Table of Contents
Úvod
Generativní umělá inteligence představuje moderní technologii schopnou automaticky vytvářet obsah, včetně textů, vizuálních materiálů či interaktivních úloh, a její význam ve vzdělávání stále roste. Tato technologie nabízí nové možnosti pro podporu učení, individualizaci výuky a efektivní zpětnou vazbu a zároveň umožňuje transformovat tradiční vzdělávací metody a přístupy. Učitelé i studenti díky ní mohou rychleji získávat informace, vytvářet přehledné materiály nebo si nechat vysvětlit složitější témata způsobem, který lépe odpovídá jejich potřebám. Současně ale vyvolává i řadu otázek, které nelze přehlížet. Objevují se především obavy týkající se kvality generovaného obsahu, jeho přesnosti a vhodného používání ve výuce. Důležitým tématem je také ochrana osobních údajů studentů, bezpečnost práce s daty a možné riziko, že se studenti začnou na technologie příliš spoléhat a oslabí tím své vlastní schopnosti učit se a kriticky přemýšlet. Tyto problémy ukazují, že zavádění generativní AI do vzdělávání musí být promyšlené a opírat se o jasná pravidla i odpovědný přístup. Cílem této práce je proto analyzovat přínosy a rizika využití generativní AI ve vzdělávání, identifikovat hlavní etické a metodologické výzvy a představit doporučené postupy, jak tuto technologii začlenit do výuky, aby skutečně podporovala učení a zároveň byla používána bezpečně a s ohledem na potřeby všech účastníků vzdělávacího procesu.
Metodika
Tato esej vychází z literární rešerše a dostupných odborných zdrojů. Zaměřuje se na články, studie a zprávy věnující se generativní AI a jejímu využití ve vzdělávání. Informace byly hledány pomocí běžných vyhledávačů a přesnějších dotazů (tzv. Google dorking), které umožnily najít konkrétní dokumenty, například PDF směrnic nebo analýz.
Pro organizaci a správu bibliografických údajů byl použit nástroj Zotero, který umožnil systematickou evidenci zdrojů, práci s citacemi i následné vytváření bibliografie podle citačního stylu APA.
Umělá inteligence (konkrétně ChatGPT) byla využita při vyhledávání zdrojů, kontrole textu, vytváření přehledné struktury a analýze textů. AI pomohla shrnout hlavní myšlenky, identifikovat klíčová témata a provést rychlou srovnávací analýzu jednotlivých dokumentů. Veškeré výstupy byly následně kriticky zhodnoceny a doplněny podle odborné literatury.
Generativní AI ve vzdělávání: základní přehled
Generativní umělá inteligence (AI) představuje technologie schopné automaticky vytvářet obsah, například texty, úlohy, vysvětlení či multimediální materiály podle zadaných vstupů. Ve vzdělávacím kontextu slouží k podpoře procesu učení, tvorbě materiálů a asistenci studentům i učitelům. AI je využívána k zpracování a generování informací na míru, což umožňuje přizpůsobení výuky individuálním potřebám studentů a pedagogickým cílům učitele.
Mezi hlavní aplikace generativní AI ve vzdělávání patří tvorba studijních materiálů, například generování otázek, shrnutí textů, vysvětlení složitých konceptů či návrh úkolů. Dále může asistovat při hodnocení a poskytování zpětné vazby, například kontrolovat formální kvalitu prací studentů, identifikovat chyby a upozorňovat na nejasnosti. AI také umožňuje analyzovat velké množství dat, například texty studentů nebo výsledky testů, a identifikovat vzorce v učení, čímž podporuje informovaná rozhodnutí učitelů.
Další oblastí využití je zajištění inkluzivity a přístupnosti. Generativní AI dokáže přizpůsobit materiály studentům s různými vzdělávacími potřebami, například poskytovat překlady, zjednodušené texty, vizuální podporu nebo asistenci studentům s hendikepy. Studenti tak mohou získat materiály přizpůsobené jejich tempu a úrovni znalostí. AI může rovněž podporovat kreativitu a spolupráci, protože umožňuje experimentovat s nápady, tvořit texty, vizualizace nebo multimediální projekty.
Přínosy generativní AI ve vzdělávání
Generativní umělá inteligence přináší do vzdělávání řadu významných příležitostí, které mohou zásadně proměnit způsob učení i výuky. Jednou z největších výhod je možnost skutečné personalizace. AI dokáže přizpůsobovat výukové materiály individuálním potřebám žáků, poskytovat rychlou zpětnou vazbu a podporovat učenlivost každého studenta podle jeho tempa, úrovně či konkrétních obtíží. Tím se otevírá prostor pro inkluzivnější vzdělávání, v němž mají větší šanci uspět i žáci, kteří byli doposud systémem opomíjeni nebo nedostatečně podporováni. Stejný potenciál se projevuje také v globálním měřítku, protože AI usnadňuje šíření kvalitního vzdělávání i do oblastí s omezenými zdroji a může přispívat ke snižování nerovností.
Významným přínosem je i úleva, kterou AI přináší učitelům. Může převzít rutinní a administrativní úkoly, pomáhat při tvorbě materiálů či při hodnocení a tím uvolňovat čas pro skutečnou pedagogickou práci, osobní podporu a interakci se studenty. Učitel tak získává více prostoru pro rozvoj tvořivého, reflektivního a facilitujícího přístupu. Pokud je AI používána jako nástroj a partner, nikoli jako náhrada, posiluje učitelskou autonomii a podporuje jejich profesní růst. Současně přispívá ke zvyšování digitálních kompetencí – učitelé, vývojáři i tvůrci vzdělávacích politik se učí lépe rozumět technologiím, datům i etickým otázkám spojeným s jejich využíváním.
Dalším důležitým aspektem je škálovatelnost a globální dopad AI. Technologie umožňuje poskytovat kvalitní vzdělávací obsah širokému spektru studentů, a to i v oblastech s omezenou dostupností kvalifikovaných učitelů či vzdělávacích zdrojů. Díky tomu je možné podporovat spravedlivější a inkluzivnější vzdělávací systémy, které reflektují rozmanitost studentů a jejich individuální potřeby. AI tak přispívá nejen k rozvoji jednotlivců, ale i k transformaci vzdělávacího systému jako celku, podporuje inovativní přístupy a zvyšuje kvalitu vzdělávání na lokální i globální úrovni.(Aguilar et al. 2024; García-López a Trujillo-Liñán 2025; Nyhan a Marshall 2024; Szilvia b.r.)
Etické výzvy a rizika
Generativní umělá inteligence přináší do vzdělávání nejen řadu příležitostí, ale také důležité etické a regulační otázky, které je nutné pečlivě zvážit. Jedním z hlavních rizik je nadměrná závislost studentů na těchto technologiích. Příliš časté spoléhání na AI může omezovat jejich schopnost samostatně přemýšlet, analyzovat informace a řešit problémy. Pokud studenti používají AI bez dostatečného vedení, hrozí, že se omezí rozvoj kritického myšlení a schopnosti učit se vlastním tempem. To pak vede k dlouhodobým negativním dopadům na jejich intelektuální růst i udržitelnosti vzdělávacích výsledků.
Důležitým tématem je také ochrana osobních údajů. Generativní AI vyžaduje sběr a analýzu dat studentů, a pokud není správně řízena, může docházet k jejich nesprávnému použití či úniku citlivých informací. Rizika spojená s ochranou soukromí a transparentním nakládáním s daty jsou proto zásadní a vyžadují jasná pravidla a standardy pro školy i vývojáře vzdělávacích nástrojů.
Pozornost je nutné věnovat také problému algoritmické zaujatosti a diskriminace. AI systémy mohou neúmyslně reprodukovat stávající sociální nerovnosti a posilovat stereotypy, což ovlivňuje spravedlivost vzdělávacího procesu a rovný přístup ke kvalitnímu učení. Tento problém je obzvlášť citlivý v prostředích, kde už existují rozdíly v technologických možnostech a digitálních dovednostech studentů.
Integrace AI do vzdělávání vyvolává změny v dosavadní práci učitelů a jejich profesní roli. Zavedení AI do výuky vyžaduje přizpůsobení pedagogických postupů, sladění s cíli vzdělávání a rozvoji nových kompetencí. Učitelé se tak mohou potýkat s profesním stresem, nejistotou a tlakem na rychlou adaptaci.
Další problém souvisí s nedostatečnou transparentností mnoha AI systémů, tzv. „black box“. Studenti i učitelé často nevidí, jak AI dospěla k určitým výsledkům, což snižuje důvěru ve výstupy a komplikuje jejich ověřování. Srozumitelné a vysvětlitelné mechanismy rozhodování jsou proto nezbytné pro udržení kvality výuky a podporu samostatného a aktivního učení studentů.
Halucinace AI představují další významný problém. Jde o situace, kdy model generuje text, který působí věrohodně, ale obsahuje nepřesné nebo zcela smyšlené informace, což může vést k šíření nepravdivých faktů. Tyto chyby vznikají nejen kvůli nejasně formulovaným promptům, ale také z omezení samotného modelu, například nedostatku relevantních trénovacích dat nebo nepřesnostem v procesu generování odpovědi. I při dobře strukturovaných pokynech není zaručena správnost výstupu, což ve vzdělávacím prostředí komplikuje ověřitelnost informací a může ohrozit kvalitu výuky.
V neposlední řadě je potřeba brát v úvahu i možnost zneužívání AI studenty k podvádění nebo k obcházení vlastního učení. I když AI může být cenným nástrojem pro získávání zpětné vazby a podporu učení, její nesprávné používání může ohrozit akademickou poctivost. Proto je důležité kombinovat technologické nástroje s vhodnými pedagogickými postupy a současně podporovat digitální gramotnost studentů tak. Jen tak lze zajistit, že AI bude sloužit jako prostředek k rozvoji jejich schopností, nikoli jako zkratka k dosažení výsledků bez skutečného porozumění. (Aguilar et al. 2024; Anh-Hoang, Tran, a Nguyen 2025; García-López a Trujillo-Liñán 2025; Nyhan a Marshall 2024; Szilvia b.r.)
Doporučení pro etické používání AI ve vzdělávání
Etické zavádění generativní umělé inteligence do vzdělávání vyžaduje soubor promyšlených kroků, které zohledňují technologické, sociální i pedagogické aspekty. Jedním z klíčových doporučení je budování inkluzivních a adaptivních regulačních rámců. Výzkum ukazuje, že je nezbytné vytvářet pravidla, která zajistí transparentnost, odpovědnost a ochranu soukromí, přičemž tato pravidla musejí být dostatečně flexibilní, aby dokázala reagovat na rychlý vývoj technologií. Je proto důležité, aby se na tvorbě takových regulací podíleli učitelé, vývojáři, studenti i tvůrci vzdělávacích politik, protože právě tato spolupráce může vést k efektivnějšímu a spravedlivějšímu zavádění AI do praxe.
Zásadní roli hraje také posilování digitální gramotnosti a porozumění etickým otázkám spojeným s AI. Studenti i učitelé potřebují hlubší znalosti o tom, jak tyto technologie fungují, jaké mají limity a jaká rizika mohou přinášet. Učitelé by měli mít možnost procházet cíleným školením, která jim umožní kriticky pracovat s výstupy AI a integrovat je vhodným způsobem do výuky. Podobně i studenti musí získat nástroje, které jim pomohou využívat AI odpovědně, reflektovat její výstupy a rozpoznat případná zkreslení v generovaném obsahu.
Další oblastí je potřeba zajištění rovného přístupu k technologiím. Bez odpovídající infrastruktury může zavádění AI snadno prohlubovat existující nerovnosti mezi studenty a školami. Přístup k těmto technologiím musí být rovnoměrně rozložen napříč školami i regiony, což zahrnuje dostupnost zařízení, připojení k internetu i vhodných vzdělávacích platforem. V tomto kontextu se zdůrazňuje význam vícestranné spolupráce mezi státními institucemi, školami, technologickými firmami a občanskou společností, která může napomoci dlouhodobě udržitelné implementaci AI do vzdělávání.
Důležité je rovněž dbát na transparentnost a vysvětlitelnost systémů umělé inteligence. Uživatelé vzdělávacích technologií potřebují jasně rozumět tomu, jak AI dospívá ke svým doporučením a jaké mechanismy rozhodování se v pozadí odehrávají. Tato otázka je obzvlášť významná v případech, kdy AI přímo ovlivňuje výuku nebo evaluaci studentů. Technologie, jejichž rozhodovací procesy jsou skryté, mohou snižovat důvěru ve výsledky, ztěžovat jejich ověřování a komplikovat pedagogické vedení. Součástí tohoto doporučení je i zavádění nástrojů pro audit, hodnocení spravedlnosti a možnost poskytovat zpětnou vazbu na chování digitálních systémů.
Nakonec je pro etické využívání AI klíčové aktivní zapojení učitelů do vývoje a hodnocení těchto technologií. Učitelé nesmějí být pouze uživateli systémů, které někdo jiný navrhl, ale měli by mít možnost podílet se na jejich vzniku a úpravách. Tento přístup podporuje nejen jejich profesní autonomii, ale také zvyšuje šanci, že budou nástroje odpovídat reálným pedagogickým potřebám. Zapojení učitelů do pilotních testů, spoluvytváření vzdělávacích platforem a společné vyhodnocování jejich dopadů může výrazně přispět k tomu, že AI se stane smysluplným a eticky udržitelným pomocníkem ve vzdělávání.(Aguilar et al. 2024; Nyhan a Marshall 2024; Szilvia b.r.; Teacher digital competences 2023)
Závěr
Generativní umělá inteligence představuje technologie, které mohou významně obohatit vzdělávací proces a přinést nové možnosti pro individualizaci učení, dostupnost studijních materiálů i efektivnější zpětnou vazbu. Současně však její využívání vyvolává řadu etických, pedagogických i metodologických otázek, které nelze přehlížet. Přínosy AI mohou být plně využity pouze tehdy, pokud budou pečlivě zohledněna rizika spojená s nadměrnou závislostí studentů na technologiích, ochranou osobních údajů, algoritmickou zaujatostí nebo nedostatečnou transparentností rozhodovacích procesů. Klíčovou roli hraje připravenost učitelů a jejich schopnost pracovat s nástroji AI kriticky a smysluplně. Integrace těchto technologií není pouze technickou otázkou, ale zasahuje do samotných principů pedagogické práce a vyžaduje rozvoj nových kompetencí. Stejně podstatné je posilování digitální gramotnosti studentů, aby dokázali porozumět možnostem i limitům AI a používali ji způsobem, který podporuje jejich učení, nikoli ho nahrazuje. Etické zavádění generativní AI do vzdělávání musí být založeno na promyšlených regulacích, otevřené komunikaci a spolupráci všech zúčastněných aktérů. Jen tak lze vytvořit prostředí, ve kterém bude AI sloužit jako nástroj podporující kvalitu výuky, rovné příležitosti a dlouhodobý rozvoj studentů. Budoucnost vzdělávání proto nespočívá pouze v samotných technologiích, ale především v tom, jakým způsobem je společnost dokáže začlenit do výuky tak, aby byly využity jejich přednosti a zároveň minimalizovány možné negativní dopady.
Použitá literatura
Aguilar, Stephen J, William Swartout, Benjamin Nye, Gale Marie Sinatra, Changzhao Wang, a Eric Bui. 2024. „Critical Thinking and Ethics in the Age of Generative AI in Education”. doi:10.35542/osf.io/7dr9j.
Anh-Hoang, Dang, Vu Tran, a Le-Minh Nguyen. 2025. „Survey and Analysis of Hallucinations in Large Language Models: Attribution to Prompting Strategies or Model Behavior”. Frontiers in Artificial Intelligence 8. doi:10.3389/frai.2025.1622292.
García-López, Iván Miguel, a Laura Trujillo-Liñán. 2025. „Ethical and Regulatory Challenges of Generative AI in Education: A Systematic Review”. Frontiers in Education 10. doi:10.3389/feduc.2025.1565938.
Nyhan, Marguerite, a Kevin Marshall. 2024. „The Ethical Application of Generative Artificial Intelligence in Supporting Education for Sustainable Development Globally”.
Szilvia, MALIK GAME. „Balancing Human Teachers and AI in Education: A Discussion Paper from Ethical, Legal and Social Perspectives”.
„Teacher Digital Competences: Formal Approaches to Their Development: OECD Digital Education Outlook 2023″. 2023. OECD. https://www.oecd.org/en/publications/oecd-digital-education-outlook-2023_c74f03de-en/full-report/teacher-digital-competences-formal-approaches-to-their-development_4a05344c.html (21. listopad 2025).
