legislativnímu rámci v České republice. Druhá část se zaměřuje na farmaceutický průmysl v České republice. Následuje analýza konkrétních příkladů využití otevřených dat v tomto odvětví a jejich přínosů.

Metodologický přístup k práci spočíval především v rešerši a analýze dostupných zdrojů. Byly zpracovány odborné články, zprávy a další relevantní materiály, které poskytují hlubší vhled do problematiky. Zdroje byly kriticky zhodnoceny a propojeny s cílem nabídnout komplexní pohled na roli otevřených dat ve farmaceutickém průmyslu.

Pro podporu efektivity při zpracování textu byly využity i moderní technologie umělé inteligence. Konkrétně byl použit notebook LM a ChatGPT, které přispěly ke zpracování textu, analýze obsahu zdrojů a kontrole struktury práce. Tyto nástroje pomohly nejen s formálními úpravami, ale také s pochopením složitých témat, což umožnilo vytvoření konzistentní a odborně zaměřené práce.

1.  Otevřená data

Otevřená data představují v moderní společnosti klíčový nástroj pro transparentnost, podporu inovací a ekonomický růst. Jejich význam roste i ve farmaceutickém průmyslu, kde umožňují efektivnější vývoj léčiv a optimalizaci zdravotnických procesů. Abychom pochopili jejich přínos, je důležité seznámit se s jejich definicí, správou a legislativním rámcem.

Podle českého zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, jsou otevřená data definována jako: „Informace zveřejňované způsobem umožňujícím dálkový přístup v otevřeném a strojově čitelném formátu, jejichž způsob ani účel následného využití není povinným subjektem, který je zveřejňuje, omezen, a které jsou evidovány v národním katalogu otevřených dat“. Tato definice zdůrazňuje několik důležitých prvků, jako je přístupnost dat online, jejich strojová čitelnost, neomezené možnosti využití a povinnost evidence v národním katalogu otevřených dat (NKOD) (Misek, 2022).

Národní katalog otevřených dat je centrálním informačním systémem veřejné správy, jehož hlavním účelem je evidovat, spravovat a zpřístupňovat informace ve formě otevřených dat. Tento systém umožňuje jejich snadné vyhledávání a využití širokým spektrem uživatelů – od veřejných institucí přes komerční subjekty až po občany. Data evidovaná v NKOD musí splňovat požadavek dálkového přístupu, což znamená, že jsou přístupná online bez nutnosti fyzické přítomnosti. Důležitým prvkem je také publikace dat v otevřeném a strojově čitelném formátu, což zajišťuje jejich snadnou zpracovatelnost počítačovými systémy a nezávislost na konkrétním softwaru. Klíčovým principem otevřených dat je neomezené využití, což znamená, že kdokoliv může tato data využít pro libovolné účely, ať už komerční, nebo nekomerční, bez omezení ze strany poskytovatele (Kováčová, 2024a).

Otevřená data se také liší podle stupně své otevřenosti, který určuje, jak snadno jsou dostupná a jakým způsobem je lze využít. Čím vyšší stupeň, tím otevřenější data jsou a tím lépe se s nimi pracuje. Stupně otevřenosti jsou hodnoceny na pětibodové škále, kde minimálním požadavkem v České republice je stupeň 3. Tento stupeň zahrnuje publikaci dat v otevřeném formátu, jehož specifikace je volně dostupná, což zaručuje možnost jejich efektivního zpracování běžně dostupnými nástroji. Vyšší stupně, jako 4 a 5, umožňují propojení datových sad prostřednictvím mezinárodně uznávaných standardů, což podporuje vznik komplexních datových sítí a jejich využití v různých aplikacích (Kováčová, 2024b).

Správa otevřených dat zahrnuje různé činnosti, od sběru a validace dat přes jejich pravidelnou aktualizaci až po zajištění bezpečnosti. Součástí správy je také dokumentace, která poskytuje informace o obsahu dat, jejich struktuře a způsobu použití. Tento komplexní přístup zajišťuje, že data zůstávají aktuální, důvěryhodná a snadno využitelná (Klímek, J., 2022). Otevřená data tak představují nejen nástroj pro zlepšení transparentnosti veřejné správy (Klímek, J., 2020), ale také významný zdroj pro inovace a rozvoj v různých oblastech, včetně farmaceutického průmyslu (Jaké jsou přínosy otevřených dat?, 2020).

Situace v oblasti otevřených dat v České republice ukazuje na přetrvávající problémy, které komplikují jejich efektivní využití. Ačkoliv principy otevřených dat, jako je znovupoužitelnost a propojení s dalšími daty, tvoří základní pilíře tohoto konceptu, praktická realizace často naráží na významné překážky. Jednou z hlavních výzev je nízká úroveň interoperability, tedy schopnosti datových sad z různých zdrojů spolupracovat. Tento problém je způsoben nekonzistentní strukturou dat, odlišným použitím formátů a slovníků, ale také nedodržováním sjednocených standardů. Tyto faktory vedou k tomu, že zpracování dat z různých zdrojů je časově i technicky náročné, což brání plnému využití jejich potenciálu při tvorbě nových aplikací nebo služeb (Kusnirakova et al., 2022).

Aby se zlepšila kvalita a interoperabilita otevřených dat, vznikla v České republice iniciativa Otevřené formální standardy (OFS). Tyto standardy definují technické směrnice pro reprezentaci dat, včetně jejich struktury a sémantiky, a jsou závazné pro poskytovatele dat podle zákona č. 106/1999 Sb. Přesto však jejich implementace v praxi zůstává nedostatečná (Kusnirakova et al., 2022).

V kontextu farmaceutického průmyslu přináší otevřená data nové možnosti pro výzkum, vývoj a inovace. Mohou například podporovat efektivnější vývoj nových léčiv, optimalizaci distribuce zdravotnických produktů nebo zlepšení veřejného zdraví prostřednictvím dostupnějších a přesnějších dat. Otevřená data se tak stávají nedílnou součástí moderní společnosti, jejíž význam a potenciál v různých odvětvích neustále roste.

1.1 Státní ústav pro kontrolu léčiv

Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) je významným orgánem státní správy České republiky, jehož hlavním posláním je zajištění bezpečnosti, účinnosti a kvality léčivých přípravků a zdravotnických prostředků. Důležitou součástí jeho činnosti je také poskytování informací široké veřejnosti, a to prostřednictvím otevřených dat. SÚKL patří mezi průkopníky v této oblasti, protože otevřená data zpřístupňuje již delší dobu (Státní ústav pro kontrolu léčiv, b.r.d).

SÚKL nabízí širokou škálu otevřených dat ve strukturované a strojově čitelné podobě. Tyto informace jsou volně dostupné a lze je snadno využívat k dalším analýzám, aplikacím nebo výzkumu (Státní ústav pro kontrolu léčiv, b.r.b). Mezi klíčová data patří databáze registrovaných léčivých přípravků, která obsahuje podrobné informace, jako jsou souhrny údajů o léčivém přípravku, příbalové informace a texty na obalech, které jsou pravidelně aktualizovány. SÚKL rovněž zveřejňuje seznam schválených lékáren a informace o nich, které mohou být využívány k monitorování distribuce léčiv. Dále zveřejňuje data o zásobování lékáren a zdravotnických zařízení, což poskytuje cenný vhled do dostupnosti léčiv na trhu. Otevřená data SÚKL rovněž zahrnují informace o ochraně léčivých přípravků, například seznamy odchylek od povinnosti opatřit přípravky ochrannými prvky podle nařízení EU (Státní ústav pro kontrolu léčiv, b.r.a). Tato data jsou publikována ve formátech umožňujících jejich snadné počítačové zpracování, například ve formátu CSV, což usnadňuje jejich využití při vývoji softwarových nástrojů a aplikací. Otevřená data SÚKL lze šířit, citovat, analyzovat i komerčně využívat, pokud je uveden zdroj dat a jejich smysl není měněn. To umožňuje jejich integraci do různých softwarových řešení, mobilních aplikací pro veřejnost nebo do výzkumných projektů (Státní ústav pro kontrolu léčiv, b.r.c).

V praxi to znamená například vývoj aplikací pro lékaře, lékárníky i pacienty, které usnadní přístup k informacím o léčivech a jejich použití, nebo monitorování trhu a analýzu distribuce léčiv, což je užitečné pro farmaceutické společnosti, regulátory a zdravotnická zařízení. Otevřená data SÚKL rovněž podporují výzkum ve farmaceutickém průmyslu, například analýzu trendů v předepsaných léčivech nebo jejich dostupnosti (Státní ústav pro kontrolu léčiv, b.r.a).

2.  Farmaceutický průmysl v ČR

Farmaceutický průmysl v České republice je vysoce sofistikované odvětví, které hraje klíčovou roli ve zajištění zdraví populace a zároveň generuje významné příjmy a zaměstnává tisíce lidí. Hlavními činnostmi tohoto sektoru jsou výzkum, vývoj, výroba a distribuce léčivých látek a přípravků. Česká republika, s dlouhou tradicí v chemickém průmyslu, však zajišťuje méně než 20 % celkové spotřeby léčiv z domácí produkce, což vede k výrazné závislosti na dovozu, zejména z Asie. Tato závislost se stává rizikovou, zejména kvůli možným výpadkům v dodávkách aktivních farmaceutických ingrediencí (Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2024).

V roce 2020 dosáhly tržby farmaceutického průmyslu v České republice téměř 55 miliard Kč a hrubá přidaná hodnota přesáhla 21 miliard Kč, což představuje přibližně 1,5 % HDP. Tento sektor zaměstnával téměř 14 tisíc osob (Česká asociace farmaceutických firem, 2022). Výroba je zaměřena především na generické[1] a biosimilární[2] léky, které tvoří 63 % trhu z hlediska počtu balení a 35,5 % z hlediska financí. Členské společnosti České asociace farmaceutických firem (ČAFF) v roce 2021 dodaly na český trh přes 2 700 druhů léčivých přípravků v hodnotě 13 miliard Kč (Česká asociace farmaceutických firem, 2022).

2.1 Struktura trhu a klíčové společnosti

Český farmaceutický trh lze rozdělit do dvou hlavních segmentů: léky na předpis a volně prodejné přípravky. V roce 2022 činila hodnota trhu s léky na předpis 89 miliard Kč, zatímco volně prodejné přípravky dosáhly tržeb ve výši 9 miliard Kč. Na trhu dominují zahraniční společnosti, z nichž pouze několik má výrobní kapacity v ČR. Mezi největší hráče na trhu s léky na předpis patří nadnárodní společnosti jako Novartis, MSD a Roche. Z domácích výrobců hraje významnou roli Zentiva a Teva, které se zaměřují na generická léčiva, zatímco výroba originálních, patentově chráněných léčiv je v ČR minimální. Výjimkou je společnost Novavax, která se specializuje na výrobu vakcín (Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2024).

Export farmaceutických výrobků z České republiky vykazuje dlouhodobý růst a v roce 2021 dosáhl hodnoty 85,5 miliard Kč, což představuje 1,8 % celkového vývozu zboží. Nejvýznamnějšími exportními trhy jsou Německo, Dánsko, Slovensko a Rakousko. Přestože vývoz roste, domácí produkce je v mnoha ohledech limitována, zejména vysokými náklady na suroviny, energie a pracovní sílu (Česká asociace farmaceutických firem, 2022).

2.2 Výzkum, vývoj a inovace

Výzkum a vývoj v oblasti farmacie probíhá jak ve veřejných výzkumných institucích, například v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR, tak v soukromých firmách. Inovace zahrnují nové přístupy k výrobě, distribuci a vývoji léků, jako jsou nanočásticové technologie a personalizovaná medicína. Příklady úspěšné spolupráce zahrnují projekt PARC společnosti Zentiva a akademických partnerů nebo projekt NaDiNa společnosti oncomed (Česká asociace farmaceutických firem, 2022).

Nicméně výzkum a vývoj naráží na řadu výzev, včetně přísných regulací EU, tlaku na snižování cen léčiv, rostoucích cen energií a nedostatku kvalifikovaných pracovníků. Další překážkou je absence specifické strategie pro farmaceutický průmysl na národní úrovni, přestože v České republice existuje téměř tři sta různých strategických dokumentů (Česká asociace farmaceutických firem, 2022).

2.3 Výzvy a doporučení pro budoucí rozvoj

Pro zvýšení konkurenceschopnosti českého farmaceutického průmyslu je klíčová diverzifikace dodavatelských řetězců a zavedení kritérií bezpečnosti dodávek do systému cenotvorby a výběrových řízení. Podpora inovací a transferu znalostí mezi akademickou sférou a průmyslem by mohla zvýšit soběstačnost a konkurenceschopnost tohoto odvětví. Návrhy zahrnují vypracování specifické strategie farmaceutického průmyslu, která by reflektovala vize Strategie farmaceutického průmyslu EU, a veřejné pobídky, například z Národního plánu obnovy. Důraz je také kladen na revizi cenové regulace a zohlednění kritérií jako stabilita dodávek, kvalita a bezpečnost (Česká asociace farmaceutických firem, 2022).

Farmaceutický průmysl v České republice má značný potenciál pro růst a inovace, jeho úspěch však závisí na efektivní podpoře státu, inovativních přístupech a úzké spolupráci mezi veřejným, soukromým a akademickým sektorem (Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2024; Česká asociace farmaceutických firem, 2022).

3.  Role otevřených dat ve farmaceutickém průmyslu

3.1 Význam otevřených dat

Otevřená data hrají ve farmaceutickém průmyslu zásadní roli v oblasti výzkumu a vývoje nových léčiv. Sdílení dat z klinických studií mezi výzkumníky, farmaceutickými společnostmi, regulačními orgány a zdravotnickými organizacemi zajišťuje větší transparentnost a umožňuje efektivní validaci výsledků. Tímto způsobem lze eliminovat zkreslení publikací a podpořit vědecký pokrok. Tento přístup zároveň zvyšuje důvěru veřejnosti ve farmaceutické inovace i procesy schvalování léčiv (Shahin et al., 2022).

Dalším významným přínosem je podpora veřejného zdraví, neboť přístup k otevřeným datům umožňuje nezávislou replikaci analýz klinických studií a využití dat pro sekundární analýzy, které vedou k novým poznatkům. Sdílení dat však musí být vyvážené, aby chránilo citlivé informace a respektovalo etické zásady (Koenig et al., 2014).

V České republice se na zpřístupňování dat podílí například Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL), který veřejnosti poskytuje informace o registrovaných léčivech, lékárnách a distribuci léčiv. Tento přístup podporuje transparentnost ve zdravotnictví a usnadňuje spolupráci mezi veřejnou správou, akademickou obcí a soukromým sektorem, což je klíčové pro rozvoj farmaceutického průmyslu (Státní ústav pro kontrolu léčiv, b.r.a).

3.2 Přínosy sdílení dat

Sdílení otevřených dat přináší farmaceutickému průmyslu řadu významných přínosů. Jedním z hlavních je zvýšení reprodukovatelnosti a transparentnosti vědeckého výzkumu. Možnost ověřovat zjištění a minimalizovat zkreslení v publikovaných studiích podporuje vědeckou integritu a zajišťuje vyšší kvalitu výsledků (Shahin et al., 2022).

Další výhodou je generování nových hypotéz a směrů výzkumu. Otevřená data umožňují vědcům analyzovat informace nad rámec původních studií, což může vést k nečekaným objevům a novým terapeutickým přístupům. Tento přístup rovněž snižuje náklady na duplicitní výzkum a urychluje dosažení významných vědeckých závěrů prostřednictvím metaanalýz a agregace dat (Shahin et al., 2022).

Otevřená data zlepšují informovanost zdravotnických pracovníků, kteří mohou na základě validovaných informací lépe rozhodovat o klinické péči a léčbě pacientů. Farmaceutické firmy je pak využívají k identifikaci nových tržních příležitostí, optimalizaci výroby a efektivnější alokaci zdrojů (Predo et al., 2024).

3.3 Klinický výzkum a inovace

Otevřená data zjednodušují přístup k informacím, což umožňuje vývoj nových nástrojů a metod, například optimalizaci klinických studií. Iniciativy jako Critical Path Institute přispívají k vytváření standardizovaných integrovaných databází, které urychlují výzkum nových léčiv, jelikož poskytují platformu pro sdílení dat mezi výzkumnými institucemi a farmaceutickými firmami.  Příkladem je simulátor klinických studií pro Alzheimerovu chorobu, který využívá sdílená data k urychlení testování nových léčiv (Shahin et al., 2022).

Otevřená data mají rovněž aplikace v oblasti strojového učení a umělé inteligence, které umožňují efektivní analýzu velkých datových souborů. Tyto technologie pomáhají identifikovat nové cíle léčiv a predikovat interakce mezi léčivy a jejich cíli, což urychluje vývoj účinnějších léků (Sarkar et al., 2023).

3.4 Konkurenční výhody a ochrana inovací

Farmaceutický průmysl je charakteristický vysokými investicemi do výzkumu a vývoje (R&D), které jsou zásadní pro udržení konkurenceschopnosti. V tomto procesu sehrávají otevřená data klíčovou roli, neboť umožňují efektivnější alokaci zdrojů, snižují náklady na R&D a urychlují uvádění nových léčiv na trh (Predo et al., 2024).

Velké farmaceutické firmy, známé jako Big Pharma, aktivně využívají otevřená data k identifikaci nových příležitostí v R&D, zefektivnění schvalování patentů a tvorbě inovativních marketingových strategií. V tomto kontextu uplatňují model dynamických schopností, který zdůrazňuje flexibilitu a schopnost adaptace na měnící se tržní podmínky. Tento model zahrnuje schopnost identifikovat nové příležitosti a trendy, efektivně realizovat zjištěné možnosti a transformovat existující produkty či procesy za účelem dosažení inovací (Predo et al., 2024).

Zároveň jsou patenty nezbytným nástrojem pro ochranu inovací a zajištění návratnosti investic. Patentová ochrana zajišťuje exkluzivitu na nové léky, což podporuje udržitelnost výzkumu a vývoje. Dohoda TRIPS z roku 1994 vytvořila celosvětově platný právní rámec pro ochranu duševního vlastnictví a nastavila pravidla, která farmaceutickým firmám umožňují strategicky chránit jejich inovace (Couette et al., 2024).

Nicméně patentový systém čelí kritice, zejména pokud jde o dostupnost léčiv pro širší veřejnost. V dobách zdravotních krizí, například během epidemie HIV/AIDS, se objevily tlaky na uvolnění patentových pravidel prostřednictvím povinných licencí, které umožňují výrobu generických léků za dostupnější ceny. Tento konflikt vedl k rozdělení názorů do dvou hlavních skupin: jedna podporuje současný systém patentové ochrany, zatímco druhá požaduje reformy s cílem lépe reagovat na potřeby veřejného zdraví (Couette et al., 2024).

Farmaceutické společnosti často využívají různé patentové strategie, jako například techniku „evergreening“, která prodlužuje patentovou ochranu stávajících produktů. Tyto strategie nejen chrání inovace, ale také zajišťují ziskovost a stabilizují životní cyklus farmaceutických výrobků. Firmy, které dokáží efektivně využívat otevřená data a současně chránit své inovace prostřednictvím patentů, získávají významnou konkurenční výhodu a zajišťují si dlouhodobou udržitelnost na trhu (Predo et al., 2024).

Otevřená data hrají ve farmaceutickém průmyslu zásadní roli. Podporují vědecký pokrok, zvyšují transparentnost a přispívají k rychlejšímu vývoji nových terapií. Zároveň umožňují efektivnější využívání zdrojů, posilují konkurenční výhody firem a zlepšují dostupnost lékařské péče. Klíčovým úkolem je však zajistit vyvážený přístup, který ochrání citlivé informace a zároveň maximalizuje přínosy pro veřejné zdraví.

Závěr

Tato práce popisuje roli otevřených dat ve farmaceutickém průmyslu a jejich potenciál v oblasti výzkumu, vývoje a zajištění přístupu k léčivům.

Úvodní kapitoly jsou zaměřeny na teoretický rámec. První kapitola přibližuje definici otevřených dat a problematiku jejich obecného využití. Druhá kapitola se zabývá specifiky farmaceutického průmyslu v České republice, kde otevřená data hrají klíčovou roli při zajištění transparentnosti, zefektivnění výzkumu a vývoje nových léčiv a zlepšení veřejného zdraví.

Třetí kapitola, která tvoří jádro této práce, byla věnována analýze role otevřených dat ve farmaceutickém průmyslu. Popsala význam otevřených dat pro inovace a výzkum v oblasti léčiv, přínosy sdílení dat a také využití otevřených dat pro konkurenceschopnost farmaceutických firem.

Práce byla zaměřena především na teoretické aspekty a dostupnou literaturu, přičemž praktická aplikace otevřených dat v konkrétním českém farmaceutickém kontextu nebyla dostatečně prozkoumána, což zůstává jedním z nedořešených aspektů této práce.

Celkově lze říci, že otevřená data představují pro farmaceutický průmysl nejen příležitost, ale i výzvu. Představují významný nástroj pro efektivní výzkum, ale zároveň je třeba se soustředit na otázky bezpečnosti a etických aspektů jejich použití.

Literatura

Česká asociace farmaceutických firem. (2022). Vliv farmaceutického průmyslu na českou ekonomiku. Deloitte. https://www.caff.eu/static/upload/8b5fcb81-ccc3-4da4-a917-00ec2600f57f.pdf

Couette, C. (2024). Epistemic competition in global governance: The case of pharmaceutical patents. Global Policy, 15(3), 516–527. https://doi.org/10.1111/1758-5899.13342

Jaké jsou přínosy otevřených dat? Otevřená data. (2020, 3. června). https://opendata.gov.cz/informace:p%C5%99%C3%ADnosy-otev%C5%99en%C3%BDch-dat

Koenig, F., Slattery, J., Groves, T., Lang, T., Benjamini, Y., Day, S., Bauer, P., & Posch, M. (2014). Sharing clinical trial data on patient level: Opportunities and challenges. Biometrical Journal, 57(1), 8–26. https://doi.org/10.1002/bimj.201300283

Kusnirakova, D., Ge, M., Walletzky, L. & Buhnova, B. (2022). Interoperability-oriented Quality Assessment for Czech Open Data. In Cuzzocrea, A.,Gusikhin, O.,  Aalst, W. v. d. & Hammoudi, S. (Eds.), Proceedings of the 11th International Conference on Data Science, Technology and Applications (s. 446-453). https://doi.org/10.5220/0011291900003269

Kováčová, L. (2024a, 8. března). Důležité pojmy v oblasti otevřených dat. Otevřená data. https://opendata.gov.cz/informace:d%C5%AFle%C5%BEit%C3%A9-pojmy-v-oblasti-otev%C5%99en%C3%BDch-dat

Kováčová, L. (2024b, 20. listopadu). Stupně otevřenosti otevřených dat a česká legislativa. Otevřená data. https://opendata.gov.cz/informace:stupn%C4%9B-otev%C5%99enosti-datov%C3%BDch-sad

Klímek, J. (2020, 6. listopadu). Kontext otevřených dat. Otevřená data. https://opendata.gov.cz/informace:kontext:start

Klímek, J. (2022, 3. února). Příklady špatné praxe v oblasti otevřených dat. Otevřená data. https://opendata.gov.cz/%C5%A1patn%C3%A1-praxe:start

Misek, J. (2022, 28. září). Co jsou to otevřená data? Otevřená data. https://opendata.gov.cz/informace:start

Ministerstvo průmyslu a obchodu. (2024). Sektorová analýza farmaceutického průmyslu v České republice. IQVIA Solutions a.s. https://www.mpo.gov.cz/cz/rozcestnik/analyticke-materialy-a-statistiky/analyticke-materialy/sektorova-analyza-farmaceutickeho-prumyslu-v-ceske-republice–279849/

Predo, R. M., Ballini, R., & Sarti, F. (2024). Construindo vantagens competitivas sustentáveis: Estratégias de P&D, patentes e trademarks na Big Pharma. Revista Brasileira de Inovação, 23(00), e8673794. https://doi.org/10.20396/rbi.v23i00.8673794

Sarkar, C., Das, B., Rawat, V. S., Wahlang, J. B., Nongpiur, A., Tiewsoh, I., Lyngdoh, N. M., Das, D., Bidarolli, M., & Sony, H. T. (2023). Artificial intelligence and machine learning technology-driven modern drug discovery and development. International Journal of Molecular Sciences, 24(3), 2026. https://doi.org/10.3390/ijms24032026

Shahin, M. H., Bhattacharya, S., Silva, D., Kim, S., Burton, J., Podichetty, J., Romero, K. & Conrado, D. J. (2020). Open Data Revolution in Clinical Research: Opportunities and Challenges. Clinical and Translational Science, 13(4), 665-674. https://doi.org/10.1111/cts.12756

Státní ústav pro kontrolu léčiv. (b. r.a). Katalog otevřených dat. Otevřená data. Získáno 4.12.2024, z https://opendata.sukl.cz/?q=katalog-otevrenych-dat

Státní ústav pro kontrolu léčiv. (b. r.b). O otevřených datech. Otevřená data. Získáno 4.12.2024, z https://opendata.sukl.cz/?q=o-otevrenych-datech

Státní ústav pro kontrolu léčiv. (b. r.c). Podmínky užití otevřených dat. Otevřená data. Získáno 4.12.2024, z https://opendata.sukl.cz/?q=podminky-uziti-otevrenych-dat

Státní ústav pro kontrolu léčiv. (b. r.d). Úvod. Otevřená data. Získáno 4.12.2024, z https://opendata.sukl.cz/?q=uvod


[1] Generické léky jsou kopie originálních farmaceutických přípravků, kterým již vypršela patentová ochrana. Obsahují stejnou aktivní farmaceutickou ingredienci, mají stejnou sílu, dávkování, formu a způsob podání jako originální lék.

[2] Biosimilární léky jsou podobné originálním lékům, ale nejsou jejich přímými kopiemi.

Anonymný pohyb na internete: Obmedzenia nástrojov VPN a Tor

0

Anonymný pohyb na internete je častokrát spájaný s kriminálnou aktivitou a prezeraním nelegálneho obsahu. V spoločnosti prevláda názor, že anonymitu vyhľadávajú predovšetkým osoby pri páchaní trestnej činnosti alebo prehliadaní nelegálneho obsahu bez pocitu strachu. Realita je omnoho rozmanitejšia. Po anonymite siahajú aj jednotlivci, ktorým záleží na súkromí pri prehliadaní internetu, komunikácií so svetom či pri prenose a ochrane citlivých údajov. (Zachar, 2022)

Hoci internet môže na prvý pohľad pôsobiť ako bezpečný priestor, každým dňom narastá počet nových hrozieb, ktoré môžu súkromie a bezpečnosť užívateľov ohroziť. Zachar definuje koncept súkromia ako schopnosť kontrolovať distribúciu osobných informácií. (2022)

Snaha o väčšiu kontrolu nad vlastnými údajmi vedie mnohých používateľov k hľadaniu nástrojov na dosiahnutie anonymity. Jedným z najpopulárnejších spôsobov zlepšenia anonymity na internete je technológia VPN (Virtual Private Network). Tá umožňuje šifrovať internetové pripojenie, maskovať IP adresu používateľa a vytvárať zabezpečené spojenie. Rovnako dôležitou technológiou je Tor (The Onion Router), ktorý pomáha používateľom na celom svete udržať anonymitu prostredníctvom prepojenia dát cez viacero šifrovaných uzlov. Tento nástroj využívajú nielen vedci, dobrovoľníci, novinári či vládne inštitúcie, ale aj bežní užívatelia hľadajúci slobodu a bezpečie pri online komunikácii. S narastajúcim počtom kybernetických hrozieb, ako je krádež identity či páchanie trestných činov online, Tor pomáha chrániť základné práva na súkromie a anonymitu. (Mistata, 2013)

Napriek tomu, že VPN a Tor predstavujú kľúčové nástroje na zvýšenie anonymity na internete, obe majú určité obmedzenia znižujúce ich účinnosť. Obmedzenia môžu byť spôsobené nielen technickými faktormi ale aj legislatívnymi zásahmi.

1.1 Anonymný pohyb na internete

Anonymita nie je nový pojem. Vychádza z gréckeho „anonymos“ pod čím si môžeme v doslovnom preklade predstaviť “bezmenný”. (Sklalický, 2020)

Existuje množstvo ďalších definícií, ktoré pojem vysvetľujú. Univerzita Tomáše Bati definuje anonymitu ako schopnosť byť nepoznaný, čiže neodlišný od zbytku. (n.d.) Hořejš podotýka na fakt, že anonymita je používaná po stáročia k šíreniu dôležitých informácií bez toho, aby bol autor identifikovaný. (2014, s.10)

S príchodom internetu anonymita nabrala úplne nový význam a je stále viac rozoberanou témou. Skupine aktivistov Cypherpunk sa pripisuje prvé polemizovanie nad otázkou anonymity práve vo vzťahu k internetu. Táto komunita sa zameriava na ochranu súkromia a slobodu jednotlivca s dôrazom na potrebu anonymných komunikačných nástrojov v online priestore. (Skalický, 2020)

Dosiahnuť úplnú anonymitu na internete je skoro nemožné a užívateľa je možné dohľadať vždy. Túto skutočnosť veľmi zvyšuje využívanie rovnakých metód anonymity. Môže to byť napríklad pri využívaní rovnakej prezývky alebo aj bez potreby overenia identity je každá IP adresa zapísaná do logov a dohľadateľná. Napriek tomu je možné podniknúť kroky, s ktorými sa k zvýšenej anonymite priblížime. (Sklalický, 2020)

Podľa Skalického majú poskytovatelia internetu prístup k histórií vyhľadávania aj napriek využitia anonymných služieb. Tieto dáta môžu byť následne ďalej predávané na marketingové účely. (2020)

Podľa grafu č. 2.1 až 70% užívateľov internetu nepodniká žiadne kroky k ochrane svojej identity. Dôvody k ich prístupu môžu byť rôzne, od mylného pocitu bezpečia cez neznalosť dostupných riešení až po podceňovanie rizík.

30% respondentov využíva multifaktorovú autorizáciu a 28% mení prednastavené nastavenia súkromia. Aj tieto kroky môžu značne prispieť k zvýšenej anonymite.

Graf 2.1 Podniknutie krokov k ochrane identity na internete (Petrosyan, 2023)

Anonymita nás môže priniesť súkromie, slobodu prejavu a bezpečie. Na dosiahnutie spomenutých cieľov je možné využiť rôzne nástroje, ktorým sa bude práca venovať v ďalšej podkapitole. Na druhej strane je potrebné podotknúť, že anonymita môže vytvárať priestor pre kyberšikanu, dezinformácie a nelegálne aktivity. Preto je dôležité byť v prostredí internetu vždy opatrný a obozretný.

1.2 Vybrané nástroje

Anonymita bola na internete zaručená približne do polovice 90. rokov. Postupne sa začalo s analýzami IP adries alebo zberom dát. Dnes už úplná anonymita nie je možná, napriek tomu existujú nástroje, ktoré nám umožnia sa k nej priblížiť. Existuje niekoľko dostupných nástrojov. (Mazúr, 2016) S narastajúcim významom ochrany súkromia je stále môžeme v budúcnosti očakávať aj príchod novších a sofistikovanejších nástrojov.

1.2.1 Upravené operačné systémy

Operačné systémy sú špeciálne upravené s cieľom obmedziť sledovanie. Napríklad Linuxové operačné systémy Whonix a Tails, ktoré sú bežne smerované cez sieť Tor. Whonix je známy svojou silnou izoláciou sieťovej prevádzky a aplikácií, vďaka čomu je dobrou voľbou pre používateľov, ktorí uprednostňujú bezpečnosť. Na druhej strane Tails je navrhnutý tak, aby bol užívateľsky prívetivejší a prenosnejší, vďaka čomu je ideálny pre tých, ktorí oceňujú jednoduché použitie a anonymitu. (Dezso, 2024)

1.2.2 Anonymné vyhľadávače

Vyhľadávače neuchovávajú dáta o aktivite užívateľa. Napríklad DuckDuckGo, ktorý je bežne predvolený pri väčšine Tor inštalácií. Na rozdiel od bežných prehliadačov ako Google nezaznamenáva osobné údaje, neukladajú históriu a neprofiluje užívateľa na základe jeho správania. (Sklalický, 2020) Existuje aj  špeciálny vyhľadávač Startpage, kombinujúci anonymné vyhľadávanie s výsledkami od Google.

1.2.3 Doplnky prehliadača

Doplnky obmedzujú zber dát o užívateľovi pomocou blokovania sledovacích skriptov a reklám. Patrí medzi ne napríklad: Ghostery, uBlock Orgin, Privacy Badger. Doplnky sa odporúča využívať s ďalšími nástrojmi podporujúcimi anonymitu ako anonymné vyhľadávače alebo VPN.

1.3 VPN

Virtual Private Network (VPN) je technológia umožňujúca zaradenie súkromnej siete pomocou zdieľanej alebo verejnej infraštruktúry. VPN je systém medzi sebou prepojených zariadení tvoriacich zabezpečenú súkromnú sieť. Dáta sú naprieč sieťou odosielané cez šifrovaný tunel zobrazený na obrázku 2.1, ktorý zariadenia prepája. Práve šifrovaný tunel sa stará o zabezpečenie toku dát. Výhodou VPN je, že webový server vidí IP adresu danej VPN namiesto užívateľovej skutočnej IP adresy. (Gavenda, 2021) (Mazúr, 2016) Existujú tri typy VPN: point-to-point, point-to-site a site-to-site.

Obrázok 2.1 Ako funguje VPN (Waasem, 2023)

VPN má viacero využití. Vo veľkom ju využívajú organizácie na prepojenie svojich pobočiek na centrálu. Okrem toho VPN dokáže skryť vyhľadávanie histórie na Internete.  (Gavenda, 2021)

VPN splňuje základné bezpečnostné otázky autorizácie, autentifikácie, dôveryhodnosti a integrity. Autorizácia umožňuje užívateľom prístup na základe ich práv. Autentifikácia overuje identitu užívateľa. Overenie prebieha pomocou zdieľaných kľúčov alebo digitálneho podpisu. Dôveryhodnosť VPN je zabezpečená pomocou šifrovania. Integrita má na starosti, aby dáta dorazili do cieľa v rovnakej podobe ako boli odoslané. Inak povedané neboli pozmenené alebo poškodené pri prenose napríklad útočníkom. (Gavenda, 2021)

Podľa prieskumov hlavný dôvod využívania VPN je ochrana súkromia, anonymné prehliadanie internetu a bezpečná komunikácia. (Borgeaud, 2024)

1.3.1 Point-to-point

Najpoužívanejší typ spojenia pri VPN. Jedná sa o trvalé priame komunikačné spojenie medzi dvoma stranami. V závislosti od typu môže byť toto spojenie použité pre rôzne aplikácie. Často sú týmto spôsobom vzájomne prepojené počítačové centrá alebo firemné pobočky so svojim ústredím. (Gavenda, 2021, s. 11)

Obrázok 2.2 Point-to-point spojenie (Gavenda, 2021)

1.3.2 Point-to-site

Point-to-site je typ vytvárajúci bezpečné pripojenie k VPN pomocou užívateľského zariadenia, napríklad počítača. Užívateľské zariadenie toto pripojenie vytvorí a začne komunikáciu so sieťou ku ktorej pristupuje. Príkladom tohto spojenia môže byť pripojenie zamestnanca do firemnej siete zo vzdialeného miesta (iného mesta, apod.). Tento zamestnanec teda môže pristupovať ku všetkým dátam zo siete tak, akoby bol priamo vo firme. (Gavenda, 2021, s. 11, 12)

Obrázok 2.3 Point-to-site spojenie (Gavenda, 2021)

1.3.3 Site-to-site

Spojenie medzi dvoma alebo viacerými sieťami, napríklad medzi hlavnou podnikovou sieťou a sieťou pobočiek v rôznych častiach sveta. Vďaka tomuto spojeniu môže spoločnosť bezpečne prepojiť svoju podnikovú sieť so vzdialenými kanceláriami. Pri komunikácií a zdieľaní zdrojov sa toto spojenie chová ako jedna veľká sieť. (Gavenda, 2021, s. 12)

Obrázok 2.4 Site-to-site spojenie (Gavenda, 2021)

1.3.4 Obmedzenia VPN

Hoci VPN predstavuje účinný nástroj na ochranu súkromia a zvýšenie bezpečnosti, jej používanie nie je bez rizík. Používatelia by si mali byť vedomí možných obmedzení a zvážiť výber kvalitnej služby s ohľadom na ich potreby a podmienky legislatívy v danej krajine.

Zníženie rýchlosti internetového pripojenia je jedným z najčastejších problémov pri používaní VPN. Tento problém vzniká kvôli pridanému kroku v podobe VPN tunelu. Tunel šifruje a presmeruje dáta cez vzdialený server, čo môže spomaliť celkové pripojenie. Miera spomalenia závisí od kvality VPN servera, jeho vzdialenosti od užívateľa a aktuálneho zaťaženia siete. To môže byť problematické najmä pri streamovaní videí, online hrách alebo iných aktivitách vyžadujúcich vysokú rýchlosť internetu. (DeMeyer, n.d.)

Aj keď VPN poskytuje vyššiu úroveň ochrany súkromia, bezpečnosť celého systému závisí od poskytovateľa služby. Ak má poskytovateľ slabé zabezpečenie, dáta užívateľov môžu byť odhalené alebo zneužité. Niektorí poskytovatelia si dokonca môžu ukladať záznamy o aktivitách používateľov, čo je v rozpore so základnou myšlienkou anonymity. Je preto dôležité vyberať poskytovateľa s dobrou reputáciou a transparentnou politikou ochrany dát. (DeMeyer, n.d.)

Kompatibilita VPN môže byť problémom najmä pri použití starších zariadení alebo operačných systémov. Niektoré VPN služby nemusia byť plne kompatibilné s určitými platformami, čo môže obmedziť ich využiteľnosť. Tieto problémy sa prejavujú napríklad vo forme výpadkov spojenia alebo nemožnosti nainštalovať VPN aplikáciu na konkrétny operačný systém či zariadenie (DeMeyer, n.d.).

V niektorých krajinách je používanie VPN prísne regulované alebo úplne zakázané. Napríklad v Bielorusku, Iraku, Severnej Kórei, Ománe a Turkmenistane je VPN ilegálna. Okrem toho existujú krajiny, ako napríklad Čína, Rusko alebo Spojené arabské emiráty, kde je používanie VPN povolené len za určitých podmienok a s obmedzeniami. To znamená, že užívatelia v týchto regiónoch môžu čeliť právnym následkom, ak sa rozhodnú používať neschválené VPN služby. (Howarth, 2024).

1.4 Tor

The Onion Router (cibuľový smerovač) je špeciálny druh anonymizujúcej sieťovej služby, ktorá je podobná službám VPN. Rozdiel medzi TOR a VPN je ten, že TOR sa správa ako viacreťazové VPN, pretože dáta cestujú zašifrované cez početné uzly situované v rôznych lokalitách na svete, čím zabezpečuje vysokú ochranu pred sledovaním. (Sklalický, 2020, s.57)

Pri prvom spustení prehliadača má užívateľ možnosť výberu medzi konfiguráciou prehliadača alebo pripojením do siete Tor. Vyhľadávač Tor používa engine DuckDuckGo. (Sklalický, 2020)

Obrázok 2.5 zobrazuje užívateľa, ktorý najprv odošle dáta cez Tor klienta. Klient dáta zašifruje čím sú chránené. Tor využije systém troch prechodových uzlov na spracovanie dát. Vstupný uzol vie, kto je užívateľ (IP adresa) ale nevidí obsah zašifrovaných prenášaných dát. Stredný uzol nemá informácie o užívateľovi ani o obsahu prenášaných dát. Účel druhého uzla je preto iba presmerovanie dát na ďalší, posledný uzol. Tento krok značne prispieva k anonymizácií. Výstupný uzol nepozná užívateľa ale dokáže vidieť šifrované dáta. Tretí uzol následne odošle dáta na cieľovú destináciu.

Obrázok 2.5 Ako funguje Tor (Dezso, 2024)

Tor funguje na princípe vstveného šifrovania. Každá vrstva odhaľuje minimum informácií, čo zabezpečuje anonymitu. Proces znemožňuje jednotlivým uzlom alebo tretím stranám spájať používateľa s jeho online aktivitami.

Po službe TOR môžu siahať nasledujúci užívatelia:

  • Osoby snažiace sa prekonať reštriktívne obmedzenia k prístupu k zahraničným informáciám,
  • Osoby snažiace sa o obmedzenie sledovania webových servermi (napr. za účelom reklamy),
  • Novinári pri vyhľadávaní informácií do článku kvôli zaisteniu anonymity
  • Zamestnanci neziskových organizácií pri pripájaní k infraštruktúre svojej organizácie bez toho aby dávali monitorovací nástrojom vedieť že sú zamestnancami neziskovej organizácie,
  • Firmy monitorujúce svoju konkurenciu,
  • Agenti a iné zložky úradov činných v trestnom konaní pri vyšetrovaní,
  • Zločinci pre výmenu informácií alebo páchaní trestnej činnosti.

(Zachar, 2022, s.74)

Za predchodcom siete Tor je považovaná sieť Mixnet. Mixnet umožňuje odosielateľovi posielanie správ s náhodným výberom serverov (mixov) v sieti. Správa je pred odoslaním náhodne a opakovane premiešanú. Následne je správa doručená prijímateľovi. Mixnet obsahoval bezpečnostné nedostatky a tak vznikol systém Onion Routing pre anoynymizáciu spojení rôznych aplikácií. Do praxe sa dostala až ďalšia generácia, ktorá je známa pod názvom Tor. (Zachar, 2022)

Tabuľka 2.1 Denný priemer užívateľov služby Tor (Zachar, 2022)

1.4.1 Obmedzenia Tor

Jedným z najvýraznejších obmedzení siete TOR je jej nízka rýchlosť, ktorá je priamym dôsledkom spôsobu, akým táto sieť funguje. Dátové pakety, ktoré užívateľ posiela a prijíma, neprechádzajú priamo medzi jeho zariadením a cieľovým serverom, ako je to v prípade tradičného internetového pripojenia. Namiesto toho sú tieto pakety presmerované cez niekoľko náhodne vybraných uzlov, ktoré tvoria vrstvu šifrovania a anonymizácie. Na každom z týchto uzlov sú dáta zašifrované alebo dešifrované, čo výrazne zvyšuje dobu prenosu. Z pohľadu bežného používania to znamená, že užívatelia môžu zažiť oneskorenia pri načítavaní webových stránok alebo pri sťahovaní súborov. Tieto oneskorenia môžu byť nepríjemné, no stávajú sa skutočnou prekážkou pri činnostiach náročných na šírku pásma, ako je streamovanie videa vo vysokom rozlíšení, hranie online hier alebo používanie aplikácií vyžadujúcich nízku latenciu. Pre takéto aktivity je sieť TOR v podstate nepoužiteľná. (Mazúr, 2016)

Hoci je sieť TOR navrhnutá tak, aby poskytovala vysokú úroveň anonymity, táto ochrana nie je nepreniknuteľná. Jednou z najznámejších metód útoku na anonymitu siete TOR je tzv. korelácia dát. Táto technika umožňuje sofistikovaným útočníkom, napríklad vládnym agentúram alebo organizáciám s dostatočnými zdrojmi, sledovať prenosy dát na vstupných a výstupných uzloch siete. Pri korelácii dát sa analyzujú časové údaje a objemy prenášaných dát. Ak útočník kontroluje alebo monitoruje dostatočne veľký počet uzlov, môže porovnávaním identifikovať, ktoré prenosy na vstupnom uzle odpovedajú prenosom na výstupnom uzle. Takýmto spôsobom je možné odhaliť pôvodcu komunikácie a jej cieľ, čím sa anonymita používateľa naruší. Táto slabina je obzvlášť nebezpečná v situáciách, keď je anonymita kritická, napríklad pre novinárov, aktivistov alebo whistleblowerov v autoritárskych režimoch. (Mazúr, 2016)

Ďalšou nevýhodou siete TOR je, že jej použitie môže byť samé o sebe považované za podozrivé. TOR síce ponúka anonymitu, ale zároveň môže signalizovať, že používateľ má záujem skryť svoju aktivitu. Poskytovatelia internetového pripojenia (ISP) alebo vládne agentúry si môžu všímať, že konkrétne zariadenie pristupuje na sieť TOR. V niektorých krajinách alebo prostrediach môže byť toto považované za dôvod na bližšie monitorovanie užívateľových aktivít. Táto situácia vytvára paradox: hoci TOR umožňuje ochranu súkromia, už samotné jeho používanie môže užívateľa vystaviť zvýšenému záujmu zo strany autorít. Riešením môže byť použitie dodatočných nástrojov, ako je VPN pred pripojením na TOR, no aj to so sebou nesie isté technické a finančné nároky. (Mazúr, 2016)

Architektúra siete TOR je závislá na dobrovoľníkoch, ktorí spravujú uzly. Tieto uzly sú základným stavebným prvkom siete, pretože umožňujú smerovanie a šifrovanie dát. Avšak tento decentralizovaný systém prináša so sebou aj riziká. Nie je možné úplne preveriť ani kontrolovať každého správcu uzla. Ak sa do siete dostane útočník, ktorý má pod kontrolou väčší počet uzlov, môže vykonávať rôzne druhy útokov, napríklad pasívne sledovanie prenosov, alebo dokonca manipuláciu s dátami. Osobitné riziko predstavujú výstupné uzly, ktoré komunikujú s cieľovými servermi. Správca výstupného uzla môže teoreticky sledovať nešifrovanú komunikáciu, čo je problém pre užívateľov, ktorí nepridávajú ďalšie vrstvy šifrovania. To znamená, že anonymita môže byť narušená nie kvôli slabinám samotnej technológie TOR, ale kvôli rizikám vyplývajúcim zo správy infraštruktúry. (Mazúr, 2016)

Anonymita na internete predstavuje komplexnú tému s mnohými aspektmi, od technológie až po etické otázky. Ako ukázala táto práca, anonymita nie je len nástrojom zločincov, ale aj spôsobom ochrany súkromia a slobody prejavu pre množstvo bežných užívateľov, novinárov, aktivistov či organizácií. Technológie ako VPN a Tor poskytujú užívateľom možnosť zvýšiť svoju bezpečnosť a chrániť svoje údaje pred zneužitím.

Napriek pokroku v oblasti nástrojov na zabezpečenie anonymity, úplnú anonymitu na internete dosiahnuť nie je možné. Obmedzenia týchto technológií zahŕňajú technické nedostatky, legislatívne obmedzenia a riziká spojené s nedôveryhodnými poskytovateľmi služieb. Používateľom teda zostáva možnosť zvýšiť svoju ochranu kombináciou viacerých opatrení, napríklad využívaním anonymných vyhľadávačov, VPN, siete Tor a dodržiavaním bezpečnostných zásad.

Je však potrebné si uvedomiť, že anonymita na internete má aj svoje tienisté stránky, ako podporu šírenia dezinformácií či zneužívanie na nelegálne aktivity. Preto je dôležité pristupovať k tejto problematike obozretne a vnímať ju nielen ako technologický, ale aj spoločenský fenomén.

Celkovo práca poukazuje na význam ochrany súkromia a potrebu vyváženého prístupu, ktorý umožní zabezpečiť anonymitu pre legitímnych užívateľov a zároveň minimalizovať jej zneužívanie. Vývoj nových technológií a legislatívnych opatrení bude v tejto oblasti naďalej kľúčový.

Použitá literatura

Borgeaud, A. (2024). Reasons for VPN usage worldwide 2023. Statista. https://www.statista.com/statistics/1343692/worldwide-virtual-private-network-reasons-usage/

DeMeyer, Z. (n.d.). Five Disadvantages of Using VPNs. Todyl. Cit 08. december 2024, z https://www.todyl.com/blog/disadvantages-using-vpns

Dezso, R. (2024, máj 15). Whonix vs Tails (Differences You Must Know in 2024). STATIONXhttps://www.stationx.net/whonix-vs-tails/

Gavenda, M. (2021). Možnosti bezpečného VPN přístupu [Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Fakulta aplikované informatiky, Ústav počítačových a komunikačních systémů]. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. http://hdl.handle.net/10563/46048

Hořejš, Bc. J. (2014). ANONYMNÍ POHYB V SÍTI INTERNET [VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ]. https://theses.cz/id/wnhj5c/129352_Diplomov_Prce_Hoej_Jan_SIX.pdf

Howarth, J. (2023, január 23). 30+ VPN Statistics, Trends & Facts (2024-2027). Exploding Topics. https://explodingtopics.com/blog/vpn-stats

Kapitola 7—Anonymita na internetu. (n.d.). Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Cit 08. december 2024, z https://www.utb.cz/cvt/bezpecnost-anonymita-na-internetu/

Mazúr, F. (2016). Bezpečnosť a možnosti zachovania anonymity na Internete [Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Fakulta aplikované informatiky, Ústav počítačových a komunikačních systémů]. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. http://hdl.handle.net/10563/38461

Misata, K. (2013). The Tor Project: An inside view. XRDS: Crossroads, The ACM Magazine for Students, 20(1), 45–47. https://doi.org/10.1145/2510125

Petrosyan, A. (2023). Online privacy measures worldwide 2023. Statista. https://www.statista.com/statistics/617422/online-privacy-measures-worldwide/

Skalický, J. (2020). Anonymita na Internetu [Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Fakulta aplikované informatiky, Ústav informatiky a umělé inteligence]. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. http://hdl.handle.net/10563/47875

Zachar, Š. (2023). Úvod do anonymných sietí—História ich vzniku a základné prvky. AKTUÁLNE VÝZVY KYBERNETICKEJ BEZPEČNOSTI. https://cybercompetence.sk/wp-content/uploads/dokumenty/kniznica/zborniky_a_prezentacie/AVKB_zbornik_2022.pdf

Pád spoločnosti Blockbuster

0

Úvod

Technologické inovácie a zmeny v správaní spotrebiteľov výrazne ovplyvňujú úspech firiem v rôznych odvetviach. Spoločnosť Blockbuster, ktorá kedysi dominovala na trhu s prenájmom videokaziet a DVD, je príkladom firmy, ktorá nedokázala reagovať na rýchlo sa meniace trhové podmienky. Jej prudký vzostup a následný pád poskytujú cenné ponaučenia o dôležitosti správneho rozhodovania a schopnosti prispôsobiť sa zmenám. Tento prípad je preto ideálnym príkladom na analýzu z pohľadu Competitive Intelligence (CI), ktorá skúma strategické využitie informácií na zabezpečenie konkurenčnej výhody.
Článok sa zameriava na preskúmanie historického vývoja Blockbusteru, identifikáciu jeho kľúčových strategických rozhodnutí a analýzu chýb, ktoré prispeli k jeho úpadku. Taktiež porovnáva prístup Blockbusteru s jeho hlavným konkurentom Netflixom, ktorý úspešne využil technológie a CI na svoju expanziu a trhovú dominanciu. Prostredníctvom tejto analýzy sa práca snaží ukázať, ako mohla CI pomôcť spoločnosti lepšie identifikovať príležitosti a predvídať hrozby. Na záver prináša odporúčania, ktoré môžu byť užitočné pre súčasné firmy, aby sa vyhli podobným chybám v prostredí dynamických trhov.
Téma podčiarkuje význam strategického spracovania informácií pre podnikateľské rozhodovanie. Blockbuster je symbolom toho, ako zanedbanie analýzy trhových trendov a podcenenie technologických zmien môžu viesť k strate trhovej pozície. Na druhej strane, príklad Netflixu ukazuje, že efektívne využívanie CI umožňuje nielen udržať konkurencieschopnosť, ale aj dosiahnuť úspech na dynamických trhoch. Táto práca teda prináša komplexný pohľad na význam CI a jej aplikáciu v technologicky náročnom podnikateľskom prostredí.
 

Metodológia

V článku boli použité metódy Competitive Intelligence, ktoré kombinujú rôzne techniky a nástroje na analýzu strategických chýb spoločnosti Blockbuster a identifikáciu faktorov, ktoré viedli k jej úpadku.
Hlavným zdrojom informácií bol sekundárny výskum, ktorý čerpal z verejne dostupných platforiem, ako sú Wikipedia, Medium a Forbes, s cieľom poskytnúť historický kontext a chronológiu udalostí. Hlbšiu analýzu strategických rozhodnutí a technologických inovácií priniesli odborné články a prípadové štúdie, napríklad od Davisa a Higginsa (2013) a Kamily Lechmanovej et al. (2020). Technické správy z Analytics Vidhya a Panmore Institute zase prispeli k porovnaniu obchodných modelov Blockbusteru a Netflixu.
Na interpretáciu údajov boli použité analytické modely, ako SWOT analýza na identifikáciu silných a slabých stránok Blockbusteru, Porterov model piatich síl na posúdenie konkurenčných tlakov a porovnávacia analýza s Netflixom, ktorá zdôraznila rozdiely v inováciách a schopnosti prispôsobiť sa. Pri analýze sa využila aj umelá inteligencia, ktorá uľahčila spracovanie veľkého množstva údajov a prispela k presnejšiemu pochopeniu a interpretácii kľúčových informácií.
Primárny výskum nebol realizovaný, pretože zameranie bolo na analýzu sekundárnych zdrojov. Použité metódy umožnili rekonštrukciu kľúčových chýb Blockbusteru, identifikáciu nevyužitých príležitostí a formuláciu odporúčaní pre firmy, ktoré čelia podobným výzvam v dynamickom technologickom prostredí.
 

Profil spoločnosti Blockbuster

História a vývoj
Blockbuster založil David Cook v roku 1985, pričom využil svoje predchádzajúce skúsenosti z oblasti vývoja počítačového softvéru. Prvá pobočka bola otvorená v Dallase a vďaka inovatívnemu systému počítačovej evidencie ponúkala zákazníkom viac ako 8 000 VHS kaziet, čo výrazne prekonalo konkurenciu s priemernou ponukou okolo 1 000 filmov. Už v prvom roku otvoril Cook ďalšie tri pobočky, pretože video požičovne boli jediným dostupným spôsobom, ako si pozrieť film mimo kín bez nutnosti kúpy VHS kazety (Zaman, 2021).
V roku 1987 Wayne Huizenga a John Melk investovali do Blockbusteru 18,5 milióna dolárov, čím získali kontrolný podiel. Pod ich vedením firma agresívne expandovala – akvizíciou miestnych požičovní a otváraním nových predajní. Do roku 1988 sa Blockbuster stal najväčším reťazcom video požičovní v USA so 800 pobočkami. V roku 1992 sa spoločnosť rozšírila do Spojeného kráľovstva akvizíciou reťazca Ritz, čím zvýšila počet predajní na 2 800. V roku 1994 Viacom odkúpil Blockbuster za 8,4 miliardy dolárov a o päť rokov neskôr sa spoločnosť dostala na burzu s viac ako 5 000 pobočkami (Zaman, 2021).
Na svojom vrchole v roku 2004 Blockbuster prevádzkoval 9 000 predajní, zamestnával 60 000 ľudí, dosahoval hodnotu 5 miliárd dolárov a mal ročné príjmy vo výške 5,9 miliardy dolárov. Avšak nástup digitálnych technológií a konkurencia, ako napríklad Netflix, spôsobili, že firma sa nedokázala prispôsobiť. To viedlo k jej bankrotu v roku 2010, keď jej trhová hodnota klesla na 24 miliónov dolárov (Zaman, 2021).

Tržná pozícia a obchodný model

Blockbuster počas svojich najlepších rokov dominoval na trhu video požičovní. Jeho úspech spočíval nielen v širokej ponuke VHS kaziet, ale hlavne v pochopení potrieb zákazníkov a vytvorení pohodlného obchodného modelu. Strategicky umiestňoval svoje pobočky na dostupných miestach s predĺženými otváracími hodinami, čím reagoval na hektický životný štýl zákazníkov. Koncom 80. rokov mala ponuka Blockbusteru viac ako 8 000 titulov. Filmy boli prehľadne usporiadané, s viditeľnými obalmi, aby zákazníci mohli jednoducho a rýchlo nájsť, čo hľadali. Firma tiež lákala zákazníkov atraktívnymi programami, ako „dva za cenu jedného“ alebo týždennými prenájmami. Exkluzívne dohody so štúdiami, ako Paramount Pictures, jej umožnili ponúkať najnovšie filmy skôr ako konkurencia, čo ešte viac upevnilo jej vedúce postavenie na trhu (Sharma, 2024).
Obchodný model Blockbusteru bol skutočne inovatívny. Na rozdiel od iných požičovní, kde sa filmy kupovali za fixnú cenu okolo 65 dolárov, Blockbuster zaviedol systém zdieľania príjmov. Filmy získaval za nižšie počiatočné náklady a delil sa o výnosy z prenájmov v pomere 60 % pre Blockbuster a 40 % pre filmové štúdiá. Tento model znížil jeho finančné riziko a umožnil ponúkať filmy za výhodné ceny. Dáta o prenájmoch spracovávala spoločnosť Rentrak, čo mu umožnilo efektívnejšie riadiť zásoby a prispôsobovať ponuku (Wikipedia, 2024).
Blockbuster sa sústredil na populárne tituly a najnovšie filmové hity, zatiaľ čo staršie filmy presúval do kategórie „Obľúbené tituly“ alebo ich predával ako „použité“ za zľavnené ceny. Spoločnosť si zachovávala rodinný imidž a vyhýbala sa ponuke filmov pre dospelých, hoci filmy s hodnotením R boli súčasťou jej knižnice (Wikipedia, 2024).


Kľúčové udalosti vedúce k úpadku

Blockbuster bol od svojho vzniku významným hráčom na trhu, no séria strategických rozhodnutí a vonkajších vplyvov postupne viedla k jeho úpadku. Ako uvádza článok na Forbes (2011), niekoľko kľúčových udalostí ilustruje pokles tejto kedysi dominantnej spoločnosti. Najdôležitejšie z nich, v chronologickom poradí, sú:
1985: Založenie Blockbusteru Davidom Cookom, ktorý využil svoje skúsenosti z oblasti počítačového softvéru. Spoločnosť sa rýchlo rozširovala a už o rok neskôr vstúpila na burzu.
1994: Blockbuster je predaný spoločnosti Viacom, ktorá plánovala využiť jeho popularitu na dosiahnutie synergií s vlastnými mediálnymi aktivitami.
1997–1999: Netflix vstupuje na trh s modelom prenájmu DVD poštou a do roku 1999 sa stáva významnou hrozbou. Rast Netflixu jasne naznačil potenciál digitálnych technológií, ktorý Blockbuster podcenil.
2004: Blockbuster dosahuje svoj vrchol s 9 000 pobočkami po celom svete, ale zápasí s rastúcou konkurenciou zo strany Netflixu a Redboxu. Počas tohto obdobia spoločnosť stráca 75 % svojej trhovej hodnoty.
2007: CEO John Antioco odstupuje a na jeho miesto prichádza Jim Keyes, bývalý CEO 7-Eleven. Očakávalo sa nové smerovanie, no spoločnosť naďalej strácala hodnotu.
2010: Blockbuster podáva návrh na ochranu pred bankrotom. S dlhom vo výške 930 miliónov dolárov a rastúcou konkurenciou digitálnych platforiem ako Netflix spoločnosť nedokázala držať krok s meniacim sa trhom.
2011: Po bankrotovej aukcii kupuje Blockbuster satelitná televízna spoločnosť Dish Network za 320 miliónov dolárov. Tento krok mal priniesť nový život, no skeptici upozorňovali na nedostatok synergií a konkurencieschopnosti.
Tento prehľad poskytuje kontext udalostí, ktoré viedli k úpadku Blockbusteru, a vytvára základ pre detailnejšiu analýzu kľúčových chýb, ktorá je rozpracovaná v kapitole 2.1 Identifikácia kľúčových chýb.
 

Analýza zlýhania a príležitostí

Kľúčové chyby v stratégii Blockbusteru
Podľa Davisa a Higginsa (2013) niekoľko kľúčových strategických chýb, ktoré urobila spoločnosť Blockbuster, viedlo k jej úpadku. Hlavné nedostatky zahŕňali:
Ignorovanie digitálnych inovácií a rastúcej konkurencie
Blockbuster podcenil vývoj digitálnych technológií. V čase, keď streamovacie platformy ako Netflix začali dominovať trhu, Blockbuster sa naďalej spoliehal na tradičný model fyzických predajní. Tento prístup ukázal, že spoločnosť nedokázala pochopiť meniace sa správanie zákazníkov, ktorí stále viac preferovali pohodlie online služieb. Neschopnosť rozpoznať tieto zmeny a včas reagovať pripravila Blockbuster o možnosť využiť príležitosti na digitálnom trhu.
Nedostatočné inovácie vo vlastnom podnikaní
Blockbuster sa snažil reagovať na meniaci sa trh inováciami, ako bol program „Total Access“, ktorý kombinoval online služby s tradičnými kamennými obchodmi. Tento koncept mal potenciál, ale jeho realizácia bola neúspešná kvôli nedostatočnej podpore vedenia a slabej implementácii. Program nepriniesol očakávané výsledky, čo podčiarklo neschopnosť spoločnosti efektívne sa prispôsobiť.
Zlá komunikácia so zákazníkmi a nepochopenie ich potrieb
Blockbuster predpokladal, že zákazníci budú naďalej uprednostňovať návštevu kamenných predajní, pričom ignoroval rastúcu preferenciu pohodlnejších online možností. Spoločnosť neinvestovala do analýzy zákazníckeho správania ani do technológií, ktoré by zlepšili používateľskú skúsenosť. Tento prístup viedol k strate zákazníkov a posilneniu konkurencie, ktorá lepšie reagovala na trendy.
Vysoké prevádzkové náklady a zadlženie
Rozsiahla sieť kamenných obchodov sa stala finančne neudržateľnou. Blockbuster investoval značné prostriedky do prevádzky obchodov, ktorých návštevnosť neustále klesala. Vysoké náklady na prenájom a prevádzku boli hlavným dôvodom finančných problémov spoločnosti. Kombinácia vysokých nákladov a klesajúceho dopytu zvýšila zadlženie a prispela k bankrotu.
Zlá finančná stratégia počas krízy
Keď Blockbuster čelil klesajúcemu záujmu o tradičné prenájmy, nepodarilo sa mu implementovať efektívnu finančnú stratégiu na zvládnutie krízy. Namiesto investícií do digitálnych riešení sa firma snažila podporovať zastaraný model podnikania, čo viedlo k väčším finančným stratám.


Príležitosti, ktoré Blockbuster prehliadol

Blockbuster počas svojho pôsobenia prehliadol niekoľko kľúčových príležitostí, ktoré mohli zásadne ovplyvniť jeho schopnosť konkurovať na trhu a prispôsobiť sa technologickým zmenám:
Vstup na trh streamovacích služieb
V roku 2001 Blockbuster uzavrel partnerstvo so spoločnosťou Enron na vývoji služby video-on-demand. Tento projekt mal potenciál umožniť Blockbusteru vstúpiť na digitálny trh ešte predtým, ako streamovacie giganty začali dominovať. Napriek úspešným testom však vedenie spoločnosti zrušilo spoluprácu, pretože uprednostňovalo zisky z kamenných predajní pred investíciami do digitálnych inovácií. Táto strategická chyba zabránila Blockbusteru stať sa lídrom na trhu streamovania už v jeho raných fázach (Kamila Lechmanová et al., 2020).
Odmietnutie akvizície Netflixu
V roku 2000 spoluzakladateľ Netflixu Reed Hastings ponúkol Blockbusteru možnosť odkúpiť jeho spoločnosť za 50 miliónov dolárov. Vedenie Blockbusteru túto ponuku odmietlo, keďže ju považovalo za príliš drahú a obchodný model Netflixu za neudržateľný. Tento krok sa dnes považuje za jednu z najväčších nevyužitých podnikateľských príležitostí v histórii. Keby Blockbuster kúpil Netflix, mohol dominovať na vznikajúcom digitálnom trhu a predísť svojmu úpadku (Kamila Lechmanová et al., 2020).
Tieto prípady dokazujú, že Blockbuster nielenže podcenil technologické inovácie, ale ani nedokázal predvídať meniace sa potreby spotrebiteľov. Keby vedenie spoločnosti včas rozpoznalo potenciál digitálneho trhu, Blockbuster mohol byť kľúčovým hráčom v ére streamovacích služieb.
 

Netflix: Kľúčový konkurent Blockbusteru

Na rozdiel od spoločnosti Blockbuster dokázal Netflix efektívne reagovať na zmeny v priemysle a zavádzať inovácie, ktoré pomohli posilniť jeho postavenie. Medzi hlavné inovácie patria:
Zameranie na pohodlie zákazníka
Netflix sa sústredil na digitálne pohodlie, ktoré zákazníkom umožňuje sledovať obsah kedykoľvek a kdekoľvek. Táto stratégia bola podporená rýchlym rozvojom vysokorýchlostného internetu a dostupnosťou zariadení, ako sú smartfóny, tablety a inteligentné televízory. Netflix tak dokáže zákazníkom poskytnúť rýchly prístup k širokej ponuke obsahu bez potreby navštíviť kamennú predajňu (Harvard Business School, 2023).
Model predplatného
Jednou z kľúčových inovácií bolo zavedenie modelu predplatného, ktorý umožňuje zákazníkom neobmedzený prístup k obsahu za fixný mesačný poplatok. Tento systém odstraňuje ďalšie poplatky za omeškanie a zvyšuje spokojnosť zákazníkov. Navyše, poskytuje stabilný zdroj príjmov, čo umožňuje Netflixu investovať do rozširovania obsahu (Panmore Institute, 2023).
Využitie dátovej analýzy
Netflix využíva pokročilé analytické nástroje na pochopenie preferencií zákazníkov. Dátové analýzy umožňujú personalizáciu obsahu, čím zvyšujú angažovanosť divákov. Tento prístup sa stal základom pre vývoj originálneho obsahu, ako napríklad House of Cards, ktorého produkcia bola založená na analýze diváckych preferencií (Analytics Vidhya, 2023).
Odstránenie reklamného obsahu
Netflix odstránil všetky reklamy zo svojich služieb, čím výrazne zvýšil spokojnosť zákazníkov. Táto stratégia ponúka plynulé sledovanie bez prerušenia, čo je jeden z dôvodov, prečo zákazníci uprednostňujú Netflix pred konkurenciou (Panmore Institute, 2023).
Inovácia v distribučných kanáloch
Netflix začal ako poštová služba na doručovanie DVD, čo bolo v tom čase revolučné. S nástupom internetových technológií však spoločnosť rýchlo prešla na model online streamovania a stala sa lídrom na trhu digitálnych médií. Tento prechod je príkladom adaptívneho prístupu k meniacim sa technologickým podmienkam (TechCrunch, 2023).
Netflix je výnimočným príkladom spoločnosti, ktorá neustále inovuje a prispôsobuje sa meniacim sa potrebám trhu. Jeho schopnosť predvídať trendy, rýchlo sa adaptovať a implementovať inovatívne stratégie mu umožnila udržať si vedúcu pozíciu v streamingovom priemysle. Zatiaľ čo Blockbuster bojoval o udržanie zastaraného obchodného modelu, Netflix neustále inovoval a využíval nové technológie na získanie konkurenčnej výhody.
V nasledujúcej tabuľke porovnávam kľúčové aspekty prístupu spoločností Blockbuster a Netflix. Tabuľka sa zameriava na ich obchodné modely, technologické riešenia, inovačné prístupy, investície do obsahu, adaptabilitu na trhové zmeny, prácu s dátami a geografickú expanziu. Tento prehľad zdôrazňuje rozdiely, ktoré zásadne ovplyvnili ich úspechy či neúspechy.

Blockbuster
Netflix
Obchodný model
Tradičné poplatky za prenájom a pokuty za omeškanie
Predplatiteľský model s neobmedzeným prístupom
Technologický prístup
Prioritizácia fyzických prenájmov v kamenných predajniach
Využívanie digitálnych technológií (DVD poštou, streaming)
Inovácie
Pomaly adaptoval digitálne trendy
Rýchla implementácia streamovacích služieb a AI odporúčaní
Investície do obsahu
Spoliehal sa výlučne na licencovaný obsah
Investoval do originálnych produkcií (napr. “House of Cards”)
Adaptabilita
Ignoroval zmeny v spotrebiteľskom správaní
Neustále prispôsoboval služby na základe potrieb zákazníkov
Dátová analýza
Nepoužíval zákaznícke dáta na personalizáciu
Využíval dátovú analýzu na optimalizáciu obsahu a odporúčaní
Geografická expanzia
Zameraný na lokálne trhy prostredníctvom fyzických predajní
Globálna expanzia digitálnych služieb
Tabuľka 3.1: Porovnanie spoločnosti Blockbuster a Netflix
 

Aplikácia analytických modelov

V tejto časti práce využívam SWOT analýzu, aby som identifikovala silné a slabé stránky spoločnosti Blockbuster, ako aj príležitosti a hrozby, ktorým čelila. Zároveň aplikujem Porterov model piatich síl, aby som lepšie pochopila konkurenčné prostredie a faktory, ktoré ovplyvnili strategické rozhodnutia firmy. Tieto metódy mi pomáhajú podrobnejšie analyzovať, čo prispelo k úspechom a neúspechom Blockbusteru.


SWOT analýza spoločnosti Blockbuster 

Silné stránky
Slabé stránky
Rozsiahla sieť pobočiek (9 000 predajní na vrchole).
Vysoké prevádzkové náklady na kamenné predajne.
Exkluzívne zmluvy so štúdiami, ako Paramount Pictures.
Neschopnosť adaptovať sa na digitálne technológie a streaming.
Zavedený obchodný model zdieľania príjmov s filmovými štúdiami.
Závislosť od tradičných poplatkov za prenájom a pokút za omeškanie.
Silná značka a uznanie verejnosti ako lídra na trhu video požičovní.
Pomalé rozhodovanie vedenia a neefektívne inovácie, napr. „Total Access“.
 
Príležitosti
Hrozby
Rast streamovacích služieb a digitálneho trhu.
Rýchlo rastúca konkurencia (Netflix, Redbox).
Akvizícia Netflixu za 50 miliónov dolárov (odmietnutá v roku 2000).
Meniace sa preferencie zákazníkov, ktorí uprednostnili pohodlie online služieb.
Expanzia do digitálneho prenájmu prostredníctvom video-on-demand.
Technologický pokrok umožňujúci streaming (širokopásmový internet).
Medzinárodná expanzia digitálnych služieb.
Rastúce finančné zadlženie a znižujúca sa trhová hodnota.
Tabuľka 4.1: SWOT analýza
Silné stránky: Blockbuster mal jedinečne vybudovanú fyzickú infraštruktúru a uzatvorené exkluzívne zmluvy, ktoré mu poskytovali prístup k najnovším filmom. Tieto výhody ho postavili do čela trhu video požičovní.
Slabé stránky: Najväčším problémom Blockbusteru bola jeho neschopnosť prispôsobiť sa technologickým zmenám, ako bol nástup streamovania. Zároveň vysoké prevádzkové náklady a závislosť od poplatkov za omeškanie sa stali konkurenčnou nevýhodou.
Príležitosti: Blockbuster prehliadol významné strategické príležitosti, ako bola akvizícia Netflixu, čo mohlo kompletne zmeniť jeho budúcnosť. Rovnako nevyužil rastúcu popularitu streamovacích služieb, aj keď mal všetky predpoklady na úspech v tomto segmente.
Hrozby: Externé faktory, ako vznik a rast konkurencie (Netflix, Redbox) a meniace sa preferencie zákazníkov smerom k online riešeniam, vytvorili výrazný tlak na tradičný model. Technologické pokroky v oblasti streamovania a narastajúce zadlženie znemožnili Blockbusteru udržať si pozíciu.
SWOT analýza zdôrazňuje, že Blockbuster síce mal silnú značku a dobrú infraštruktúru, no jeho neschopnosť adaptovať sa na meniace sa prostredie a využiť príležitosti v digitálnej ére viedla k jeho pádu. Táto analýza poskytuje dôležité ponaučenie o potrebe inovácií, flexibilite v podnikaní a predvídaní trhových trendov.
 

Porterov model 5 síl pre Blockbuster

Porterov model 5 síl poskytuje hlboký pohľad na konkurenčné tlaky, ktorým Blockbuster čelil počas obdobia dynamických zmien na trhu. Tento model identifikuje kľúčové faktory, ako technologické inovácie, meniace sa preferencie zákazníkov a agresívne stratégie konkurencie, ktoré výrazne ovplyvnili schopnosť spoločnosti prispôsobiť sa a udržať si dominantnú pozíciu. Poukazuje na slabé miesta v stratégii Blockbusteru a na tlak, ktorý vytvárali noví hráči, ako Netflix, a meniace sa prostredie digitálneho obsahu.
Rivalita medzi existujúcimi konkurentmi (vysoká)
Blockbuster mal dominantné postavenie na trhu video požičovní, ale konkurenti ako Redbox a Netflix rýchlo získavali trhový podiel.
Netflix priniesol revolúciu prostredníctvom predplatného a neskôr streamovania, čím zásadne zmenil pravidlá hry.
Intenzívna cenová konkurencia a inovatívne obchodné modely oslabili Blockbuster, ktorý sa nedokázal dostatočne rýchlo prispôsobiť.
Hrozba nových konkurentov (stredná až vysoká)
Technologický pokrok umožnil jednoduchý vstup nových hráčov na trh s digitálnym obsahom.
Nízke bariéry vstupu pre streamingové služby umožnili konkurentom využiť lacný širokopásmový internet a nové technológie na ponuku digitálneho obsahu (Sadq, 2013).
Aj keď Blockbuster mal silnú značku, nevyužil ju dostatočne na ochranu pred príchodom nových hráčov.
Vyjednávacia sila zákazníkov (vysoká)
Zákazníci čoraz viac vyžadovali pohodlnejšie a lacnejšie možnosti prenájmu obsahu.
Nespokojnosť s tradičnými modelmi Blockbusteru, ako pokuty za oneskorenie, spôsobila presun k digitálnym platformám, ktoré ponúkali neobmedzený prístup bez sankcií.
Netflix úspešne získal zákazníkov personalizovaným obsahom a výhodnými predplatiteľskými plánmi, čo oslabilo lojalitu zákazníkov Blockbusteru.
Vyjednávacia sila dodávateľov (stredná)
Filmové štúdiá, ktoré poskytovali obsah Blockbusteru, mali určitú moc, najmä prostredníctvom exkluzívnych zmlúv.
Postupný prechod štúdií k digitálnym distribučným kanálom, ako Netflix, oslaboval exkluzívnu pozíciu Blockbusteru.
Dodávatelia začali preferovať modely, ktoré im prinášali vyššie príjmy, napríklad streaming namiesto fyzických médií.
Hrozba substitútov (vysoká)
Streamingové služby predstavovali výraznú alternatívu tradičných video požičovní.
Iné formy zábavy, ako herné konzoly, sociálne médiá a online videá, ďalej diverzifikovali možnosti zákazníkov.
Blockbuster nedokázal efektívne konkurovať pohodlnosti a dostupnosti streamingových platforiem.
Porterov model ukazuje, že Blockbuster čelil výraznému konkurenčnému tlaku vo všetkých piatich oblastiach. Tradičný model síce dominoval na trhu fyzických prenájmov, ale digitálna transformácia, rastúca vyjednávacia sila zákazníkov a konkurencia zo strany Netflixu a Redboxu zásadne zmenili konkurenčné prostredie. Blockbuster nielenže nevyužil svoju silnú značku a postavenie, ale podcenil meniace sa preferencie trhu, čo viedlo k jeho úpadku.


Odporúčania pre moderné firmy

Blockbuster podcenil rýchly nástup digitálnych technológií, ako boli streamovacie služby. Pre dnešné firmy je kľúčové investovať do systémov, ktoré im pomôžu neustále sledovať trhové a technologické trendy. Moderné nástroje, ako sú pokročilé dátové analýzy a umelá inteligencia, dokážu včas odhaliť vznikajúce hrozby a príležitosti a poskytnúť cenné predikcie o tom, ako sa trh vyvíja.
Blockbuster nevyužíval dostupné dáta na lepšie pochopenie zákazníkov alebo prispôsobenie svojich služieb. Na druhej strane, Netflix stavil na analytické nástroje, ktoré mu umožnili personalizovať obsah a ponúknuť zákazníkom to, čo chcú. Firmy by mali nasledovať tento príklad a investovať do platforiem, ktoré zhromažďujú, analyzujú a interpretujú dáta. Takto môžu presne reagovať na potreby svojich zákazníkov a udržiavať si náskok pred konkurenciou.
Jednou z najväčších chýb Blockbusteru bolo, že sa príliš držal svojho tradičného modelu. Netflix však flexibilne prešiel od poštového doručovania DVD k streamovacím službám, čím ukázal, že prispôsobenie sa novým podmienkam je nevyhnutné. Firmy musia byť otvorené experimentovaniu s novými modelmi a rýchlo testovať ich životaschopnosť, aby mohli reagovať na zmeny preferencií svojich zákazníkov.
Blockbuster mal prístup k množstvu verejných informácií o svojich konkurentoch, ako sú finančné správy alebo trhové analýzy, no nevyužil ich. Moderné firmy by mali kombinovať verejné dáta so svojimi internými informáciami a vytvárať tak komplexný obraz o trhu. Tieto poznatky im môžu pomôcť lepšie porozumieť stratégii konkurentov a vytvárať efektívne odpovede na ich kroky.
Blockbuster nemal vyhradený tím, ktorý by sa sústredil na systematickú analýzu trhu a identifikáciu rizík. Moderné spoločnosti by mali vytvoriť špecializované tímy, ktoré sa budú venovať zberu a analýze strategických informácií, monitorovaniu trendov a navrhovaniu opatrení na elimináciu rizík. Tieto tímy môžu byť neoceniteľným nástrojom pri rozhodovaní o ďalších krokoch firmy.
Blockbusterova neochota riskovať a jeho odmietnutie akvizície Netflixu ukázali, že firme chýbala kultúra inovácií. Moderné organizácie by mali podporovať otvorenosť voči novým nápadom a spoluprácu, a to nielen vo vnútri firmy, ale aj s externými partnermi. Kultúra, ktorá podporuje experimentovanie a prijímanie zmien, môže firme pomôcť udržať si konkurenčnú výhodu na dynamickom trhu.
 

Záver

Príbeh Blockbusteru je silným príkladom toho, aké dôležité je prispôsobiť sa meniacim sa podmienkam na trhu. Táto kedysi úspešná spoločnosť nevenovala dostatočnú pozornosť digitálnym technológiám a zmenám v správaní zákazníkov, čo ju nakoniec priviedlo k úpadku. Na druhej strane, Netflix ukázal, že flexibilita, inovácie a schopnosť využiť nové technológie môžu byť rozhodujúcimi faktormi úspechu.
Práca zdôrazňuje, že správne využívanie Competitive Intelligence dokáže firmám pomôcť nielen identifikovať nové príležitosti, ale aj včas reagovať na hrozby. Pre moderné spoločnosti je nevyhnutné investovať do sledovania trendov, dôslednej analýzy dát a otvorenosti voči inováciám. Flexibilita obchodných modelov a podpora tímov zameraných na strategickú analýzu sú dnes kľúčovými predpokladmi udržania konkurencieschopnosti.
Blockbuster je pripomienkou, že ignorovanie zmien môže mať fatálne následky. Naopak, úspech Netflixu nám ukazuje, že ochota učiť sa a inovovať prináša dlhodobý rast a silnú pozíciu na trhu. Táto práca preto poukazuje na to, že prežitie firiem v dnešnom dynamickom prostredí závisí od ich schopnosti prispôsobiť sa a efektívne využívať strategické informácie.
 
Použitá literatúra
Wikipedia. (2024). Blockbuster (retailer). Dostupné 1. 12. 2024 z https://en.wikipedia.org/wiki/Blockbuster_(retailer)
Zaman, I., PhD. (2021). The Rise and Fall of Blockbuster: How digital disruption transformed the entertainment industry. Dostupné 2. 12. 2024 z https://www.linkedin.com/pulse/rise-fall-blockbuster-digital-disruption-imran-zaman-1c/
Sharma, Y. (2024). The blockbuster story: From industry leaders to bankruptcy. Dostupné 1. 12. 2024 z https://medium.com/yogsblog/the-blockbuster-story-from-industry-leaders-to-bankruptcy-53b28cc620ce
Davis, T., & Higgins, J. (2013). A Blockbuster Failure: How an Outdated Business Model Destroyed a Giant. Dostupné 2. 12. 2024 z https://ir.law.utk.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1010&context=utk_studlawbankruptcy
Forbes. (2011). A Timeline: The Blockbuster Life Cycle. Dostupné 2. 12. 2024 z https://www.forbes.com/2010/05/18/blockbuster-netflix-coinstar-markets-bankruptcy-coinstar_slide.html
Kamila Lechmanová, Natália Kocichová, & Ieva Vedeikytė. (2020). Disruptive innovation – How one company disrupted the whole industry. Dostupné 2. 12. 2024 z https://www.researchgate.net/publication/346569985_Disruptive_innovation_-_How_one_company_disrupted_the_whole_industry
Sadq, Z. M. (2013). Analysising Netflix’s strategy. Dostupné 2. 12. 2024 z https://www.researchgate.net/publication/318727201_Analysising_Netflix_s_Strategy
Analytics Vidhya. (2023). Netflix case study: EDA unveiling data-driven strategies for streaming. Dostupné 7. 12. 2024 z https://www.analyticsvidhya.com/blog/2023/06/netflix-case-study-eda-unveiling-data-driven-strategies-for-streaming/
Harvard Business School. (2023). Netflix’s growth alongside digital transformation. Dostupné 4. 12. 2024 z https://d3.harvard.edu/platform-digit/submission/netflixs-growth-alongside-digital-transformation
Panmore Institute. (2023). Netflix competitive strategy and growth strategies case study. Dostupné 4. 12. 2024 z https://panmore.com/netflix-competitive-strategy-growth-strategies-case-study
TechCrunch. (2023). Netflix history: 25 years of innovation. Dostupné 4. 12. 2024 z https://techcrunch.com/2023/04/22/netflix-history-25-years/

PressFarm. (n.d.). Reed Hastings vs. Blockbuster: How Netflix won. Dostupné 8. 12. 2024 z https://press.farm/reed-hastings-vs-blockbuster-how-netflix-won/

The impact of post-information age on modern warfare

0

The integration of Artificial Intelligence (AI) and other advanced technologies is redefining modern warfare, transitioning from traditional physical battles to digitalized conflicts as well. This essay examines the impact of the post-information age on military strategies, operations, and national security. Key areas of exploration include the role of cyberspace as the fifth domain of warfare, the implementation of AI in decision-making, autonomous weapon systems, and the spread of misinformation in military disputes.

Throughout history, technology has always significantly influenced the nature of warfare. A clear example of this is how several million people managed to create an empire on which the sun never set. Simply put, those with more advanced technology compared to their opponents often gain a significant advantage. However, with the advent of the post-information age, conflicts are shifting beyond physical battlefields into the digital realm. This evolution is profoundly transforming the traditional nature of warfare, opening both new opportunities and risks. Examples include cyberattacks, manipulation of public opinion, and autonomous weapons. This essay aims to shed light on the issues of the post-information age in warfare, examines the impacts of this transformation, and reflects on the ethical questions associated with the use of advanced technologies in military settings.

The role of cyberspace in contemporary conflicts

The Internet, as one of the most important inventions, has broken all barriers and transformed the way we communicate, work, have fun, perform services, etc. Our world has become increasingly networked, with digitized information supporting key services and infrastructures (M. Gallahe, 2008). Nations, states, organizations and ultimately users are all concerned about threats to the confidentiality, integrity and availability of digitized information (T. Rid and B. Buchanan, 2014). The rapid advancement of digitalization and the increasing number of vulnerable devices affect not only ordinary users but also governments and militaries. Cyberspace has become the fifth domain of warfare, alongside land, sea, air, and space (K. Geers, 2011). Modern conflicts are increasingly conducted through cyberattacks, which have the potential to cripple critical infrastructure such as power grids, transportation systems, and healthcare services (Clarke & Knake, 2010).

In a digital world that is progressively permeating every area of our daily lives, bothpublic and private, security is a must. In the field of information technology, cyber security plays a critical role. When we are in an attack, cyber security is the first thing that comes to mind. (Lillian Ablon et al., 2014) Protecting our personal data online has become a major concern so the military in the 21. century needs to adapt to prevent potentional problems related to cyber warfare.

So cyber security is a must-have tool in modern day armies. In today’s digital world, it is an essential safeguard that protects both individuals and organizations from the growing risks of cyberattacks. As technology integrates into every aspect of daily life, from personal communication to critical infrastructure, ensuring the safety and integrity of digital systems is paramount. In the 21st century, this is especially true for the military, where cyber threats pose risks to national security and operational effectiveness.

How does cybersecurity works?

Cybersecurity in the military works through a structured, multi-step approach to protect sensitive systems and ensure operational security:

  1. Threat Prevention: Military systems use firewalls, intrusion prevention systems (IPS), regular updates, and endpoint protection to block unauthorized access and prevent malware.
  2. Access Control: Multi-factor authentication (MFA), biometric systems, zero trust architecture, and role-based access ensure only authorized personnel access sensitive data.
  3. Monitoring and Detection: Security Operations Centers (SOC) and Intrusion Detection Systems (IDS) monitor networks 24/7 to identify anomalies or threats, while threat intelligence updates defenses against new attacks.
  4. Incident Response: During an attack, predefined protocols activate to isolate threats, conduct forensic analysis, and restore systems using secure backups.
  5. Offensive Cyber Capabilities: Military cyber units execute operations to disrupt enemy systems, such as communication networks or critical infrastructure.
  6. Training and Simulations: Regular drills and cybersecurity training prepare personnel to recognize threats and respond effectively to attacks.
  7. Encryption and Secure Communication: End-to-end and quantum encryption protect critical communications and data from interception.

(ChatGPT4, original prompt: “Could you explain in multiple steps how does cybersecurity in the military works?”)

Now that we have a basic understanding of how cybersecurity works, I would like to provide some real-world examples to demonstrate how serious it can be if this system fails. One of them can be definitely Stuxnet.

In May 2011, the Pentagon announced an official list of cyber weapon capabilitiesapproved for use against adversaries. The list included a “toolkit” of methods to hackforeign networks, examine and test their functionality and operations, and the ability to leave “viruses” to facilitate future targeting. (Nakashima, 2011) Several months before that, in July 2010, the Iranian-Israeli conflict seemed to have taken a dangerous and accelerating turn, as the details of the cyber-attack on the Iranian Natanz nuclear facility were revealed using a virus or a “malicious computer worm” called Stuxnet. (Fruhlinger, 2017)

The attack revealed the possibility of causing massive physical destruction in industrial facilities or vital infrastructure networks of any state without the need to mobilize armies or move fleets. The pace and momentum of reciprocal cyber-attacks accelerated between the two sides since the Stuxnet attack was first revealed in 2010. Analysts have come to use the term “cyber war” without hesitation to describe the reciprocal cyber-attacks between Iran and Israel. This was accompanied by a large cloud of controversy, mutual accusations, and theories that sought to probe the depths of the new term emerged in the skies of political circles: “cyber war”. (Mohee, 2022)

Another example to showcase the importance of cybersecurity can be russian cyber attacs on Estonia in 2007. In April 2007 the tensions with Russia significantly increased due to the decision of Estonian capital city – Tallinn authorities, to remove the statue of Bronze Soldier of Tallinn which commemorated the Soviet soldiers who had liberated Estonia. For the Estonians it was a symbol of oppression. For Russians it meant the destroying of the cultural heritage and the lack of respect for the Red Army which fought against Nazi Germans during II World War. After the movement of the Bronze Statue the relationships between Estonia and Russia became very tensed. Kremlin accused Tallinn authorities of breaking human laws and demanded resignation of the Estonian Prime Minister. Simultaneously, the serious riots on the streets between the police and Russian minority in Estonia, the protests in front of Estonian Embassy in Moscow and the massive cyberattacks campaign erupted. Estonia has been highly dependent on the internet. Almost the whole country was covered by the WiFi Internet, all Government services were available online, 86 % of Estonian populations did banking online. In 2007 there was opportunity to vote electronically and 5,5 % of voters did it. On 26 April the growing volume of the cyberattacks was noticed and this day is commonly recognized as the beginning of massive cyberattack. The peak of the attack took place on May 9. Since that date the number of hostile acts started to decrease. On May 11 the Paid botnets activity ended, the last attack took place on May 23. (Kozlowski, 2011)

The spread of false information

With the rise of technology, development, and artificial intelligence, the spread of deepfakes and other types of counterfeit information had a significant growth and impact on everyday life. Altered footage and videos are utilized as a tactic to spread false information regarding politicians, events, and data, and affect public opinion particularly the views of citizens in countries affected by military disputes, exposing them to accusations of bias.

Since the beginning of the military aggressions in Ukraine, the state has been severely exposed and targeted by a Russian disinformation campaign maneuvered by the Kremlin Regiment and other pro-Russian groups, as part of the Kremlin’s hybrid warfare. Its main purpose is to disseminate rumors about Ukrainian political corruption until the Ukrainian government loses its credibility towards its nation and allies. (Ștefan, A. M., & Balla, 2024)

But to be fair, propaganda does not only come from one side of the conflict. Ukraine’s online propaganda is mostly focused on creating heroes and martyrs, as well as possible incorrect data regarding war statistics. President Volodymyr Zelensky declared that 31,000 Ukrainian soldiers have been killed since the beginning of the war, although unofficial estimates suggest that those numbers are grossly underestimated. The real numbers of deaths and injured are not disclosed by either of the sides, often being described by the other’s as “vast”. The Ukrainian President officially stated: “I don’t know how many of them died, how many were killed, how many were murdered, tortured, how many were deported.” (Ștefan, A. M., & Balla, 2024) Countries at war also attempt to spread disinformation in order to manipulate the citizens of the opposing state, further complicating the cyberspace landscape. The main goal of such efforts is to create a situation so convoluted that it becomes difficult for anyone to distinguish what is true from what is false. These actions can lead to public disorder and make the current situation even more difficult. We can observe this phenomenon today, as many people across Europe believe that Russia is in the right. These individuals may potentially become allies, highlighting the far-reaching impact of disinformation campaigns and cyberspace.

Use of AI in military

Artificial Intelligence (AI) is the driving force behind the latest technological advancements, enabling machines to perform tasks that require human-like intelligence. This technology is rapidly emerging as a powerful tool that holds immense potential for benefiting future generations. The proliferation of AI across various sectors has led to remarkable progress, with persistent research and innovation pushing advancements in many fields, including the economy, society, and power politics.

To survive in the complex geopolitical landscape of today, countries must be able to defend against key security challenges, manage their geopolitical complexities, and maintain a strong military. Military strength depends on strategy, doctrine, equipment, and warfare tactics, all of which contribute to combat readiness and sustainable military capabilities. AI plays a crucial role in reshaping these areas, directly and indirectly influencing military operations.

The self-evolving nature of AI makes it essential for developing advanced military strategies and technologies. As AI continues to evolve, it will impact virtually all operational domains, including land, sea, air, space, and information. AI is set to improve military applications such as reconnaissance, surveillance, intelligence analysis, command and control, and logistics. By enhancing these areas, AI will fundamentally change how warfare is conducted, as well as improve border security, cyber defense, emergency operations, counterterrorism, and threat evaluation.

With these changes, new paradigms of military power will emerge, along with evolving geopolitical complexities and national security challenges. As militaries adapt to these advancements, they must be well-acquainted with the ongoing progress in AI to leverage its operational benefits and secure their position in the shifting power-political dynamics. (Gaire, U. S., 2023)

Artificial Intelligence (AI) is already extensively implemented in numerous areas within and beyond the military, but there are domains where its potential is either limited or still in developmental phases.

Autonomous weapons

Autonomous weapons systems (AWS) and military robots are progressing from science fiction movies to designer’s drawing boards, to engineering laboratories, and to the battlefield. These machines have prompted a debate among military planners, roboticists, and ethicists about the development and deployment of weapons that are able to perform increasingly advanced functions, including targeting and application of force, with little or no human oversight. Some military experts hold that these autonomous weapons systems not only confer significant strategic and tactical advantages in the battleground, but that they are also are preferable to the use of human combatants, on moral grounds. In contrast, critics hold that these weapons should be curbed, if not banned altogether, for a variety of moral and legal reasons.

Those who call for further development and deployment of autonomous weapons systems generally point to several advantages. (a) Autonomous weapons systems act as a “force multiplier;” that is, fewer soldiers are needed for a given mission, and the efficacy of each soldier is greater. (b) Autonomous weapons systems expand the battlefield, allowing combat to reach into areas that were previously inaccessible. And (c) Autonomous weapons systems reduce casualties by removing human soldiers from dangerous missions (Marchant et al. 2011).

The Pentagon’s Unmanned Systems Roadmap 2007–2032 provides additional motivations for pursuing AWS. These include that robots are better suited than humans for “dull,” “dangerous,” and “dirty” missions. Examples given for each respective category of mission include long sorties, bomb disposal, and operating in nuclear clouds or areas with high radioactivity (Clapper et al., 2007).

he long-term savings that could be achieved through fielding an army of military robots have also been highlighted. The Fiscal Times notes that each US soldier in Afghanistan costs the Pentagon roughly $850,000 per year (some estimate the cost to be over $1 million per soldier per year), which does not include the long-term costs of providing health care to veterans. Conversely, the TALON robot—a small, armed robot—can be built for only $230,000 and is relatively cheap to maintain (Francis 2013).

Opposition to autonomous weapons systems

In July of 2015, an open letter calling for a ban on autonomous weapons was released at an International Joint Conference on Artificial Intelligence. The letter warns: “Artificial Intelligence (AI) technology has reached a point where the deployment of such systems is—practically if not legally—feasible within years, not decades, and the stakes are high: autonomous weapons have been described as the third revolution in warfare, after gunpowder and nuclear arms” (Autonomous Weapons 2015). The letter also notes that AI has the potential to benefit humanity, but that if a military AI arms race ensues, its reputation could be tarnished and a public backlash might curtail future benefits of AI. The letter has an impressive list of signatories, including Elon Musk (inventor and founder of Tesla), Steve Wozniak (co-founder of Apple), physicist Stephen Hawking (University of Cambridge), and Noam Chomsky (MIT), among others. Over 3000 AI and Robotics researchers have also signed the letter. The open letter simply calls for “a ban on offensive autonomous weapons beyond meaningful human control.”

In 2013, a group of engineers, AI and robotics experts, and other scientists and researchers from 37 countries issued the “Scientists’ Call to Ban Autonomous Lethal Robots.” The statement notes the lack of scientific evidence that robots could, in the foreseeable future, have “the functionality required for accurate target identification, situational awareness or decisions regarding the proportional use of force.” Hence they may cause a high level of collateral damage. The statement ends by insisting that “Decisions about the application of violent force must not be delegated to machines” (ICRAC 2013).

Historical examples, such as the accidental downing of civilian aircraft or misdirected missile strikes due to human or technological errors, demonstrate the devastating consequences of failures in decision-making. Introducing fully autonomous systems without sufficient safeguards exacerbates these risks.

While AWS promise significant advantages, the risks associated with their errors cannot be overlooked. AI-driven autonomous systems must undergo thorough evaluation, and their deployment should be governed by clear international laws ensuring accountability and compliance with humanitarian principles. As the open letters and scientific calls for bans suggest, placing meaningful human oversight at the core of AWS operation is crucial to minimizing errors and safeguarding human lives. (ChatGPT4, original prompt: „With regard to this text (chapter about AWS), what is your opinion on the use of autonomous weapon systems powered by AI? Is there a possibility that AI could make tremendous mistakes, costing innocent lives?“)

Robots

Since the beginning of the 21st century, robots have become an indispensable part of military operations, starting with their use in Afghanistan. Since then, their presence and variety have increased significantly in the armies of different countries. Military robots can be classified according to various parameters such as the type of movement – ground, air, underwater; the degree of autonomy – console, semi-autonomous, fully autonomous; and their functional purpose – reconnaissance, transport, military operations, etc. Among the best-known examples of military robots are unmanned aerial vehicles (UAVs) that can be controlled from a distance or follow a predetermined route. These UAVs perform many tasks such as surveillance, reconnaissance, guidance assistance, bombing, and even dog-fights with other drones.

The era of autonomous robots capable of operating without continuous human control has become a new stage in the evolution of military technology. In the world of military technology, robots play the role of complex and multifunctional tools that security forces can use to expand their capabilities on the ground, especially in areas that are difficult to protect with standard patrols. They become a kind of additional „eyes“ and „ears“, providing information about the situation on the ground. A distinctive feature of military robots is their ability to see and hear much better than people do. Because of their tirelessness and autonomy, they can perform tasks that would otherwise be boring, dirty, or dangerous to humans. For night vision and detection of thermal traces or smoke, they are equipped with infrared cameras, microphones, thermal imaging cameras, as well as sensors for flame, smoke, temperature, gas, and radioactivity. The advantage of robots lies in their smooth operation. They are able to bypass obstacles and analyze video streams to detect anomalies more effectively than humans. Guard robots equipped with video cameras can detect and signal intrusions using loudspeakers or sirens and deter potential intruders.

So that robots can successfully adapt to complex and constantly changing situations on the battlefield, it is necessary to create intelligent autonomous robots with an artificial brain simi-lar to a human one. The concept of an artificial brain is to develop a computer system that can mimic the structure and function of a real human brain. An artificial brain can be based on a variety of approaches, including neural networks, genetic algorithms, or cognitive architectures. It has various characteristics such as memory, the ability to focus, emotions, language, and even consciousness. Such an artificial brain is implanted into the robot to give it intellectual abilities. The advantages of smart autonomous robots with an artificial brain are noticeable when compared to traditional machines. They are able to independently study the environment and their capabilities, develop new strategies and tactics to complete tasks, make decisions independently based on available information, as well as evaluate their actions and correct behavior. What’s more, they can communicate and coordinate with other robots, allowing them to work together as a team. (Morozov, A. O., & Yashchenko, V. O.,2023)

Drones

Military autonomous drones (UAVs) can fly to a specific location, pick their own targets and kill without the assistance of a remote human operator. Therefore, the idea of a “killer robot” has moved from fantasy to reality. Most people would probably be willing to understand “autonomous drones” as “smart technology”, for example drones that can operate on the basis of a self-selected option (which in military terminology is referred to as “systém initiative” or “full autonomy”). Such drones are programmed to equip them with a large number of alternative responses to the various challenges they may encounter in carrying out their missions. This is not science fiction – the technology is largely in place, although – to our knowledge – no approved autonomous drone systems are yet operational. The limiting factor is not the technology, but rather the political will to create and admit to possessing such a politically “sensitive” technology that would allow lethal machines to operate without direct human supervision.

Autonomous drones have no legal definition. There are advanced drones programmed with algorithms for countless human-defined courses of action to meet emerging challenges (Dyndal et al., 2017). Drones were first used by military forces. Therefore, the drone warfare concept is not new. For years, they were used to carry out reconnaissance, target infrastructure and attack people. The U.S. in particular has used drones extensively to kill militants and destroy physical targets (Hernandez, 2021). The US Department of Defense has used drones in nearly every military operation since the 1950s to provide reconnaissance, surveillance, and intelligence for enemy forces. Currently, it is estimated that nearly 100 countries use military drones (Karyoti, 2021). Equipped with the latest generation cameras, they provide an accurate topography of the terrain and are used in combat and rescue missions. Those with artificial intelligence communicate with soldiers and provide them with information about enemy movements on an ongoing basis. Drones can transport heavier and heavier loads. Equipped with sets of anti-tank guided missiles, they target targets and also help in developing war tactics. (Konert, A., & Balcerzak, T., 2021)

AI in support of the military decision-making process

Military decision-making consists of an iterative logical planning method to select the best course of action for a given battlefield situation. It can be conducted at levels ranging from tactical to strategic. Each step in this process lends itself to automation. This does not only hold for the MDMP, but also for related processes like the intelligence cycle and the targeting cycle. As argued in Ekelhof (2018), instead of focusing on the target engagement as an endpoint, the process should be examined in its entirety.

Given the limitations of human decision-making, the advantage of (partial) automatization with AI can be found both in the temporal dimension and in decision quality. A NATO Research Task Group for instance examined the need for automation in every step of the intelligence cycle (NATO Science & Technology Organization, 2020) and found that AI helps to automate manual tasks, identify patterns in complex datasets and accelerate the decision-making process in general. Since the collection of more information and perspectives results in less biased intelligence products (Richey, 2015), using computer power to increase the amount of data that can be processed and analyzed may reduce cognitive bias. Confirmation bias, for instance, can be avoided through the automated analysis of competing hypotheses (Dhami et al., 2019). Other advantages of machines over humans are that they allow for scalable simulations, conduct logical reasoning, have transferable knowledge and an expandable memory space (Suresh & Guttag, 2021), (Silver, et al., 2016).An important aspect of the current debate about the use of AI for decision-making concerns the potential dangers of providing AI systems with too much autonomy, leading to unforeseen consequences. A part of the solution is to provide sufficient information to the leadership about how the AI systems have been designed, what their decisions are based on (explainability), which tasks are suitable for automation and how to deal with technical errors (Lever & Schneider, 2021). Tasks not suitable for automation, e.g., those in which humans outperform machines, are typically tasks of high complexity (Blair et al., 2021). The debate on responsible AI should therefore also take human strengths (HS quadrant) into account. In practice, AI systems cannot work in isolation but need to team up with human decision-makers. Next to the acknowledgment of bounded rationality in humans and ‘human weakness’ (viz. lower left quadrant in Fig. 1; HW), it is also important to take into consideration that AI cannot be completely free of bias for two reasons. First, all AI systems based on machine learning have a so-called inductive bias comprising the set of implicit or explicit assumptions required for making predictions about unseen data. Second, the output of machine learning systems is based on past data collected in human decision-making events. Uncovering the second type of bias may lead to insights regarding past human performance and may ultimately improve the overall process.

Examples of AI in the MDMP

It is important to examine the risks of AI and strategies for their mitigation. This mitigation, however, is useless without examining the corresponding opportunities at the same time. In this paragraph, therefore, we present some examples of AI applications in the MDMP. In doing so, we provide an impetus for expanding the debate on responsible AI by taking every quadrant in Fig. 1 into account.An example of machine strength is the use of AI to aid the intelligence analyst in the generation of geospatial information products for tactical terrain analysis. This is an essential sub-step of the MDMP since military land operations depend heavily on terrain. AI-supported terrain analysis enables the optimization of possible COAs for a military commander, and additionally allows for an optimized analysis of the most likely enemy course of action (De Reus et al., 2021). Another example is the use of autonomous technologies to aid in target system analysis (TSA), a process that normally takes months (Ekelhof, 2018). TSA consists of the analysis of an enemy’s system in order to identify and prioritize specific targets (and their components) with the goal of resource optimization in neutralizing the opponent’s most vulnerable assets (Jux, 2021). Examples of AI use in TSA include automated entity recognition in satellite footage to increase the information position necessary to conduct TSA, and AI-supported prediction of enemy troop locations, buildup and dynamics based upon information gathered from the imagery analysis phase. Ekelhof (2018) also provides examples of autonomous technologies currently in use for weaponeering (i.e., the assessment of which weapon should be used for the selected targets and related military objectives) and collateral damage estimation (CDE), both sub-steps of the targeting process. Another illustrative example of the added value of AI for the MDMP is in wargaming, an important part of the COA analysis phase in the MDMP. In wargames AI can help participants to understand possible perspectives, perceptions, and calculations of adversaries for instance (Davis & Bracken, 2021). Yet another example is the possibility of a 3D view of a certain COA, enabling swift examination of the terrain characteristics (e.g., potential sightlines) to enhance decision-making (Kase, et al., 2022). AI-enabled cognitive systems can also collect and assess information about the attentional state of human decision-makers, using sensor technologies and neuroimaging data to detect mind wandering or cognitive overload (Weelden et al., 2022). Algorithms from other domains may also represent value to the MDMP, such as the weather-routing optimization algorithm for ships (Lin et al., 2013), the team formation optimization tool used in sports (Beal et al., 2019), or the many applications of deep learning in natural language processing (NLP) (Otter et al., 2020), with NLP applications that summarize texts (such as Quillbot and Wordtune) decreasing time to decision in the MDMP. Finally, digital twin technology (using AI) has already demonstrated its value in a military context and holds a promise for future applications, e.g., enabling maintenance personnel to predict future engine failures on airplanes (Mendi et al., 2021). In the future, live monitoring of all physical assets relevant to military operations, such as (hostile) military facilities, platforms, and (national) critical infrastructure, might be possible.

Conclusion

The post-information age largely changed the nature of warfare, introducing opportunities for innovation and efficiency through AI and digital technologies. Cybersecurity has become indispensable in protecting critical military systems from cyber attacs, while AI enhances operational capabilities in scouting, logistics, and decision-making. However, these advancements come with ethical and strategic dilemmas, particularly in the deployment of autonomous weapons and the regulation of misinformation.

Bibliography

  • Gallaher, M. P., Link, A. N., & Rowe, B. R. (2008). Cyber Security: Economic Strategies and Public Policy Alternatives. Edward Elgar Publishing. Available at: https://ideas.repec.org/b/elg/eebook/12762.html
  • Geers, K. (2011). Strategic Cyber Security. NATO Cooperative Cyber Defence Centre of Excellence. Available at: https://ccdcoe.org/library/publications/strategic-cyber-security/
  • Clarke, R. A., & Knake, R. K. (2010). Cyber War: The Next Threat to National Security and What to Do About It. HarperCollins. Available at: https://www.harpercollins.com/products/cyber-war-richard-a-clarke-robert-knake
  • Ablon, L., Libicki, M. C., & Golay, A. A. (2014). Markets for Cybercrime Tools and Stolen Data: Hackers’ Bazaar. RAND Corporation. Available at: https://www.rand.org/pubs/research_reports/RR610.html
  • Nakashima, E. (2011). List of cyber-weapons Developed by Pentagon to Streamline Computer Warfare.The Washington Post. Available at: https://www.washingtonpost.com/national/list-of-cyber-weapons-developed-by-pentagon-to-streamline-computer-warfare/2011/05/31/AGSublFH_story.html
  • Fruhlinger, J. (2017). What Is Stuxnet, Who Created It and How Does It work? CSO Online. Available at: https://www.csoonline.com/article/3218104/what-is-stuxnet-who-created-it-and-how-does-it-work.html
  • Mohee, Ahmad. 2022. “A Realistic Analysis of the Stuxnet Cyber-Attack.” Available at: https://preprints.apsanet.org/engage/apsa/article-details/621e416fce899b8848a85f0b
  • Kozlowski, A. (2014). Comparative analysis of cyberattacks on Estonia, Georgia and Kyrgyzstan. COBISS. MK-ID 95468554, 236.

Available at: https://www.researchgate.net/profile/Nnedinma-Umeokafor/publication/260107032_International_Scientific_Forum_ISF_2013vol3/links/02e7e52f964505c201000000/International-Scientific-Forum-ISF-2013vol3.pdf#page=246

  • Ștefan, A. M., & Balla, P. Halting the Spread of Misinformation in Countries Affected by Military Disputes. Available at: https://www.munob.ro/importantd/rr/RR_SOCHUM_Topic%201_MUNOB%202024.pdf
  • Gaire, U. S. (2023). Application of Artificial Intelligence in the Military: An Overview. Unity Journal, 4(01), 161-174.
  • Konert, A., & Balcerzak, T. (2021). Military autonomous drones (UAVs)-from fantasy to reality. Legal and Ethical implications. Transportation research procedia, 59, 292-299.
  • Meerveld, H. W., Lindelauf, R. H. A., Postma, E. O., & Postma, M. (2023). The irresponsibility of not using AI in the military. Ethics and Information Technology, 25(1), 14.
  • Morozov, A. O., & Yashchenko, V. O. (2023). Robots in modern war. Prospects for the development of smart autonomous robots with artificial brain. Mathematical Machines and Systems, 3, 3-12.

Česká a slovenská železniční doprava: porovnání a příležitosti z pohledu CI

0

Česká a slovenská železničná doprava majú mnohé spoločné výzvy, ale aj špecifické príležitosti. Rozdelenie federácie a následné rozčlenenie dopravných sietí do dvoch nezávislých štátov prinieslo odlišný vývoj v oblasti financovania, modernizácie infraštruktúry a dopravnej politiky. Česká republika vyniká rozsiahlymi investíciami do modernizácie tratí a digitalizácie, zatiaľ čo Slovensko sa zameriava na zlepšenie dostupnosti vlakovej dopravy pre obyvateľov menších miest a vidieckych oblastí. Tieto rozdiely majú priamy vplyv na kvalitu poskytovaných služieb, spoľahlivosť dopravy a spokojnosť cestujúcich.

Článok sa zameriava na komparatívnu analýzu železničnej dopravy v Českej a Slovenskej republike. Výber tejto témy je motivovaný dôležitosťou železničnej dopravy ako kľúčového dopravného segmentu, ktorý má nezanedbateľný vplyv na ekonomický rozvoj, životné prostredie a mobilitu obyvateľov. Železničná doprava je v oboch krajinách historicky pevne zakorenená, keďže obe republiky zdedili rozsiahlu železničnú infraštruktúru po Československom štáte. Tento spoločný železničný základ je ideálnou platformou na porovnanie súčasného stavu a rozvoja železničnej dopravy v oboch krajinách po rozdelení federácie v roku 1993.

Cieľom tohto článku je zhodnotiť súčasný stav železničnej dopravy v Českej a Slovenskej republike, identifikovať rozdiely, silné a slabé stránky oboch systémov a navrhnúť možnosti na zlepšenie. Komparatívna analýza poskytne komplexný pohľad na to, čo robí Česká a slovenská železničná doprava inak, ale aj v ktorých oblastiach sú potrebné zmeny. Cieľom je nielen lepšie pochopiť dopravný kontext oboch krajín, ale tiež formulovať odporúčania pre ich budúcnosť.

Historický kontext vlakovej dopravy v oboch krajinách

Historický kontext vlakovej dopravy v Česku a na Slovensku siaha až do obdobia Rakúsko-Uhorska, keď boli prvé železničné trate vybudované ako súčasť priemyselného rozmachu strednej Európy. Rozsiahla železničná sieť, ktorá vznikla počas 19. a začiatkom 20. storočia, hrala kľúčovú úlohu pri rozvoji priemyslu, urbanizácie a obchodu v regióne. Železnice slúžili ako základný prostriedok prepravovania surovín, priemyselných výrobkov, ale aj cestujúcich, čo prispelo k hospodárskemu rastu a prepojeniu rôznych oblastí Rakúsko-Uhorska.

Po vzniku Československa v roku 1918 sa železničná infraštruktúra stala dôležitou súčasťou novovzniknutého štátu, a to nielen z hľadiska dopravy, ale aj ako symbol jednoty a rozvoja. Československo zdedilo rozsiahlu železničnú sieť, ktorá bola postupne modernizovaná a rozširovaná, čo viedlo k zlepšeniu dostupnosti a konektivity jednotlivých regiónov. Bolo to obdobie, keď železničná doprava zažila najväčší rozmach, a Československo sa stalo jednou z krajín s najrozvinutejšou železničnou infraštruktúrou v Európe.

Začiatky železnice

Prvá konská železnica na území dnešnej Českej republiky, známa ako “Koněspřežná dráha”, bola uvedená do prevádzky v roku 1828 a spájala České Budějovice s rakúskym Linzom. Táto trať slúžila predovšetkým na prepravu tovaru medzi Dunajom a Vltavou. Následne, v roku 1839, bola otvorená prvá parostrojná železnica medzi Viedňou a Břeclavou, ktorá neskôr pokračovala do Brna. Prvá konská železnica na území dnešného Česka, známa ako “Koněspřežná dráha”, bola uvedená do prevádzky v roku 1827 a spájala České Budějovice s rakúskym Linzom. Táto trať slúžila predovšetkým na prepravu tovaru medzi Dunajom a Vltavou. V roku 1839 bola otvorená prvá parostrojná železnica medzi Viedňou a Břeclavou, ktorá neskôr pokračovala do Brna. Tento úsek bol súčasťou Severnej dráhy cisára Ferdinanda, ktorá významne prispela k rozvoju priemyslu a obchodu v regióne.

Na Slovensku bola prvou železničnou traťou konská železnica medzi Bratislavou a Svätým Jurom, otvorená 27. septembra 1840. Táto trať mala dĺžku 15,5 km a bola prvou svojho druhu v Uhorsku. Prvá parostrojná železnica na Slovensku, trať medzi Bratislavou a Viedňou, bola uvedená do prevádzky v roku 1848. Na Slovensku sa história železníc začala písať v novembri 1836, keď bola založená účastinárska spoločnosť pre výstavbu konskej železnice medzi Bratislavou a Trnavou, s neskorším predĺžením do Serede. Prvý úsek tejto trate bol uvedený do prevádzky 27. septembra 1840. Prvou železničnou traťou so strojovým pohonom na Slovensku bola trať z Bratislavy do Viedne, otvorená 20. augusta 1848.

Rozdelenie Československa a jeho dopad na železničnú infraštruktúru

Rozdelenie Československa v roku 1993 malo zásadný vplyv na železničnú infraštruktúru oboch novovzniknutých štátov – Českej a Slovenskej republiky. Zatiaľ čo Česká republika zdedila väčšinu hlavných tratí, ako aj lepšie technické a logistické zázemie, Slovensko čelilo výzvam spojeným s modernizáciou a financovaním železničnej siete, ktorá bola menej rozvinutá. Rozdelenie federácie znamenalo aj potrebu rozdeliť železničné spoločnosti, infraštruktúru a materiálno-technické zázemie, čo vyžadovalo reorganizáciu a nové prístupy v oblasti riadenia dopravy.

V Českej republike sa po rozdelení kládol dôraz na modernizáciu hlavných tratí, elektrifikáciu a zlepšenie kvality poskytovaných služieb. Česká republika začala rozsiahle investovať do digitalizácie, zlepšovania infraštruktúry a rozvoja vysokorýchlostných tratí, čo jej umožnilo stať sa lídrom v oblasti železničnej dopravy v strednej Európe. Na druhej strane Slovensko sa zameralo na dostupnosť železničnej dopravy v menších mestách a vidieckych oblastiach, čím sa snažilo zabezpečiť lepšie prepojenie aj pre menej rozvinuté regióny. Avšak obmedzené financie a technické zázemie často brzdili rýchlejšiu modernizáciu.

Tieto rozdiely v prístupe k rozvoju železničnej infraštruktúry viedli k odlišným výsledkom v kvalite a efektivite vlakovej dopravy v oboch krajinách. Česká republika sa môže pochváliť lepšou kvalitou tratí, vyšším stupňom elektrifikácie a zavedením moderných technológií, zatiaľ čo Slovensko kladie väčší dôraz na sociálny aspekt dopravy, snažiac sa poskytovať cenovo dostupné a dostupné služby pre čo najširšie spektrum obyvateľstva.

Súčasná situácia v železničnej doprave v Česku a na Slovensku

Železničná infraštruktúra

Železničná infraštruktúra v Česku a na Slovensku sa vyvíjala odlišne, čo je výsledkom rozdielnych investícií, prioritizácie a technického zázemia. Česká republika má v súčasnosti rozsiahlu a modernizovanú sieť železničných tratí, pričom dôraz sa kladie na elektrifikáciu a rozvoj vysokorýchlostných tratí. Elektrifikácia dosahuje približne 60 % z celkovej dĺžky tratí, čo výrazne prispieva k efektívnosti a udržateľnosti dopravy. Česká republika sa tiež venuje modernizácii hlavných koridorov, čo umožňuje zvyšovanie rýchlosti a spoľahlivosti vlakovej dopravy (Garbarova & Strezova, 2015).

Na Slovensku je železničná infraštruktúra rozmanitejšia, pričom významná časť tratí slúži na regionálnu dopravu a prepojenie menších miest a obcí. Elektrifikácia dosahuje približne 44 % tratí, čo je nižšie ako v Česku, avšak Slovensko sa snaží dobehnúť tento deficit postupnou modernizáciou. V posledných rokoch sa tiež investovalo do zlepšenia bezpečnosti a technického stavu železničných uzlov, najmä v mestských oblastiach. Hoci infraštruktúra na Slovensku nie je taká rozvinutá ako v Česku, stále zohráva dôležitú úlohu v rámci národnej dopravy a mobility.

Dopravné spoločnosti a služby

V Česku sú hlavnými poskytovateľmi železničnej dopravy České dráhy (ČD), spolu so súkromnými spoločnosťami ako RegioJet a Leo Express, ktoré poskytujú konkurenčné služby na hlavných tratiach. České dráhy ponúkajú širokú škálu služieb, od regionálnych vlakov až po diaľkové expresy, pričom kvalita a komfort cestovania sa neustále zvyšuje. Súkromní dopravcovia priniesli inováciu a konkurenciu, čo viedlo k zlepšeniu kvality služieb a zníženiu cien pre cestujúcich.

Na Slovensku je hlavným poskytovateľom osobnej železničnej dopravy Železničná spoločnosť Slovensko (ZSSK). Spoločnosť sa zameriava na zabezpečenie dostupnosti dopravy pre široké spektrum obyvateľov, pričom poskytuje služby od regionálnych spojov až po medzinárodné rýchliky. Okrem ZSSK pôsobia na Slovensku aj súkromní dopravcovia, ako RegioJet a Leo Express, ktorí prevádzkujú niektoré medzinárodné a domáce linky. Slovenská vláda sa snaží podporovať konkurenciu na železničnom trhu s cieľom zlepšiť kvalitu služieb a zvýšiť efektivitu dopravy.

Porovnanie kvality, cien a dostupnosti služieb

Česká republika a Slovensko majú rozdielny prístup k poskytovaniu železničných služieb, čo sa prejavuje v kvalite, cenách a dostupnosti dopravy. V Česku je kvalita vlakov vo všeobecnosti vyššia, čo je výsledkom rozsiahlych investícií do modernizácie vozového parku a infraštruktúry. Konkurencia medzi súkromnými a verejnými dopravcami prispela k zlepšeniu služieb a rozmanitejšej ponuke pre cestujúcich. Ceny lístkov sú síce o niečo vyššie, avšak zľavy pre študentov, seniorov a ďalšie kategórie sú štandardné, čo robí železničnú dopravu dostupnou pre široké spektrum obyvateľov.

Na Slovensku je dôraz kladený na cenovú dostupnosť železničnej dopravy, čo sa prejavuje v nižších cenách lístkov v porovnaní s Českou republikou. ZSSK ponúka množstvo zliav a výhod, čo umožňuje aj sociálne slabším skupinám využívať vlakovú dopravu. Najväčším sociálnym opatrením na Slovensku je bezplatná doprava pre všetkých študentov a dôchodcov. Na druhej strane, kvalita vozňov a spoľahlivosť spojov sú v niektorých prípadoch nižšie, čo súvisí s obmedzenými finančnými možnosťami pre modernizáciu a údržbu. Slovenské železnice však kladú dôraz na regionálnu dostupnosť, čím sa snažia zabezpečiť prepojenie aj v menej rozvinutých oblastiach, kde je cestná doprava menej efektívna.(Sitányiová et al., 2018)

Analýza technologických inovácií a digitalizácie

Elektrifikácia a modernizácia tratí

Elektrifikácia a modernizácia železničných tratí sú jednými z kľúčových oblastí rozvoja železničnej dopravy v Česku a na Slovensku. Česká republika sa intenzívne zameriava na elektrifikáciu hlavných koridorov a modernizáciu existujúcich tratí, aby umožnila zvyšovanie rýchlosti a efektívnosti dopravy. Elektrifikácia predstavuje približne 60 % železničných tratí, čo umožňuje efektívnejšiu a ekologickejšiu prevádzku vlakov. Modernizácia zahŕňa aj zlepšovanie technického stavu infraštruktúry, zavádzanie automatizovaných signalizačných systémov a bezpečnostných opatrení, čo prispieva k vyššej spoľahlivosti a bezpečnosti dopravy.(Funk & Hromádka, 2020)

Na Slovensku je elektrifikácia tratí menej rozvinutá, s približne 44 % elektrifikovaných tratí. Slovensko však v posledných rokoch investovalo do modernizácie kľúčových úsekov, aby zvýšilo efektivitu a spoľahlivosť železničnej dopravy. Modernizácia tratí zahŕňa aj rekonštrukcie železničných staníc, zlepšenie kvality infraštruktúry a zavádzanie bezpečnostných technológií, ktoré umožňujú efektívnejšiu prevádzku vlakov a lepší komfort pre cestujúcich.

Digitálne riešenia

Digitálne riešenia hrajú čoraz väčšiu úlohu v zlepšovaní kvality železničnej dopravy v oboch krajinách. Česká republika vyniká využívaním moderných technológií, ako sú elektronické lístky, mobilné aplikácie na rezervácie a sledovanie spojov, a digitálne informačné systémy na železničných staniciach. Mobilné aplikácie ako Můj Vlak umožňujú cestujúcim jednoducho plánovať svoje cesty, kupovať lístky a získavať aktuálne informácie o meškaniach a zmenách spojov. Tieto technologické inovácie prispievajú k zvýšeniu komfortu cestujúcich a efektívnosti služieb.

Na Slovensku sa digitálne riešenia rozvíjajú postupne, pričom Železničná spoločnosť Slovensko (ZSSK) zaviedla elektronické lístky a mobilné aplikácie pre nákup lístkov a získavanie informácií o spojeniach. Tieto aplikácie uľahčujú cestujúcim plánovanie ich ciest a poskytujú aktuálne informácie o odchodoch a príchodoch vlakov. Slovenské železnice tiež investujú do digitalizácie infraštruktúry, vrátane automatizovaných systémov signalizácie a zabezpečenia, ktoré zvyšujú spoľahlivosť a bezpečnosť dopravy.

Celkovo môžeme konštatovať, že digitalizácia a technologické inovácie výrazne prispievajú k modernizácii železničnej dopravy v oboch krajinách. Česká republika je v tejto oblasti o krok vpred, vďaka rozsiahlym investíciám do moderných technológií, avšak aj Slovensko napreduje a snaží sa dobiehať modernizačné trendy s cieľom zlepšiť komfort a spoľahlivosť svojich služieb.(Bubelíny et al., 2021)

Bezpečnostné opatrenia na železniciach

Bezpečnosť železničnej dopravy patrí medzi hlavné priority rozvoja infraštruktúry v oboch krajinách. Česká republika investuje do modernizácie signalizačných a zabezpečovacích systémov, čo zahŕňa zavádzanie technológií ako ETCS (European Train Control System) na hlavných koridoroch. Tieto systémy umožňujú zvýšenie bezpečnosti dopravy vďaka automatizácii kontroly rýchlosti a signalizácie. Okrem toho prebiehajú rekonštrukcie železničných priecestí, kde sa inštalujú závory, výstražné svetlá a iné technológie znižujúce riziko nehôd.

Na Slovensku sa bezpečnostné opatrenia realizujú najmä na kľúčových úsekoch a priecestiach s vyššou frekvenciou dopravy. Modernizácia zahŕňa implementáciu pokročilých signalizačných systémov a rekonštrukciu zastaraných zariadení. Slovensko zároveň investuje do projektov na zvýšenie bezpečnosti v železničných uzloch a staniciach, kde sa inštalujú kamery a automatizované systémy na sledovanie dopravy. Tieto opatrenia prispievajú k znižovaniu počtu nehodových situácií a zvyšovaniu spoľahlivosti vlakovej dopravy. (Ministerstvo dopravy SR, 2021)

Udržateľnosť a environmentálne aspekty železničnej dopravy

Železničná doprava je považovaná za ekologicky najudržateľnejší spôsob hromadnej dopravy, a preto zohráva kľúčovú úlohu pri plnení environmentálnych cieľov oboch krajín. Česká republika sa snaží znížiť uhlíkovú stopu svojej železničnej siete prostredníctvom rozširovania elektrifikácie, čím sa eliminuje potreba dieselových lokomotív na hlavných trasách. Rovnako sa implementujú energeticky efektívne technológie, ako sú rekuperačné brzdové systémy, ktoré vracajú energiu späť do siete.

Slovensko sa zameriava na zvýšenie podielu elektrifikovaných tratí a podporu projektov spolufinancovaných z európskych fondov, ktoré majú prispieť k modernizácii ekologickej infraštruktúry. Ďalším krokom je integrácia vodíkových technológií pre trate, kde nie je elektrifikácia ekonomicky výhodná. Oba systémy sa snažia podporovať multimodálnu dopravu, ktorá kombinuje vlakovú a cyklodopravu, čo má pozitívny vplyv na kvalitu ovzdušia a znižovanie dopravnej záťaže na cestách.

Tieto iniciatívy ukazujú, že udržateľnosť a ochrana životného prostredia sú integrálnou súčasťou modernizácie železničných systémov v oboch krajinách. Environmentálne prístupy zároveň zvyšujú atraktivitu vlakovej dopravy ako alternatívy voči menej ekologickým druhom prepravy, ako je cestná doprava (Funk & Hromádka, 2020; Ministerstvo dopravy SR, 2021).

Komparatívna analýza

Porovnanie efektívnosti a dostupnosti služieb

Efektívnosť a dostupnosť služieb železničnej dopravy v Českej a Slovenskej republike sa líši v závislosti od investícií, technologických inovácií a prístupov k dopravnej politike. V Česku je železničná doprava považovaná za efektívnejšiu, čo je výsledkom rozsiahlej modernizácie a digitalizácie infraštruktúry. Elektrifikácia tratí, vysokorýchlostné spoje a konkurenčné prostredie medzi dopravcami prispievajú k vyššej kvalite a spoľahlivosti dopravy. České dráhy (ČD) a súkromní dopravcovia, ako RegioJet a Leo Express, ponúkajú široké spektrum služieb, od regionálnych spojov po diaľkové expresy, čo zvyšuje dostupnosť dopravy v rámci krajiny.

Na Slovensku je železničná doprava dostupná aj v menších mestách a vidieckych oblastiach, čo zvyšuje jej sociálnu hodnotu. Slovenská Železničná spoločnosť Slovensko (ZSSK) sa zameriava na zabezpečenie cenovo dostupnej dopravy pre široké spektrum cestujúcich, avšak nižšia úroveň elektrifikácie a obmedzené financovanie modernizácie tratí ovplyvňujú efektívnosť a kvalitu služieb. Cestovné lístky na Slovensku sú lacnejšie v porovnaní s Českou republikou, čo umožňuje širší prístup k železničnej doprave, no súčasne môže mať za následok nižšiu kvalitu a spoľahlivosť spojov.(Dolinayová & Černá, 2019)

Analýza konektivity

Spokojnosť zákazníkov so železničnou dopravou v Česku a na Slovensku závisí od viacerých faktorov, vrátane kvality vlakov, spoľahlivosti spojov, ceny lístkov a dostupnosti služieb. V Česku prítomnosť súkromných dopravcov vytvára konkurenčné prostredie, ktoré prispieva k zvyšovaniu kvality služieb. Modernizované vlaky, komfortné interiéry a doplnkové služby, ako sú wi-fi pripojenie a možnosť rezervácie lístkov cez mobilné aplikácie, vedú k vyššej spokojnosti cestujúcich.

Na Slovensku sú zákazníci spokojní najmä s cenovou dostupnosťou železničnej dopravy, čo je veľkou výhodou najmä pre sociálne slabšie skupiny. Kvalita vozňov a spoľahlivosť spojov sú však často kritizované, najmä kvôli obmedzenému financovaniu a pomalšiemu tempu modernizácie. ZSSK pracuje na zlepšení komfortu cestovania, avšak celkové hodnotenie kvality je nižšie v porovnaní s Českou republikou. Spokojnosť cestujúcich sa zvyšuje s investíciami do modernizácie infraštruktúry a zlepšovania služieb.

Segment osobnej dopravy je kľúčovou zložkou celkových železničných systémov v Česku a na Slovensku, slúži ako životne dôležitý spôsob mobility občanov a spája hlavné centrá obyvateľstva. Porovnávacia analýza skúseností cestujúcich a konektivity odhaľuje výrazné rozdiely medzi týmito dvoma krajinami.

Česko kladie veľký dôraz na zlepšenie skúseností cestujúcich a zlepšenie dostupnosti svojej železničnej siete. Krajina značne investovala do modernizácie infraštruktúry, ako je modernizácia signalizačných systémov a rozšírenie elektrifikovaných tratí, čo umožnilo zavedenie služieb vysokorýchlostnej železničnej dopravy. Od roku 2020 je viac ako 2 100 km českej železničnej siete schopných podporovať rýchlosť až 160 km/h, čo výrazne zlepšuje cestovné časy a komfort pre cestujúcich.

Táto investícia do vysokorýchlostnej infraštruktúry prispela k rastu efektívnej a spoľahlivej medzimestskej osobnej dopravy, pričom vysokorýchlostná železničná sieť spája hlavné mestské centrá a poskytuje pohodlné dopravné možnosti pre cestujúcich a cestujúcich na dlhé vzdialenosti. Integrácia železničných služieb s inými druhmi dopravy, ako sú autobusy a systémy metra, ďalej zlepšila celkovú konektivitu a dostupnosť českej siete osobnej dopravy.

Naproti tomu sieť osobnej železničnej dopravy na Slovensku čelila významnejším výzvam pri údržbe a modernizácii infraštruktúry. Zatiaľ čo podiel elektrifikovaných tratí V Česku je vyšší ako na Slovensku a dosahuje približne 60 %, celkové investície do modernizácie tratí, zabezpečovacích systémov a rozvoja vysokorýchlostných železníc sú obmedzenejšie. Výsledkom je, že len približne 185 km slovenskej siete je schopných podporovať rýchlosť nad 160 km/h, čo bráni schopnosti krajiny poskytovať konkurencieschopné a efektívne služby pre cestujúcich.

To viedlo k obavám o spoľahlivosť a dostupnosť železničnej dopravy na Slovensku, najmä pokiaľ ide o regionálnu a miestnu konektivitu, keďže obmedzené snahy o modernizáciu obmedzili celkovú kvalitu a výkonnosť systému osobnej dopravy na riešenie týchto výziev, Slovensko skúma stratégie zlepšiť skúsenosti cestujúcich, ako je integrácia železničných služieb s inými druhmi dopravy a prijatie pokročilých technológií na zlepšenie spoľahlivosti služieb a spokojnosti zákazníkov.

Ekonomické a sociálne aspekty

Železničná doprava v Česku a na Slovensku má významný ekonomický a sociálny prínos. V Českej republike má rozsiahla modernizácia železničnej infraštruktúry pozitívny vplyv na hospodársky rozvoj a konkurencieschopnosť krajiny. Vysokorýchlostné trate a efektívna preprava tovaru sú dôležité pre priemyselnú logistiku a obchod. Česká republika investuje do digitalizácie a modernizácie s cieľom zabezpečiť udržateľný rozvoj dopravy a podporiť ekonomiku.

Na Slovensku je železničná doprava dôležitým sociálnym prvkom, ktorý zabezpečuje dostupnosť dopravy pre všetky vrstvy obyvateľstva, vrátane tých, ktorí žijú v menej rozvinutých oblastiach. Lacné cestovné lístky a dostupnosť vlakov sú kľúčové pre podporu regionálneho rozvoja a sociálnej inklúzie. Ekonomické prínosy sú však obmedzené kvôli pomalšiemu tempu modernizácie a nedostatku investícií do rozvoja infraštruktúry. Slovensko sa snaží zlepšiť situáciu prostredníctvom projektov spolufinancovaných z európskych fondov, ktoré majú za cieľ zlepšiť infraštruktúru a zvýšiť efektivitu železničnej dopravy.

Porovnanie infraštruktúry

Infraštruktúra železničnej siete v Česku a na Slovensku zohráva kľúčovú úlohu v celkovom dopravnom prostredí oboch krajín. Porovnávacia analýza sieťovej infraštruktúry odhaľuje významné rozdiely v rozsahu, hustote a modernizácii medzi týmito dvoma krajinami.

Česko sa môže pochváliť rozsiahlejšou a dobre rozvinutou železničnou sieťou s celkovou dĺžkou trás približne 9 500 km v porovnaní so sieťou Slovenska, ktorá má približne 3 600 km. Tento rozdiel vo veľkosti siete odráža historické dedičstvo a pokračujúce investície do zlepšovania infraštruktúry v Českej republike. Česká sieť sa vyznačuje vyššou hustotou železničných tratí, najmä v centrálnych a západných regiónoch krajiny, čo umožňuje lepšiu konektivitu a dostupnosť pre osobnú aj nákladnú dopravu.

Čo sa týka kvality a modernizácie infraštruktúry, Česko urobilo významný pokrok v modernizácii svojho železničného systému, investovalo značné prostriedky do obnovy a elektrifikácie kľúčových železničných koridorov, ako aj do implementácie pokročilých signalizačných systémov a modernizácie tratí. Výsledkom je, že podstatná časť českej železničnej siete teraz premáva pri vyšších rýchlostiach, pričom viac ako 2 100 km tratí dokáže vydržať rýchlosť až 160 km/h. To zvýšilo celkovú efektívnosť a konkurencieschopnosť českého železničného systému.

ČeskoSlovensko
Celková dĺžka trasy (km)9 5003 600
Elektrifikované trasy (%)6044
Vysokorýchlostné trate
(> 160 km/h)(km)
2100185
Modernizácia signalizačného systému (%)7040
Tabuľka 1: Kľúčové ukazovatele železničnej infraštruktúry, zdroj: Autor

Slovenská železničná sieť osobnej dopravy čelí väčším prekážkam v oblasti modernizácie a údržby infraštruktúry v porovnaní s Českou republikou. Elektrifikácia dosahuje len 44 % tratí, čo je podstatne menej ako 60 % v Česku. Okrem toho sú investície do zlepšenia tratí, zabezpečovacích technológií a budovania vysokorýchlostných železníc na Slovensku výrazne obmedzené. To má za následok, že len asi 185 km tratí umožňuje prevádzku vlakov s rýchlosťou nad 160 km/h, čo znižuje konkurencieschopnosť a efektivitu služieb poskytovaných cestujúcim.

Železničná mapa Slovensko (zdroj: ZSSK,2024) porovnanie
Obrázok 1 : Železničná mapa slovenskej republiky (ZSSK, 2024)
Správa železnic, zdroj url: https://www.spravazeleznic.cz/o-nas/vse-o-sprave-zeleznic/zeleznice-cr/zeleznicni-mapy-cr
Obrázok 2: Železničná mapa Česka (Železniční mapy ČR, 2024)

Mapa železničnej siete Českej republiky demonštruje hustú a dobre rozvinutú infraštruktúru, ktorá pokrýva všetky hlavné regióny. Sieť zahŕňa množstvo hlavných a vedľajších tratí, pričom dôraz sa kladie na vysokú konektivitu medzi mestami ako Praha, Brno, Ostrava a Plzeň. Elektrifikované trate sú jasne dominantné, čo umožňuje efektívnu a ekologickú prepravu. Okrem toho Česká republika rozvíja moderné technológie, ako sú vysokorýchlostné trate na niektorých úsekoch, čo zvyšuje atraktivitu železničnej dopravy.

Česká sieť je navyše doplnená o služby súkromných dopravcov (RegioJet, Leo Express, Arriva), ktorí prispievajú ku kvalite a konkurenčnému prostrediu. Trate sú číselne označené, čo uľahčuje orientáciu cestujúcim, a hlavné koridory sú optimalizované pre medzinárodné spojenia s Nemeckom, Rakúskom a Slovenskom.

Na druhú stranu mapa železničnej siete Slovenskej republiky ilustruje nižšiu hustotu železničných tratí, pričom hlavné zameranie je na spojenie hlavných miest Bratislava, Žilina, Košice a Prešov, s čím súvisí aj hustota obyvateľstva. Slovensko má výrazne menej elektrifikovaných tratí v porovnaní s Českom, pričom len približne 44 % tratí je elektrifikovaných. Na mnohých úsekoch stále dominujú dieselové lokomotívy. Viditeľná je však snaha o zachovanie konektivity aj v menej rozvinutých regiónoch, čo prispieva k lepšej geografickej dostupnosti tejto dopravy.

Slovenská železničná infraštruktúra zahŕňa aj širokorozchodné trate (1520 mm) z Ukrajiny až do Hanisky pri Košiciach, čo umožňuje efektívnejšiu prepravu nákladov z Ukrajiny, a má potenciál zvýšiť tranzit na tejto trati v povojnovom období. Napriek obmedzenému financovaniu sa modernizujú kľúčové úseky, pričom sa využívajú aj európske fondy. Cieľom Slovenska do roku 2030, je zmodernizovať trať Bratislava-Žilina-Košice do roku 2030. Avšak tento termín je pravdepodobne nereálny, keďže aktuálne v roku 2024 je zmodernizovaná trať iba medzi Bratislavou a Žilinou, čo je približne polovica celej tejto trate – 442 kilometrov. Na Slovensku je aj z dôvodu bezplatnej dopravy pre študentov a dôchodcov menej súkromných prepravcov. Z nich Leo Express operuje na trati Bratislava-Komárno, a český Regiojet operuje na trati Košice-Žilina-Praha.

Kľúčové rozdiely

  • Hustota siete: Česká republika má výrazne hustejšiu a prepojenejšiu sieť tratí.
  • Elektrifikácia: Česko má vyššiu mieru elektrifikácie (60 % vs. 44 % na Slovensku).
  • Technologický pokrok: Česká republika rozvíja vysokorýchlostné trate, kým Slovensko sa sústreďuje na obnovu existujúcich úsekov.
  • Súkromní dopravcovia: V Česku pôsobí viac súkromných spoločností, čo zvyšuje konkurenciu a kvalitu služieb.
  • Sociálna dostupnosť: Slovensko kladie väčší dôraz na dostupnosť dopravy v menej rozvinutých regiónoch, zatiaľ čo Česko sa sústreďuje na modernizáciu hlavných tratí.

Železničné koridory

Strategická modernizácia železníc (NKÚ SR, 2021)
Obrázok 3: Strategická modernizácia železníc (NKÚ SR, 2021)
Železničné koridory – Česko (Správa železnic, 2024)
Obrázok 4: Železničné koridory – Česko (Správa železnic, 2024)

Česká železničná sieť je jednou z najhustejších v Európe, pričom tranzitné koridory zohrávajú zásadnú úlohu v prepojení nielen vnútroštátnych regiónov, ale aj medzinárodných trás. Na mape sú zobrazené štyri hlavné tranzitné koridory:

  1. Děčín – Praha – Brno – Břeclav Táto trať je významná pre medzinárodnú prepravu a vysokorýchlostné spojenia.
  2. Ostrava – Přerov – Brno – Rakúsko
  3. Nemecko – Plzeň – Praha – Olomouc – Ostrava
  4. Nemecko (Domažlice) – Plzeň –  České Budějovice –  Rakúsko

Česká republika dosiahla vysoký stupeň modernizácie koridorov, čo dokumentuje aj podiel modernizovaných úsekov, ktorých je približne 76 %. Vysoké investície do elektrifikácie, zvýšenie maximálnych rýchlostí a digitalizácie dopravných systémov robia z Česka lídra v strednej Európe, pokiaľ ide o železničnú dopravu.

Slovensko má tri hlavné koridory, ktoré prechádzajú cez jeho územie a slúžia na medzinárodné spojenia:

  1. Kúty – Bratislava – Štúrovo: Tento úsek je významný pre spojenie medzi Českom, Rakúskom a Maďarskom.
  2. Bratislava – Žilina – Košice – Čierna nad Tisou: Hlavná os železničnej dopravy na Slovensku, ktorá spája západnú a východnú časť krajiny, pričom končí na hranici s Ukrajinou.
  3. Žilina – Čadca: Spojuje severné Slovensko s Poľskom.

Obrázok naznačuje, že len 23 % slovenských koridorov bolo modernizovaných do roku 2019, čo poukazuje na výrazne pomalšie tempo modernizácie v porovnaní s Českom. Na rozdiel od Česka Slovensko čelí problémom s implementáciou stratégií – z 34 cieľov modernizácie koridorov nebolo splnené ani jedno v termíne. Kľúčové problémy zahŕňajú chýbajúce finančné plány, nedostatočné monitorovanie projektov a obmedzené zdroje financovania.

Komparácia a budúce výzvy

  • Modernizácia a financovanie: Česká republika má výhodu v podobe stabilných investícií a podpory zo strany EÚ, čo umožňuje rozsiahle modernizácie. Slovensko zaostáva kvôli chýbajúcemu implementačnému plánu a slabšiemu využívaniu európskych fondov.
  • Technológie a inovácie: Česká republika úspešne implementuje vysokorýchlostné trate, zatiaľ čo Slovensko sa stále sústreďuje na základnú obnovu infraštruktúry.
  • Budúce plány: Slovensko má cieľ dokončiť modernizáciu všetkých koridorov do roku 2030, čo je veľmi ambiciózny plán, ktorý bude vyžadovať efektívnejšie riadenie projektov a lepšie využitie financií.

Tieto rozdiely poukazujú na odlišné tempo a priority vo vývoji železničnej dopravy v oboch krajinách. Česká republika sa sústredí na zvyšovanie kapacity a kvality služieb, zatiaľ čo Slovensko čelí výzvam spojeným s dostupnosťou zdrojov a plnením strategických cieľov.

Náklady ČD a ZSSK

V roku 2022 dosiahla skupina České dráhy konsolidovaný zisk pred zdanením podľa medzinárodných štandardov finančného výkazníctva (IFRS) vo výške 396 miliónov Kč, čo predstavuje medziročné zlepšenie o dve miliardy Kč. V prvom polroku 2023 sa hospodárenie skupiny ČD zlepšilo o takmer dve miliardy Kč, s predbežným ziskom pred

Na druhej strane, ZSSK v roku 2022 dosiahla kladný hospodársky výsledok 6,8 milióna eur, pričom tento zisk plánuje použiť na vlastné investície. V roku 2023 spoločnosť zvýšila zisk o 207 % na 20,93 milióna eur a tržby jej narástli o 17 % na 118,2 milióna eur. (info@finstat.sk, n.d.)

Dotácie a náklady na vlakový kilometer

Podľa analýzy zverejnenej na portáli VLAKY.NET uhradilo Ministerstvo dopravy SR ZSSK v roku 2019 dotáciu 8,49 € na vlakový kilometer, zatiaľ čo priemerná dotácia pre ČD bola na úrovni 5 €/vlkm. Tento rozdiel je čiastočne spôsobený vyšším počtom cestujúcich na vlak v prípade ZSSK, čo si vyžaduje nasadzovanie vlakových súprav s väčšou kapacitou a tým zvyšuje náklady na prevádzku. (vlaky.net, 2022)

Priemerný počet cestujúcich na jeden vlak ZSSK je 136 osôb, zatiaľ čo u ČD je to 70 osôb. To znamená, že ZSSK prepraví na jeden vlakový kilometer 2,24 cestujúcich, kým ČD 1,47 cestujúcich. Vyššia obsadenosť vlakov ZSSK (37,80 %) v porovnaní s ČD naznačuje efektívnejšie využitie kapacity vlakov na Slovensku, avšak za cenu vyšších prevádzkových nákladov.

Investície a modernizácia

Obe spoločnosti investujú do modernizácie svojich vozidlových parkov a infraštruktúry. ČD v roku 2022 pokračovali v nasadzovaní nových jednotiek RegioPanter a modernizácii lokomotív, čo prispelo k zvýšeniu kvality poskytovaných služieb.

ZSSK predstavila ambiciózny plán modernizácie, ktorý zahŕňa zavádzanie nových vlakových súprav do regionálnej aj diaľkovej dopravy s cieľom zvýšiť komfort a efektivitu železničnej dopravy na Slovensku. (Železnice 21. storočia: ZSSK investuje do moderných služieb a hľadá nové talenty – Domáce – Správy – Pravda, n.d.)

Porovnanie nákladov a výkonnosti ČD a ZSSK odhaľuje rozdiely v dotáciách na vlakový kilometer, efektivite využitia kapacít a finančných výsledkoch. Zatiaľ čo ČD dosahujú vyššie zisky a nižšie dotácie na vlakový kilometer, ZSSK prepravuje viac cestujúcich na vlak, čo vedie k vyšším prevádzkovým nákladom. Obe spoločnosti však aktívne investujú do modernizácie a zlepšovania kvality svojich služieb, čo je pozitívnym signálom pre budúcnosť železničnej dopravy v oboch krajinách.

Porovnanie obsadenosť vlakov (vlaky.net, 2022)
Obrázok 5: Porovnanie obsadenosť vlakov (vlaky.net, 2022)

Výzvy a príležitosti pre budúcnosť železničnej dopravy

Železničná doprava ako ekologická alternatíva je čoraz viac uznávaná ako spôsob dopravy šetrný k životnému prostrediu v porovnaní so súkromnými vozidlami a leteckou dopravou. Česká republika aj Slovensko zdôraznili dôležitosť podpory železničnej dopravy ako udržateľnej možnosti dopravy na zníženie emisií uhlíka a boj proti zmene klímy. V Českej republike vláda zaviedla rôzne stratégie na podporu prechodu k ekologickejšej železničnej doprave. To zahŕňa investície do elektrifikácie železničných tratí, podporu využívania alternatívnych zdrojov palív, ako sú biopalivá, a zavádzanie opatrení na zlepšenie energetickej účinnosti v železničnej prevádzke. Krajina si tiež stanovila ambiciózne ciele zvýšiť modálny podiel železničnej dopravy v osobnej a nákladnej doprave ako súčasť svojich širších plánov udržateľnej mobility.

Podobne aj Slovenská republika uznala environmentálne prínosy železničnej dopravy a začlenila ju ako kľúčový prvok svojej národnej dopravnej stratégie. Krajina sa zamerala na modernizáciu železničnej infraštruktúry, zvýšenie kapacity a spoľahlivosti železničných služieb a zlepšenie integrácie železnice s inými druhmi dopravy, aby sa stala atraktívnejšou a dostupnejšou pre cestujúcich a prepravcov nákladu. Slovensko tiež preskúmalo potenciál vlakov na vodíkový pohon a ďalších inovatívnych technológií na ďalšie zníženie vplyvu svojej železničnej siete na životné prostredie.

Česká republika aj Slovensko sa zaviazali neustále investovať do svojich železničných sietí s cieľom zvýšiť výkon, spoľahlivosť a spokojnosť cestujúcich. V Českej republike prebiehajú veľké projekty výstavby nových vysokorýchlostných železničných tratí, modernizácie existujúcej infraštruktúry a zavádzania moderných koľajových vozidiel. Cieľom tohto úsilia je zvýšiť rýchlosť, kapacitu a efektívnosť železničného systému, aby bol konkurencieschopnejší s inými druhmi dopravy(Hlavatý & Ližbetín, 2021). Slovensko oznámilo plány pokračovať v modernizácii železničnej infraštruktúry so zameraním na elektrifikáciu, zlepšenie signalizačného systému a získanie nových komfortnejších vlakov. Krajina tiež skúma možnosti rozvoja vysokorýchlostných železničných spojení, najmä na hlavných koridoroch spájajúcich veľké mestá. Tieto investície sú kľúčové pre zlepšenie celkovej kvality a atraktívnosti železničných služieb pre prevádzkovateľov cestujúcich aj nákladnej dopravy. Integrácia spôsobov dopravy: Zlepšenie prepojenia medzi železničnou, autobusovou, leteckou a mestskou hromadnou dopravou Zlepšenie integrácie a prepojenia medzi rôznymi druhmi dopravy je kľúčovou prioritou pre Českú republiku aj Slovensko.

Záver

Porovnanie železničnej dopravy v Českej a Slovenskej republike prinieslo zaujímavé zistenia, ktoré poukazujú na rozdielne priority a prístupy oboch krajín k rozvoju železničnej infraštruktúry. Česká republika sa v posledných rokoch zamerala na rozsiahle investície do modernizácie tratí, elektrifikácie a zavádzania vysokorýchlostných vlakov, čo jej umožnilo dosiahnuť vysokú úroveň kvality a efektivity dopravy. Výraznou výhodou je prítomnosť súkromných dopravcov, ktorí prispeli k zvýšeniu konkurencie na trhu a zlepšeniu poskytovaných služieb.

Na Slovensku je dôraz kladený na zabezpečenie dostupnosti železničnej dopravy aj pre odľahlejšie regióny, čo je významné najmä z pohľadu sociálnej inklúzie. Napriek tomu nižšia úroveň modernizácie a elektrifikácie obmedzuje konkurencieschopnosť železničnej dopravy v porovnaní s inými druhmi dopravy. Ambiciózne plány Slovenska na dokončenie modernizácie koridorov do roku 2030 naznačujú pozitívny vývoj, hoci realizácia týchto cieľov bude závisieť od efektívneho manažmentu projektov a lepšieho využívania európskych finančných zdrojov.

Z porovnania nákladov ČD a ZSSK vyplynulo, že český systém dokáže fungovať s nižšími nákladmi na kilometer trate, zatiaľ čo slovenské železnice vykazujú vyšší počet prepravených cestujúcich na vlakový kilometer. Tento rozdiel odráža nielen technicko-ekonomické podmienky, ale aj odlišnú stratégiu oboch krajín.

Česká republika je v oblasti technologických inovácií o krok vpred, najmä pokiaľ ide o digitalizáciu a nasadzovanie moderných systémov. Slovensko však začína tieto trendy postupne dobiehať. Budúcnosť železničnej dopravy v oboch krajinách bude závisieť od schopnosti reagovať na environmentálne výzvy, zvyšovať efektivitu a kvalitu poskytovaných služieb, a zároveň zabezpečiť dostupnosť dopravy pre všetkých cestujúcich. Táto analýza priniesla dôležité poznatky, ktoré môžu byť prínosné nielen pre odbornú verejnosť, ale aj pre politikov v oblasti dopravy.

Zdroje

Železniční mapy ČR – www.spravazeleznic.cz. (n.d.). Cit 06. december 2024, z https://www.spravazeleznic.cz/o-nas/vse-o-sprave-zeleznic/zeleznice-cr/zeleznicni-mapy-cr

Mapa vlakov Archives. (n.d.). Národný dopravca. Cit 06. december 2024, z https://www.zssk.sk/tagy/mapa-vlakov/

Benjamin. (2024, august 7). Umelá inteligencia v železničnej doprave: Drastické zle. Slovensko.AI. https://www.slovensko.ai/umela-inteligencia-v-zeleznicnej-doprave-drasticke-zlepsenie/

Trendy a inovácie v železničnej doprave, Nové trendy, Rubriky,. (n.d.). Cit 06. december 2024, z https://www.atpjournal.sk/novetrendy/trendy-a-inovacie-v-zeleznicnej-doprave.html?page_id=34631

oPeniazoch.sk. (2023, marec 28). České dráhy o slovenských železniciach: Ich stav začína byť živoť ohrozujúci. oPeniazoch.sk. https://openiazoch.zoznam.sk/doprava/asociacia-zeleznicnych-dopravcov-a-ceske-drahy-kritizuju-stav-slovenskych-zeleznic/

Zverejňovač príspevkov—NKU – SR. (n.d.). NKU. Cit 06. december 2024, z https://www.nku.gov.sk/aktuality/-/asset_publisher/OkVQsC5cs53F/content//slovensko-vyrazne-zaostava-pri-modernizacii-narodnych-ci-europskych-zeleznicnych-koridorov/pop_up

Ginterová, M. (2023, september 21). Dvě miliardy korun. O tolik lépe hospodařily v první polovině roku České dráhy. Ekonomický deník. https://ekonomickydenik.cz/dve-miliardy-korun-o-tolik-lepe-hospodarila-v-prvni-polovine-roku-skupina-ceske-drahy/

info@finstat.sk. (n.d.). Železničná spoločnosť Slovensko, a.s. – Zisk, tržby, hospodárske výsledky a účtovné závierky. Cit 06. december 2024, z https://finstat.sk/35914939?

Železnice 21. Storočia: ZSSK investuje do moderných služieb a hľadá nové talenty—Domáce—Správy—Pravda. (n.d.). Cit 06. december 2024, z https://spravy.pravda.sk/domace/clanok/725168-zeleznice-21-storocia-zssk-investuje-do-modernych-sluzieb-a-hlada-nove-talenty/

Bubelíny, O., Kubina, M., & Varmus, M. (2021). Railway Stations as Part of Mobility in the Smart City Concept. In O. Bubelíny, M. Kubina, & M. Varmus, Transportation research procedia (Vol. 53, p. 274). Elsevier BV. https://doi.org/10.1016/j.trpro.2021.02.039

Dolinayová, A., & Černá, L. (2019). The Possibilities of Increasing the Economic Efficiency of Regional Rail Passenger Transport—A Case Study in Slovakia. In A. Dolinayová & L. Černá, Lecture notes in mobility (p. 97). Springer International Publishing. https://doi.org/10.1007/978-3-030-19519-9_3

Funk, T., & Hromádka, V. (2020). Impact of the Railway Infrastructure Revitalization Projects on the Severity of Occurrences. In T. Funk & V. Hromádka, IOP Conference Series Materials Science and Engineering (Vol. 960, Issue 3, p. 32084). IOP Publishing. https://doi.org/10.1088/1757-899x/960/3/032084

Garbarova, M., & Strezova, M. (2015). The Trend Analysis of Transport Development in Slovak Republic. In M. Garbarova & M. Strezova, Procedia Economics and Finance (Vol. 26, p. 584). Elsevier BV. https://doi.org/10.1016/s2212-5671(15)00958-2

Hlavatý, J., & Ližbetín, J. (2021). Innovation in Rail Passenger Transport as a Basis for the Safety of Public Passenger Transport. In J. Hlavatý & J. Ližbetín, Transportation research procedia (Vol. 53, p. 98). Elsevier BV. https://doi.org/10.1016/j.trpro.2021.02.013

Sitányiová, D., Masarovičová, S., Berselli, D., & Nicolini, A. (2018). Strategies to link rural areas to European and national transport networks. In D. Sitányiová, S. Masarovičová, D. Berselli, & A. Nicolini, MATEC Web of Conferences (Vol. 196, p. 4020). EDP Sciences. https://doi.org/10.1051/matecconf/20181960402

Stopka, O., Chovancová, M., & Kampf, R. (2017). Proposal for Streamlining the Railway Infrastructure Capacity on the Specific Track Section in the Context of Establishing an Integrated Transport System. In O. Stopka, M. Chovancová, & R. Kampf, MATEC Web of Conferences (Vol. 134, p. 55). EDP Sciences. https://doi.org/10.1051/matecconf/201713400055

Dedík, M., Čechovič, L., & Gašparík, J. (2020). Methodical Process for Innovative Management of the Sustainable Railway Passenger Transport. In M. Dedík, L. Čechovič, & J. Gašparík, Transportation research procedia (Vol. 44, p. 305). Elsevier BV. https://doi.org/10.1016/j.trpro.2020.02.038

Dedík, M., Čechovič, T., & Gašparík, J. (2018). Practical application of city logistics in the city of Trenčín. In M. Dedík, T. Čechovič, & J. Gašparík, MATEC Web of Conferences (Vol. 235, p. 25). EDP Sciences. https://doi.org/10.1051/matecconf/201823500025

Hlavatý, J., & Ližbetín, J. (2021). Innovation in Rail Passenger Transport as a Basis for the Safety of Public Passenger Transport. In J. Hlavatý & J. Ližbetín, Transportation research procedia (Vol. 53, p. 98). Elsevier BV. https://doi.org/10.1016/j.trpro.2021.02.013

Ilík, J., & Pomykała, A. (2018). Rapid services – the Czech high-speed rail project for Central Europe. In J. Ilík & A. Pomykała, MATEC Web of Conferences (Vol. 180, p. 1006). EDP Sciences. https://doi.org/10.1051/matecconf/201818001006

Ivy, R. L., & Copp, C. B. (1999). Tourism patterns and problems in East Central Europe. In R. L. Ivy & C. B. Copp, Tourism Geographies (Vol. 1, Issue 4, p. 425). Taylor & Francis. https://doi.org/10.1080/14616689908721335

Kravchenko, O., & Bohomolova, N. (2019). Determinants of railway transport sustainability. In O. Kravchenko & N. Bohomolova, SHS Web of Conferences (Vol. 67, p. 4008). EDP Sciences. https://doi.org/10.1051/shsconf/20196704008

Investor intelligence: Profilace a segmentace investorů

0

Úvod

Dnešní ekonomické prostředí se vyznačuje nebývalou rychlostí, rozmanitostí a často neočekávanými změnami, které mohou nastat téměř okamžitě. Pro společnosti je v tomto dynamickém prostředí klíčové, ať už z pohledu firem, které aktivně hledají investora pro rozvoj svých projektů, nebo firem, jež nabízejí své služby a produkty potenciálním investorům, aby důkladně porozuměly chování a typu investorů. Pro takové firmy je zásadní zjistit, zda je profil konkrétního investora pro ně vhodný a zda jejich očekávání a cíle jsou v souladu, nebo zda budou muset přistoupit k jinému přístupu a přizpůsobit své strategie tak, aby vyhověly odlišným požadavkům investorů.

Finanční trhy procházejí zásadními a hlubokými změnami, podobně jako ostatní odvětví ekonomiky. Dochází k rozsáhlé digitalizaci finančních služeb, ať už se jedná o vstup umělé inteligence, která umožňuje analyzovat data rychleji a efektivněji, blockchainu, který přináší transparentnost a bezpečnost transakcí, nebo velmi populárního robo-poradenství, jež zpřístupňuje investiční poradenství širšímu spektru klientů. Institucionální investoři si uvědomují naléhavost potřeby změnit své investiční strategie, aby drželi krok s těmito technologickými inovacemi. V průzkumu společnosti PWC 59 % z 257 dotazovaných investorů odpovědělo, že si uvědomují, že převratné technologie mohou usnadnit přístup k investicím a tím snížit závislost na správcích aktiv (PricewaterhouseCoopers International Limited, 2024). 

Nové technologie přinášejí také příležitosti pro organizace spravující majetek, aby mohly poskytovat personalizovaná finanční řešení části trhu, která nebyla doposud plně využita: tedy jednotlivcům se středně velkým investovatelným majetkem. Podle průzkumu se 72 % správců aktiv majetku domnívá, že nové technologie umožní přesun preferencí zákazníků směrem k řešením využívajícím právě takové technologie. Tento přesun je převážně očekáván u mladších generací, které jsou na technologie a personalizaci zvyklé. Mnozí z nich budou také příjemci mezigeneračního transferu bohatství, což ještě více zvýší jejich význam pro trh finančních služeb (PricewaterhouseCoopers International Limited, 2024).

Strojové učení, pokročilá datová analytika nebo umělá inteligence umožňují finančním institucím a bankám se zaměřit na přesné chování zákazníků a jejich preference, odhalit vzorce chování nebo trendy (Estuate, 2024). McKinsey (2021)vyzdvihuje, že personalizace zvyšuje výkonnost a zlepšuje výsledky zákazníků. Rychleji rostoucí společnosti získávají z personalizace o 40 % vyšší příjmy než jejich pomaleji rostoucí konkurenti.

Z výše uvedených důvodů je myslím vhodné si určit jaké typy investorů se na trzích pohybují a podle čeho se rozhodují. Porozumění investorům pomůže zlepšit zákaznickou zkušenost, inovovat produkty i služby a přijímat informovanější strategická rozhodnutí. Naopak nedostatečné porozumění může vést ke ztrátě důvěry a následné ztrátě klientů. 

V článku se zaměřím na investory rozdělené podle jejich přístupu k riziku při investování. Další kategorizace bude založena na věku investorů, a nakonec je rozdělím podle jejich investičního zaměření.

1 Metody

Hlavní metodou této práce byla systematická rešerše odborných zdrojů. Nejprve byly vymezeny cíle, stanoveny rešeršní otázky a určen postup pro výběr zdrojů. Následně byly shromážděny a analyzovány vhodné odborné články, studie konzultačních společností a průzkumy z oblasti behaviorální ekonomie, investičního rozhodování a finančních trhů.

Cíle rešerše

Cílem rešerše bylo identifikovat a analyzovat různé typologie investorů z hlediska jejich přístupu k riziku i preference související s věkovou a generační příslušností. Práce se snaží poskytnout přehled o tom, jak se investoři rozhodují, jaké behaviorální předsudky jejich investiční chování ovlivňují a jak věk a generace investorů diferencují jejich strategické postoje k investování.

Výzkumné otázky

Pro systematické zkoumání dané problematiky byly stanoveny čtyři výzkumné otázky, které vycházejí z cílů rešerše a poskytují rámec pro vyhodnocení shromážděných zdrojů:

  1. Jaké hlavní typy investorů lze na základě tolerance k riziku identifikovat?
  2. Jak tolerance k riziku ovlivňuje rozhodování investorů?
  3. Existují rozdíly mezi věkovými skupinami v přístupu k investování?
  4. Jak se liší investiční strategie napříč věkovými skupinami a jaká aktiva různé generace nakupuji? 
  5. Jaké existují typy investorů podle investičního zaměření?

Zvolené zdroje

Pro vyhledání vhodných zdrojů k popisovanému tématu byl primárně využit vyhledávač Google, zejména pro materiály publikované konzultačními společnostmi. Odborné články byly dále vyhledávány prostřednictvím Google Scholar a podpůrných AI nástrojů Elicit a Consensus.

V případě vyhledávaře Google byl advanced search například “investor segmentation” OR “investor profiles” OR “wealth management” inurl:insights (site:pwc.com OR site:ey.com OR site:deloitte.com)”.

2 Behaviorální přístupy k profilaci investorů

V rámci investování hraje obrovskou roli riziko. Jak k němu investor přistupuje je velice podstatné, protože podle toho, jak riziko vnímá, tak se i rozhoduje.

Rozhodováním se například zabýval Daniel Kahneman a Amos Tversky  v rámci jejich Teorie Perspektivy (Kahneman & Tversky, 1979). Práce je kritikou teorie očekávaného užitku, kde lidé jsou racionální subjektem, který pečlivě posuzují riziko a zisk všech možných investičních variant odpovídajících jejich míře averze k riziku. Zmiňují, že lidé mají sklon podceňovat výsledky, které jsou pravděpodobné, ve srovnání s těmi, které jsou jisté tzv. efekt jistoty. Efekt jistoty přispívá k averzi k riziku při volbě zahrnující jisté zisky a k vyhledávání rizika při volbě jisté ztráty. 

2.1 Tolerance k riziku

V rámci studie (De Bortoli et al., 2019) byly participanti rozděleny do tří rizikových profilů a to averze k rizikumírné riziko nebo odvážné riziko (vysoká tolerance rizika). Práce si dávala za cíl, která z metod Analýza investorského profilu (IPA), teorie perspektivy, Big Five osobnostního testu a testu kognitivní reflexe (CRT) je nejúčinnější pro přesné určení profilu investora při rozhodování za rizika.

Výsledky ukázaly, že pravděpodobnost, že účastnící budou vykazovat středně nebo vysoce rizikové profily, je ovlivněna jejich výsledky v IPA, kognitivními schopnostmi, dodržováním teorie perspektivy a osobnostního rysu otevřenosti vůči zkušenosti. IPA konkrétně efektivně odráží rizikové profily účastníků. Vyšší míra otevřenosti vůči novým zkušenostem koreluje s větší ochotou podstupovat riziko. Porušení teorie užitku (podle teorie perspektivy) naopak snižuje ochotu přijímat riziko, zatímco vyšší míra kognitivní reflexe, měřené skóre CRT, jsou spojeny s nižší tolerancí rizika.

Práce byla omezena obtížným přístupem k metodice analýzy dotazníku brasilské banky Banco do Brasil a homogenním vzorkem vysokoškolských studentů. Budoucí studie na zkušených investorech by mohly přinést odlišné výsledky.

2.2 Typologie investorů podle míry tolerance rizika

Práce Michaela M. Pompiana „Using Behavioral Investor Types to Build Better Relationships with Your Clients“ vedla k definování čtyř behaviorálních typů investorů. Tyto typy jsou navrženy tak, aby pomohly finančním poradcům lépe porozumět svým klientům a efektivněji s nimi pracovat. Nadefinování typu investora (klienta), se kterým poradce jedná, zmírňuje překvapení ze strany klienta, který si přeje změny v portfoliu na základě změn na trhu. Nastavením vhodného investičního plánu, přizpůsobeného chování investora, může poradce dosáhnout hladších, předvídatelnějších výsledků a pevnějšího vztahu s klientem, čímž zároveň minimalizuje stresující situace během poradenského procesu. V jiné ze svých studií s názvem „The Ultimate Know-Your-Customer Approach: Using Behavioral Finance to Retain and Acquire Wealth Clients“ provedl Pompian průzkum mezi 290 finančními poradci z 30 různých zemí. V tomto průzkumu se ptal na jejich zájem o principy behaviorálních financí a jak tyto principy aplikují u svých klientů. Výsledky ukázaly, že 93 % dotázaných poradců věří, že individuální investoři často činí iracionální investiční rozhodnutí. Dále 96 % poradců úspěšně využívá behaviorální finance ke zlepšení vztahů se svými klienty. Pompian zdůrazňuje, že klíčem k získání a udržení klientů je pochopení toho, jak skutečně přemýšlejí. Jím definované čtyři behaviorální typy investorů (BTI) jsou následující: Passive Preserver, Friendly Follower, Independent Individualist a Active Accumulator. Tyto typy slouží jako vodítka pro jednání s iracionálním klientem. Každý jednotlivý typ je charakterizován úrovní tolerance k riziku a hlavním důvodem zkreslení – emočním (řízeno impulsy nebo pocity) a kognitivním (řízeno chybným uvažováním). Podstatné je, že BTI s nevyšší tolerancí k riziku a s nejnižší tolerancí k riziku jsou způsobeny emočními předsudky. Zbylé dva typy jsou ovlivněny kognitivními předsudky (Pompian, 2008).

2.2.1 Passive Preserver

Passive Preserver jsou investoři, jejichž tolerance k riziku je nízká. Preferují finanční jistotu a nepouštějí se do vysokého rizika za cílem růstu jejich bohatství. Jedná se o investory, kteří přišli ke svému bohatství skrze dědictví nebo prací ve velké společnosti. Passive Preservers bývají orientování na krátkodobou výkonnost a pomalu přijímají investiční rozhodnutí z důvodu, že nemají rádi změny. Investoři, kteří přišli ke svému jmění díky dědictví mohou zažívat pocity viny nebo nízké sebevědomí a mít strach ze selhání. Passive Preserver se soustředí na zabezpečení členů rodiny a financování životních závazků nebo koupi domu. Mezi behaviorální zkreslení těchto investorů patří averze ke ztrátě (loss aversion), averze k výčitkám (regret bias), majetnický efekt (endowment effect), ukotvení (anchoring) nebo mentální účetnictví (mental accounting).

Příkladem majetnického efektu je klient, který setrvává u investic zděděných od předchozích generací, aniž by měl jasné odůvodnění, proč si tato aktiva nadále ponechává.

Příkladem averze ke ztrátě je držení ztrátových investic s cílem, že se vrátí jejich hodnota. V případě, že tyto investice zůstávají déle ve ztrátě mohou mít negativní důsledky na výnos portfolia.

Averze k výčitkám může u investorů vést k příliš konzervativnímu jednání. Z dlouhodobého hlediska může vést k nižší výkonnosti a ohrozit investiční cíle.

Klient, který drží 30 % svého portfolia v jedné akcii, může odmítat diverzifikaci, pokud akcie ztratila 25 % své hodnoty od vrcholu (75 USD oproti 100 USD). Je přesvědčen, že prodat má smysl až poté, co se cena vrátí na původních 100 USD, což je příklad zkreslení způsobeného ukotvením (Pompian, 2008).

2.2.2 Friendly Follower

Friendly Follower je typem investora, který je pasivní s nízkou až středně vysokou úrovní tolerance k riziku. Jedná se o investory, kteří jak jejich název napovídá, často sledují přátele či kolegy v investování a rádi vlastní momentálně ty nejpopulárnější investice nehledě na dlouhodobý plán. Poradci tohoto typu investorů si musejí dát pozor a nenavrhovat příliš mnoho „žhavých“ nápadů. Friendly Followers tíhnou k přeceňování své tolerance k riziku. Mezi kognitivní zkreslení, na které trpí tito investoři patří předpojatost zpětného pohledu (hindsight bias), kognitivní disonance (cognitive dissonance), efekt rámování (framing effect), zkreslení aktuálnosti (recency bias), averze k nejednoznačnosti (ambiguity aversion).

V rámci zkreslení aktuálnosti mají jedinci tendenci zdůrazňovat nebo připomínat nedávné události. K rozšíření toho zkreslení došlo v letech 1995-1999 v období býčího trhu, kdy se mnoho investorů domnívalo, že trh bude svých obrovských zisků dosahovat navždy. Friendly Followers nakupují aktiva v momentě, kdy jsou jejich ceny na vrcholu. Taková investice může pro investora skončit nepříznivě, například výrazným poklesem hodnoty aktiv.

Příkladem zpětného pohledu je bublina technologického akciového trhu. Mnoho investorů vidělo trh jako normální (bez náznaků, že se jedná o bublinu), ale po jeho splasknutí říkali „Nebylo to očividné?!“. Zkreslení zpětného pohledu může vést investora k falešnému pocitu bezpečí, když se rozhoduje nad investicí a tím k většímu riziku.

V rámci efektu rámování se Friendly Followers často soustředí svou pozornost pouze na jeden či dva klíčové aspekty dané situace, přičemž zanedbávají další důležité faktory. Možným příkladem tohoto efektu je využívání dotazníků tolerance k riziku. V případě, že jsou otázky „rámovány“ ziskově, pak je pravděpodobnější vyšší ochota riskovat, v případě že jsou „rámovány“ ztrátově, je vyšší pravděpodobnosti rizikově averzního chování (Pompian, 2008).

2.2.3 Independent Individualist

Typ investora označovaný jako Independent Individualist je samostatně uvažující investor se silnou vůlí. Jedná se o aktivního a sebejistého investora vyznačujícího se střední až vysokou tolerancí k riziku. Rád investuje a nevadí mu podstupovat riziko. Spoléhá se na vlastní průzkum. Tento přístup však může vést k tomu, že někdy vychází pouze z prvotních informací, aniž by si je ověřil z dalších zdrojů. Nezávislé smýšlení takového investora může být problematické, když setrvává na názoru, který měl v době, kdy investici prováděl, i přestože došlo ke změnám tržních podmínek.

Někteří Independent Individualisté investují s cílem dosáhnout finančního zisku a osobní svobody. Pro finanční poradce mohou býti dobrými klienty, protože se jedná zaměstnané lidi. Nevýhodou může být jejich neochota přijímat finanční plán.

I těchto klientů se týká několik kognitivních zkreslení, mezi která patří konfirmační zkreslení (confirmation bias), zkreslení dostupnosti (availability bias), 
zkreslení sloužící sobě (self-attribution bias), konzervativní zkreslení (conservatism bias), heuristika reprezentativnosti (representativeness heuristic).

Příkladem konzervativního zkreslení je situace, kdy investor nakoupí akcie společnosti v očekávání pozitivního oznámení o novém produktu. Společnost však místo toho zveřejní informace o problémech s uvedením produktu na trh. Investor může setrvat u akcie s přesvědčením, že současné problémy budou brzy překonány, a ani při nepříznivých zprávách se ji nerozhodne prodat. Independent Individualists lpí na svém předchozím názoru a chovají se nepružně, když obdrží nové informace.

Zkreslení dostupnosti se projevuje odhadováním pravděpodobnosti výsledku na základě toho, jak často se s tímto výsledkem setkávají ve svém životě. Pokud se finanční poradce zeptá klienta (Independent Individualist) na jeho preference ohledně „nejlepších fondů“, klient by pravděpodobně provedl vlastní vyhledávání na internetu. Výsledkem by byly fondy výrazně propagované reklamou, což by mohlo ovlivnit jeho výběr. Ve skutečnosti nejvýkonnější fondy neinzerují téměř vůbec. 

Ke konfirmačnímu zkreslení dochází, když lidé aktivně vyhledávají, pozorují nebo přeceňují informace, které je utvrzují v jejich tvrzení a znehodnocují nebo ignorují důkazy, které by mohly jejich tvrzení vyvrátit nebo zpochybnit. Konfirmační zkreslení může investorů může způsobit vyhledávání informací, které potvrzují jejich přesvědčení o investici a již nevyhledávají informace, které by jejich přesvědčení rozporovalo (Pompian, 2008).

2.2.4 Active Accumulator

Investoři spadající do této kategorie jsou aktivními investory s vysokou tolerancí k riziku, které dokonce vyhledávají s vidinou vysokého výnosu. Tato skupina investorů patří k nejagresivnějším. Jsou podnikaví a často představují první generaci, která si své bohatství vybudovala sama. Ve srovnání s investory ze skupiny Independent Individualist se vyznačují ještě vyšším sebevědomím a silnější vůlí. Problémem těchto investorů je až přehnané sebevědomí při investičních aktivitách. Když nemají svého vlastního poradce často u nich dochází k vysoké míře obratovosti portfolia, což brzdí investiční výkonnost. Některým Active investorům bývá obtížné poradit, protože obvykle nevěří základním investičním principům, jako je alokace aktiv nebo jejich diverzifikace. Rádi se také podílí na procesu investičního rozhodování. Bývají silně emoční a dochazí u nich k těmto zkreslením: iluze kontroly (illusion of control), efekt nadměrné sebedůvěry (overconfidence), optimistické zkreslení (optimism), zkreslení sebekontroly (self-control).

Efekt nadměrné sebedůvěry obsahuje jak kognitivní, tak i emocionální prvky. Nejlépe ho lze popsat, jako neopodstatněná víra ve své vlastní schopnosti a myšlenky. U investorů se projevuje přeceňováním jejich úsudku. Z pohledu na rozdělení na muže a ženy, jsou muži náchylnější k přehnané sebedůvěře než ženy a to obzvláště v oblastech, jako jsou finance, kde dominují muži (Odean & Barber, 2001).

Iluze kontroly je kognitivní zkreslení projevující se pocitem, že investor je schopný investici kontrolovat nebo ji alespoň ovlivnit. Active Acumulators věří, že nejlepší způsob, jak kontrolovat portfolio je jeho neustálá úprava. 

Příkladem investora trpící zkreslením sebedůvěry je investor preferující agresivní investice a zároveň má vysoké běžné výdaje a finanční trh současně postihnou silné výkyvy. Aby investor pokryl své výdaje může být nucen prodat dobré dlouhodobé investice, jejichž hodnota v důsledku aktuálních podmínek klesla.

optimistického zkreslení mnoho investorů věří, že špatné investice se jich netýkají. Pokud investor podléhá této iluzi, jeho investiční rozhodnutí mohou vést k nepříznivým dopadům na jeho portfolio (Pompian, 2008).

Obrázek 1 – rozhodovací strom pro identifikaci typu investora (zdroj: (Pompian, 2008))

3 Věkové skupiny investorů

Je důležité analyzovat investory z pohledu různých věkových skupin, protože každá z nich pravděpodobně vykazuje odlišné charakteristiky. Rozhodovací procesy, volba investičních nástrojů a vlivy okolních faktorů se liší v závislosti na věku jednotlivých investorů.

Když se prvně opět zaměříme na riziko, tak se ukazuje, že mladší lidé přijímají větší riziko. Důvodem může být delší doba na zotavení z případných propadů trhu. Díky tomu mohou mladší investoři investovat do rizikovějších aktiv jako jsou akcie. Jejich cílem je dosáhnout výrazného růstu a akceptovat krátkodobou volatilitu výměnou za vyšší dlouhodobý výnos. Tolerance k riziku se snižuje u starších investorů. Jejich hlavním cílem je zachování a generování spolehlivého přijmu (Finger, 2020).

Albert & Duffy (2012) také zmiňují, že výzkumy zabývající se rozhodováním mezi mladšími a staršími dospělými naznačují, že starší osoby jsou více averzní k riziku. Dodávají, že tyto výsledky pocházejí povětšinou z experimentálních studií, které zahrnují paradigmata hazardních her. Ty kladou nároky na paměť a učení, a proto rozdíly v averzi k riziku mohou být způsobovány poklesem kognitivních schopností kvůli věku.

Společnost Charles Schwab přišla s několika zajímavými zjištěními a rozdíly mezi čtyřmi skupinami respondentů ze Spojených států amerických. První skupinou je gen Z, kterou zastupují narozeni v letech 1997-2002 (21-26 let), druhou skupinou jsou mileniálové narození v letech 1991-1996 (27-42 let), třetí skupinou jsou zástupci generace X narozeni v letech 1965-1980 (43-58), poslední skupinou jsou boomři narození 1948-1964(59-75 let) (Charles Schwab & Co., Inc., 2024). 

3.1 Věk zahájení investování

Jedním z prvních zjištění je, že průměrný věk zahájení spoření je 29 let, zatímco investování začíná průměrně ve 30 letech. Nejaktivnější je v tomto ohledu generace Z, která začíná spořit už v 18 letech a investovat v 19 letech. Na opačné straně spektra stojí boomeři, kteří začínali se spořením průměrně ve 34 letech a s investováním ve 35 letech. 

Obrázek 2 – věk zahájení spoření a investování (Zdroj: (Charles Schwab & Co., Inc., 2024))

3.2 Investiční strategie

Naopak, co se týče důvěry v investiční strategie, jsou všechny generace na podobné úrovni – průměrně si věří 68 % investorů. Nejpodstatnějším důvodem důvěry v investiční strategie je, že finanční poradenství a znalosti jsou snadno dostupné. Pro generaci Z je nejpodstatnější pro důvěru, že se dozvěděli o investování v brzkém věku.

Mezi Američany napříč věkovými skupinami jsou nejpopulárnější strategie „koupit a držet“ a „růstové investování“. Trading je nejvíce populární u mladších generací – generací Z a mileniálů. Robo-advisory investiční strategie se umístila až na sedmém místě, přičemž mezi jednotlivými generacemi byl výrazný rozdíl: Generace Z a mileniálové využívají strategii robo-advisory ve 40 % a 41 %, zatímco generace X pouze ve 25 % a boomeři v pouhých 11 %.

Obrázek 3 – využívané investiční strategie (Zdroj: (Charles Schwab & Co., Inc., 2024))

3.3 Investiční aktiva

Podle průzkumu The Motley Fool je penzijní připojištění nejpopulárnější mezi generací X a baby boomery. Generace Z a mileniálové naopak nejčastěji investují do akcií. Kryptoměny jsou nejvíce oblíbené u mileniálů, kteří je vlastní téměř dvakrát častěji než generace Z a X a až pětkrát častěji než baby boomeři. Nejčastějšími typy akcií vlastněných generací Z a mileniálů, podobně jako u starších generací, jsou růstové akcie, hodnotové akcie a akcie s vysokou tržní kapitalizací. ESG (Environmental, Social and Governance) akcie jsou nejčastěji vlastněny mileniály a generací Z, zatímco u baby boomeři drží pouhá 2 %. Mezi nejpopulárnější sektory patří technologie, finance a energetika. Zatímco generace Z, mileniálové a generace X preferují především technologický sektor, baby boomři upřednostňují sektor finanční (Caporal, 2024).

Obrázek 4 – investiční aktiva podle generací (Zdroj: (Caporal, 2024))

4 Typy investorů podle investičního zaměření

Toto členění poskytuje odlišný pohled na kategorizaci investorů, zaměřený na způsob financování společnosti nebo jednotlivce. V různých fázích vývoje může být pro konkrétní společnost či jednotlivce vhodný odlišný typ investora.

4.1 Angel investors

Angel investors jsou soukromé osoby, které poskytují kapitál obvykle v počátečních fázích nového podniku, kdy je riziko vysoké. Kapitál bývá poskytován výměnou za podíl ve společnosti. Kapitál je poskytován jednorázově nebo i průběžně (Hussain, 2024). 

4.2 Venture capitalists

Jedná se většinou o soukromé společnosti, které investují soukromý kapitál do startupů nebo malých podniků. Vyhledávají společnosti, které již jsou v počáteční fázi podnikání a mají potenciál růstu. Takové podniky hledají možnost expanze, ale samy na to nemají prostředky. Venture capitalists podnik podporují, pomáhají růstu a za svou investici očekávají podíl ve společnosti, který se ziskem v budoucnu prodají. Venture capitalists se nesnaží investovat do firem od úplného začátku (Hussain, 2024).

Studie od Hellmann et al., (2019) tvrdí, že investice od Angel investors a investice od Venture capitalists jsou substituty a nikoli komplementy. U studie Dutta & Folta (2016) ukazují, že Venture capitalists a Angel investors přispívají k  inovacím stejnou měrou. V případě, že podnik získá financování od obou zdrojů současně, jejich kombinovaný efekt na inovace není větší než efekt každého zvlášť. Zároveň ukazují, že podniky podporované Venture capitalists vytvářejí významnější inovace a dosahují rychlejšího tempa komercializace.

4.3 Peer-to-Peer lenders

P2P lending (crowdlending, crowdfunding) je alternativou k tradičnímu zprostředkovateli, jako je banka. Půjčky jsou získávány od jiných osob. Podniky si můžou půjčit peníze od desítek až stovek jednotlivců. Crowdlendeři obvykle žádají o půjčky tím, že navrhují úrokovou sazbu, za kterou jsou ochotni poskytnout financování. Podniky následně přijímají nabídky s nejnižší úrokovou sazbou (European Commision, 2024; Hussain, 2024).

4.4 Retailoví investoři

Jedná se o individuálního investora, který investuje sám za sebe. Investuje svůj vlastní kapitál například do dluhopisů, akcií, podílových fondů nebo ETF (exchange-traded funds). Jeho cílem je dosáhnout vyšší návratnosti investic, než jakého by dosáhl pouhým ukládáním peněz na běžné či spořicí účty (Hussain, 2024).

4.5 Institucionální investoři

Institucionální investor je organizace nebo společnost, která investuje peníze jiných osob / podniků. Příkladem jsou hedge fondy, pojišťovny, podílové fondy nebo například penzijní fondy. Rozdělování kapitálu institucionálního investora záleží na cílech podniku nebo osoby, kterou zastupuje (Palmer, 2024).

Použitá literatura

Albert, S. M., & Duffy, J. (2012). Differences in Risk Aversion between Young and Older Adults. Neuroscience and neuroeconomics2012(1), 10.2147/NAN.S27184. https://doi.org/10.2147/NAN.S27184

Caporal, J. (2024, leden 29). Study: What Are Gen Z and Millennial Investors Buying in 2024? The Motley Fool. https://www.fool.com/research/what-are-gen-z-millennial-investors-buying/

De Bortoli, D., Da Costa, N., Goulart, M., & Campara, J. (2019). Personality traits and investor profile analysis: A behavioral finance study. PLOS ONE14(3), e0214062. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0214062

Dutta, S., & Folta, T. B. (2016). A comparison of the effect of angels and venture capitalists on innovation and value creation. Journal of Business Venturing31(1), 39–54. https://doi.org/10.1016/j.jbusvent.2015.08.003

Estuate. (2024, říjen 22). AI-Driven Finance: Personalizing Services for the Modern Consumer. Estuate. https://www.estuate.com/blogs/ai-driven-finance-personalizing-services-for-the-modern-consumer/

European Commision. (2024). Peer-to-peer lending—European Commission. Internal Market, Industry, Entrepreneurship and SMEs. https://single-market-economy.ec.europa.eu/access-finance/guide-crowdfunding/different-types-crowdfunding/peer-peer-lending_en

Finger, J. (2020, únor 14). How Age Impacts Investment Decisions and Asset Allocation. Riverbend Wealth Management. https://riverbendwealthmanagement.com/how-age-impacts-your-investment-decisions/

Hellmann, T., Schure, P., & Vo, D. (2019). Angels and Venture Capitalists: Substitutes or Complements? S&P Global Market Intelligence Research Paper Series. https://doi.org/10.2139/SSRN.2602739

Hussain, A. (2024, listopad 15). What Does an Investor Do? What Are the Different Types? Investopedia. https://www.investopedia.com/terms/i/investor.asp

Charles Schwab & Co., Inc. (2024). Charles Schwab Modern Wealth Survey 2024. Charles Schwab & Co., Inc. https://content.schwab.com/web/retail/public/about-schwab/schwab_modern_wealth_survey_2024_findings.pdf

Kahneman, D., & Tversky, A. (1979). Prospect Theory: An Analysis of Decision under Risk. PROSPECT THEORY. https://web.mit.edu/curhan/www/docs/Articles/15341_Readings/Behavioral_Decision_Theory/Kahneman_Tversky_1979_Prospect_theory.pdf

McKinsey. (2021, listopad 12). The value of getting personalization right—Or wrong—Is multiplying | McKinsey. https://www.mckinsey.com/capabilities/growth-marketing-and-sales/our-insights/the-value-of-getting-personalization-right-or-wrong-is-multiplying

Odean, T., & Barber, B. (2001). BOYS WILL BE BOYS: GENDER, OVERCONFIDENCE, AND COMMON STOCK INVESTMENT. QUARTERLY JOURNAL OF ECONOMICS. https://faculty.haas.berkeley.edu/odean/papers/gender/boyswillbeboys.pdf

Palmer, B. (2024, říjen 30). Institutional Investors vs. Retail Investors: What’s the Difference? Investopedia. https://www.investopedia.com/ask/answers/06/institutionalinvestor.asp

Pompian, M. M. (2008). Using Behavioral Investor Types to Build Better Relationships with Your Clients. Journal of Financial Planning21(10), 64–76.

PricewaterhouseCoopers International Limited. (2024, listopad 19). Asset and wealth management revolution 2024. PwC. https://www.pwc.com/gx/en/issues/transformation/asset-and-wealth-management-revolution.html